Přeskočit na obsah

Svatá Ludmila: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
značka: možný spam
Řádek 130: Řádek 130:
* [http://cody.eldar.cz/knihovna/hrobnik_svludmila.htm Pavel Jansa: Svatá Ludmila a její doba]
* [http://cody.eldar.cz/knihovna/hrobnik_svludmila.htm Pavel Jansa: Svatá Ludmila a její doba]
* [http://pleione.asu.cas.cz/~slechta/legendy/filiace.html Filiace (přehled některých svatováclavských a svatoludmilských legend ]
* [http://pleione.asu.cas.cz/~slechta/legendy/filiace.html Filiace (přehled některých svatováclavských a svatoludmilských legend ]
* [http://orthodoxia.cz/sluzby-svatym.htm Služby a modlitby k místním svatým] - obsahuje pravoslavnou službu sv. Ludmily



{{Posloupnost|co=[[Seznam českých kněžen a královen|Česká kněžna]]| před = -|kdy=asi [[874]]/[[875]] – [[888]]/[[889]]|po=Žena [[Spytihněv I.|Spytihněva I.]]?<br /> nebo [[Drahomíra ze Stodor|Drahomíra]]?}}
{{Posloupnost|co=[[Seznam českých kněžen a královen|Česká kněžna]]| před = -|kdy=asi [[874]]/[[875]] – [[888]]/[[889]]|po=Žena [[Spytihněv I.|Spytihněva I.]]?<br /> nebo [[Drahomíra ze Stodor|Drahomíra]]?}}

Verze z 9. 10. 2011, 19:14

Šablona:Infobox panovnice Svatá Ludmila (cca 860[1] – 15. září 921,[1] hradiště Tetín, Česko) byla manželkou prvního Přemyslovce, knížete Bořivoje I., a chronologicky první českou svatou.

Význam svaté Ludmily daleko přesahuje to, co o ní skutečně víme.[zdroj?] Díky rodovým vazbám ji můžeme označit nejen za pramáti českých panovníků, ale i většiny českých královen. Během jejího života byly položeny základy ke kristianizaci Čech a také základy moci Přemyslovců. Život babičky svatého Václava byl popsán v řadě legend, které se snaží popsat českou historii v 9. a 10. století.

Sňatek s Bořivojem I.

O původu Ludmily existují dvě tvrzení, u kterých je těžké rozhodnout, které spíše odpovídá skutečnosti. Podle Kristiánovy legendy byla dcerou Slavibora, pšovského knížete, což bylo staré označení Mělníka. Podle staroslovanské legendy pocházela ze srbské země. V raném mládí byla vychována jako pohanka, jež přinášela oběti slovanským bohům.

Přemyslovci zřejmě v této době nebyli jediným důležitým rodem v Čechách. Snad díky podpoře velkomoravských knížat, ale především postupným budováním mocenského postavení si ovšem získali pozici nejvýznamnější. Přemyslovci totiž ovládali středočeský prostor, který byl klíčový. Jediná dvě jistěji doložená mocenská centra známe jen z prostoru jižních a severozápadních Čech.

Zdá se ale, že postupná eliminace knížecích rodů v Čechách zdaleka neprobíhala pouze s pomocí násilí. Roli jistě sehrávala sňatková politika, jejímž příkladem je sňatek Ludmily a Bořivoje. Do manželství Ludmila vstoupila asi jako čtrnácti– či patnáctiletá v roce 874 nebo 875.[1]

Svatá Ludmila a její vnuk Svatý Václav v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci. Idealizované zobrazení, neboť v době smrti Ludmily bylo Václavovi asi 14 let.

Roku 875 se narodil nejstarší syn knížecího páru Spytihněv.[1] Ludmila porodila během přibližně čtrnácti let manželství nejméně šest dětí (tři syny a tři dcery – nejsou započítány případní potomci, kteří zemřeli v kojeneckém věku a které prameny neuváděly).[2] Známá jsou pouze jména dvou synů (Spytihněva 875–915 a Vratislava cca 888–921[1]), z nichž oba dosedli na knížecí stolec.

Kněžna

Během Ludmilina života se staly převratné události, které měly podstatný vliv na vznik české státnosti. Jednou z těch klíčových bylo přijetí křesťanství. Její manžel Bořivoj I. přijal křest na Moravě přímo z rukou legendárního slovanského věrozvěsta, arcibiskupa Metoděje. Podle legend pokřtil Metoděj o něco později rovněž Ludmilu v Čechách. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními kmenovými knížaty v Čechách.

