Přeskočit na obsah

Čičorka pestrá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Čičorečka pestrá)
Jak číst taxoboxČičorka pestrá
alternativní popis obrázku chybí
Květenství čičorečky pestré
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
Rodčičorka (Securigera)
Binomické jméno
Securigera varia
(L.) Lassen, 1989
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čičorka pestrá[1] (Securigera varia), česky též čičorečka pestrá[2], patří mezi vytrvalé byliny z čeledi bobovitých a je okrajovou barevnou jetelovinou.

  • Coronilla varia Linné, 1753
  • Coronilla pendula Kitaibel, 1863

Čičorka má vystoupavou či poléhavou lodyhu, obvykle 50 až 100 cm dlouhou (výjimečně až 200 cm). Hranatý stonek je dutý, rýhovaný a větvený. Lichozpeřeně dělené listy mají 6 až 12 párů krátce řapíkatých lístků. Květy jsou uspořádané do okolíku a vyrůstající z paždí listů v počtu 10 až 20. Kvete v květnuzáří. Plodem je struk. Má hluboký kůlový kořen a odnožuje kořenové výhony.

Čičorka je rozšířena po celé Evropě s výjimkou Skandinávie a Velké Británie, kam byla jen druhotně zavlečena podobně jako do Severní Ameriky. Dále se vyskytuje v zemích jihovýchodní a střední Asie. V České republice je čičorka rozšířena od nížin až po podhorské oblasti, ve vyšších polohách se vyskytuje zřídka.

Stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Čičorka pestrá se přednostně vyskytuje na výživných a vápencových půdách. Nejčastěji ji můžeme najít na suchých či mírně vlhkých loukách, travnatých stráních, mezích, železničních náspech a na okrajích cest.

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

Organické kyseliny

[editovat | editovat zdroj]

Zemědělství

[editovat | editovat zdroj]

Čičorka pestrá má význam jako doplňková pícnina, obohacující krmivo rostlinnými bílkovinami. Přestože je mírně jedovatá, nejsou dokumentovány otravy u koní, skotu ani ovcí. U monogastrických zvířat může však být ve větším množství nebezpečná. Vysévá se koncem dubna na šířku řádků 12,5 až 25 cm, výsevek okolo 25 kg/ha. Semeno mahagonové barvy je podlouhlé a válečkovité. Výnosy suché hmoty činí v užitkovém roce 9 – 10 t/ha, se spalným teplem 18,896 MJ/kg, průměrný výnos semene je 200 – 300 kg/ha.

Čičorka pestrá obsahuje přibližně 28 % vlákniny, 23 % dusíkatých látek, 8 – 9 % popele, 3 % tuku a okolo 37 % bezdusíkatých látek z absolutní sušiny. Porost lze využívat až čtyři užitkové roky.

Pěstování čičorky pestré je v zemích Evropské unie povoleno. Podle nařízení vlády č. 86/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze dostat na pěstování této plodiny dotaci. Podmínky pro udělení této dotace jsou uvedeny v Praktické příručce MZe, č. 58/2005 „Zásady, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotací pro r. 2005 na základě §2 a §2d zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství“.

Energetika

[editovat | editovat zdroj]

Mimo pícninářství může být využita jako energetická bylina.

Léčitelství

[editovat | editovat zdroj]

V minulosti se sušená nať čičorky Herba coronillae variae používala jako kardiotonikum vzhledem k obsahu koronillinu.

Taxonomická poznámka

[editovat | editovat zdroj]

Čičorka pestrá byla v roce 1989 přeřazena z rodu Coronilla Linné, 1753 do rodu Securigera de Candolle, 1805. Toto nové taxonomické zařazení je v současnosti běžně akceptováno. V české botanické nomenklatuře se po nějaký čas používalo původní rodové jméno čičorka i pro rod Securidaca (např. v Klíči ke květeně ČR), v roce 2012 se v Botanickém slovníku k odlišení objevuje nové české rodové jméno čičorečka.[2][3]

  1. Securigera varia – čičorka pestrá • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2021-06-25]. Dostupné online. 
  2. a b SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  3. KUBÁT, K. et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Květena České republiky, díl 4. B. Slavík (Ed.). Praha : Academia, 1995. S. 509-510. ISBN 80-200-0384-3.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]