Činčila vlnatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxČinčila vlnatá
alternativní popis obrázku chybí
Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád hlodavci (Rodentia)
Čeleď činčilovití (Chinchillidae)
Rod činčila (Chinchilla)
Binomické jméno
Chinchilla lanigera
Bennett, 1829
Černý pás–areál rozšíření činčily vlnaté
Černý pás–areál rozšíření činčily vlnaté
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Činčila vlnatá (Chinchilla lanigera) je endemický jihoamerický, téměř vyhubený hlodavec žijící na severu Chile podél Andského pohoří. V minulosti byl v rodu činčila rozeznáván pouze jediný druh, který byl po výsledcích z molekulárního výzkumu rozdělen na dva, činčilu vlnatou a činčilu krátkoocasou. Areály obou druhů se v přírodě částečně překrývají, zvířata se příležitostně kříží, ale samčí potomci jsou neplodní.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Činčila vlnatá je podobného vzhledu jako malý králík, bývá od hlavy na konec těla dlouhá 22,5 až 28  cm a průměrně váží 0,5 až 0,8 kg. Dlouhý huňatý ocas mívá asi třetinovou délku těla. Má širokou hlavu, dlouhé uši a velké černé oči. Její silné zadní nohy umožňují rychle běhat a skákat. Na hřbetě je namodralá, šedavě bílá nebo hnědavě šedá, břicho má žlutavě bílé. Charakteristická je její "plyšová", velmi hustá a měkká srst. Zatímco lidem z vlasového folikulu vyrůstá jeden vlas, u činčily to bývá více než padesát chlupů. Viditelný pohlavní dimorfismus spočívá ve velikosti, samci jsou větší a delší než samice.[2][3][4]

Chování[editovat | editovat zdroj]

Vyskytují se pouze na několika lokalitách v opuštěných, špatně přístupných, vyprahlých oblastech severních chilských And, obvykle v nadmořské výšce 400 až 1650 m. Půda je tam kamenitá nebo písčitá s řídkým výskytem trnitých keřů, sukulentů, kaktusů a s porostem nízkých suchomilných travin. Činčily si tam zřizují úkryty pod kameny nebo ve skalních štěrbinách.

Plachá zvířata žijí v koloniích, které se v minulosti skládaly i ze stovky jedinců, v současnosti bývají až desetkrát menší. Nory si vyhrabávají mezi kořeny rostlin a pod kameny, nebo využívají skalních trhlin. Jsou to noční zvířata, jejich aktivita vrcholí za soumraku a svítání, kdy opouštějí nory a shánějí potravu. Ojediněle lze za slunných dnů spatřit i přes den, jak hbitě lezou a skáčou po skalnatém terénu v okolí nor. Samice jsou dominantním pohlavím a bývají vůči sobě poměrně agresivní, vrčí, cvakají zuby a močí, fyzicky však na sebe neútočí, v době říje se podobně chovaní i k samcům. Jedince chovaného v domácnosti lze navyknout na majitele, s kterým si pak hraje.[2][3][4]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Jsou to všežravci, živí hlavně tvrdou trávou, mladými výhonky keřů, semeny a ostatní dostupnou vegetací, nepohrdnou ani příležitostně lapeným hmyzem nebo ptačími vejci. Jejich běžná strava je málo výživná a chudá na tekutiny. Při krmení sedí vzpřímeně na zadních nohou a žrádlo si přidržují předními tlapkami.[2][3]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samice jsou monogamní a mívají dva vrhy za rok, obvykle v květnu a listopadu. Po 111 dnech březosti se rodí dvě až tři poměrně velká mláďata, která váží 35 gramů, vidí a jsou plně osrstěná. Samice je kojí až dva měsíce a ve věku osmi měsíců se stávají pohlavně dospělá. V přírodě se předpokládá jejich průměrný věk okolo 10 let, v zajetí někteří jedinci žijí i 20 roků. Z přirozených nepřátel je nejvíce ohrožují lišky a sovy.[2][3][4]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Ve volné přírodě byla ještě počátkem 19. století početným druhem, s nástupem osídlování tamní krajiny začala být lovena pro maso a příležitostně i kožešiny. S příchodem 20. století se kožešina stála módní záležitosti a činčily začaly být ve velkých počtech lovené a také lapané a odvážené na kožešinové farmy. Uvádí se, že v létech 1895 až 1921 bylo z Chile vyvezeno více než tři milióny kožešin a živých zvířat.

Nelegálním lovem a ničením přirozeného prostředí, vypalováním a mýcením tamních keřů za účelem rozšíření pastvin pro skot a kozy, se jejich stavy v polovině 20. století natolik snížily, že byly činčily považované za téměř vymizelé. V Chile je jejich lov i vývoz živých zvířat již od roku 1929 zakázán, ale na odlehlých územích je zákaz pramálo vynucován.

Roku 1977 byla činčila vlnatá zařazena do CITES I a v roce 1983 byla zřízená speciální rezervace na jejich ochranu Reserva nacional Las Chinchillas, ve které žije asi polovina z celkové současné populace. V roce 2016 odhadoval IUCN jejich celkový počet na 5350 zvířat a předpovídá dále jejich pokles. Je proto na stránkách IUCN vyhodnocená jako ohrožený druh (EN).[2][3][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c d e f HENDRICKS, Collete. Animal Diversity Web: Chinchilla lanigera [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, USA, rev. 2002 [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f Evolutionarily Distinct and Globally Endangered species: Chinchilla lanigera [online]. Zoological Society of London, London, GB [cit. 2017-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c ARKive: Chinchilla lanigera [online]. ARKive, Wildscreen Trading Ltd., Bristol, UK [cit. 2017-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-27. (anglicky) 
  5. ROACH, N.; KENNERLEY, R. IUCN Red List of Threatened Species: Chinchilla lanigera [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2016 [cit. 2017-05-11]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]