Předpokládá se, že po smrti svého manžela Bořivoje I. Ludmila neodešla do ústraní, jak bylo zvykový úděl vdov, ale účastnila se veřejného dění a zasloužila se o přechod vlády na své syny, kteří byli v době úmrtí svého otce ještě nedospělí. Čechy spadaly krátký čas pod přímou vládu velkomoravského Svatopluka.

Nástup Spytihněva I. na knížecí stolec se časově přibližně překrýval se skonem nejslavnějšího panovníka Velké Moravy někdy v roce 894.[1] Poté se rodící český stát odpoutal od Velké Moravy a začal se orientovat na východofranskou říši, především na Bavorsko.

V roce 915 kníže Spytihněv zemřel a jeho nástupce se stal mladší bratr Vratislav I.[1] Ještě za života svého syna Vratislava vychovávala své vnuky Václava a Boleslava. Po smrti Vratislava v roce 921 pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat.[3]

Spor s Drahomírou ze Stodor

Svatá Ludmila odjíždí z Prahy na Tetín, Veleslavínská bible, 14. století.

Konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní situace, kdy se moc přesouvala z bavorského vévodství na Sasko. V roce 921 bavorský vévoda Arnulf uznal východofranský královský titul Jindřicha I. Ptáčníka a tím také prakticky uznal přesun moci do Saska. Čechy, které do této doby stály na straně Bavorska a se znepokojením sledovaly agresivní politiku vůči Srbům na severozápadě, se musely rozhodnout, jakou politiku nadále sledovat.

Zdá se, že Drahomíra ze Stodor se spíše zasazovala pro spolupráci se Saskem i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila snad věřila spíše v další orientaci na Bavorsko, byť oslabené. Politický konflikt byl podle legendy Fuit in provincia Boemorum završen vraždou Ludmily dne 15. září (nebo 16. září - slaven její svátek, první zmínky v kalendáři olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z r.1137) 921 na hradišti Tetín. Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena(podle legendy vlastním závojem, snaha o to aby nebyla svatořečena a nebyla prolita její krev mečem) Tunnou a Gommonem (jejichž jména uvádí Kristián[4]), patrně Varjagy. Použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Drahomíra poté nad místem smrti Ludmily vybudovala chrám sv. Michala (podle legend proto, aby zázraky, které se po její smrti na místě skonu děly, nebyly přičítány Ludmile, ale světci kterému byl chrám zasvěcen)

Roku 925[1] nechal mladý kníže Václav přenést její ostatky z Tetína do Prahy, do kostela sv. Jiří poblíž knížecího sídla.

Roku 1142, při přestavbě svatojiřského kostela, biskup Ota nedovolí hýbat s jejími ostatky bez souhlasu papeže. Tato zpráva demonstruje význam a rozšířenost jejího kultu ve 12. století

V 11. století byla svatořečena.

Ludmila v dílech

Tunna a Gomon vyrážejí dveře a škrtí svatou Ludmilu šálou. Pak andělé odnášejí její tělo na nebesa. Vyobrazení z latinského překladu Dalimilovy kroniky.
Výzdoba v kostele sv. Ludmily, Tetín
  • Detail pomníku svatého Václava v Praze na Václavském náměstí - J. V. Myslbek
  • busta svaté Ludmily - součást Svatovítského pokladu
  • Svatá Ludmila - Veraikon svatovítský
  • tumba v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě
  • Svatý Václav a svatá Ludmila při mši - olejomalba Františka Tkadlíka
  • Svatá Ludmila - středověký obraz - Deska z Dubečka
  • Svatá Ludmila, pomocnice chudých - obraz Josefa Hellicha
  • Svatá Ludmila - oratorní dílo Antonína Dvořáka
  • Utrpení Ludmily Mučednice - Fuit in Provincia Bohemorum
  • Legenda Christiani. Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius. – Kristiánova Legenda. E-Text
  • Passio s. Venceszlai incipiens verbis Crescente fide christiana. Jaroslav Ludvíkovský: Nově zjištěný rukopis legendy Crescente fide a jeho význam pro datování Kristiána. Listy filologické 81, 1958, S. 58-63. E-Text
  • Avulsa igitur – Gumpoldi Mantuani episcopi Passio Vencezlai martyris. J. Emler, Fontes rerum Bohemicarum I., Praha 1873, S. 146-166. E-Text

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. S. 204 a 205 (analýza a postup datování u nedochovaných datací viz předchozích cca 200 stran). 
  2. ↑ Třeštík 2006, str. 194
  3. ↑ Třeštík 2006, str. 168 až 172
  4. ↑ Třeštík 2006, str. 148

Literatura

Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu svatá Ludmila na Wikimedia Commons

Česká kněžna
Předchůdce:
 asi 874/875 – 888/889
Svatá Ludmila 		Nástupce:

Šablona:Link GA

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatá_Ludmila&oldid=7479812“