Přeskočit na obsah

Etymologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Etymologie je obor lingvistiky zkoumající původ a vývoj slov. Tyto informace jsou sdruženy mj. v etymologických slovnících.

Pokud v daném jazyce existují historické (psané) texty, pak jsou využívány k získání povědomí o tom, jak byla slova dříve používána a kdy se v dotyčném jazyce objevila. Etymologové také používají metodu komparativní lingvistiky k rekonstrukci jazyků, které jsou příliš staré na to, aby o nich existovala jakákoliv přímá informace. Analýzou příbuzných jazyků pomocí komparativní metody mohou zjistit něco o jazyku, který byl jejich společným předchůdcem, a jeho slovní zásobě. Tímto způsobem byly nalezeny kořeny, které vedou mj. k původu indoevropské jazykové rodiny.

Ačkoliv etymologický výzkum vzešel z filologické tradice, v dnešní době se zkoumají především jazykové rodiny, o kterých je jen nedostatečná nebo žádná dokumentace, jako uralská nebo austronéská.

Zvláštním, převážně etymologickým oborem je onomastika, zkoumající původ vlastních jmen.

Etymologická příbuznost slov se nazývá filiace.

Etymologie slova

[editovat | editovat zdroj]

Slovo etymologie pochází z řeckého ἐτυμολογία (etymologia), které je složeno ze slov ἔτυμον (etymon), což znamená „pravdivý smysl“, „kořen slova“ a -λογία (-logia), „nauka“.

Lidová etymologie

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Lidová etymologie.

Již před vznikem vědecké etymologie existovala lidová etymologie, kdy lidé mnohdy pouze odhadují původ slova, a to nesprávně na základě podobnosti.

Vznik slov

[editovat | editovat zdroj]

Ve vývoji jazyka dochází ke změnám významu stávajících slov i ke vzniku jak nových slov, tak nových skutečností, které potřebují pojmenování. Nová slova (neologismy), ať už jakkoliv vzniklá, se zažívají (zdomácňují, neutralizují atd.) zpravidla po dobu desítek let, a ne vždy se stejnou úspěšností, u slangů je vývoj rychlejší.

Prvotní původ slov, podobně jako u malých dětí, bývá autentický, nekonvenční. Takto vzniklé projevy postupně mohou nabýt významu konvenčních znaků.

Změna významu

[editovat | editovat zdroj]

Slovo lze vytvořit tak, že se změní jeho původní význam.

  • změny expresivního náboje či stylové, citové či postojové příznačnosti slova (například z hanlivého nebo uznalého na neutrální nebo naopak, ze slangového na obecné nebo spisovné)
  • změna konotací (asociací) spojených s významem slova
  • rozšíření či zúžení významu, přenesení jádra významu na jiný prototyp (základní typ) v rámci šíře významu (například lampou se dnes rozumí v první řadě elektrická lampa, nikoliv olejová, sídlištěm se rozumí primárně soubor panelových výškových domů, nikoliv chatrčí apod.).
  • metafora – rozšíření nebo přenesení významu na základě podobnosti. Časté jsou metafory například z částí těla (hlava rodiny, noha stolu).
  • metonymie – přenesení významu podle souvislostí (například z abstraktního pojmu profil se význam přenese na typ kovodělných polotovarů, nebo z názvu činnosti (obchod) se přenese na místnost, kde se činnost vykonává (prodejnu).
  • specifickým případem metafory nebo metonymie je apelativizace, kdy slovo z vlastního jména získá obecný význam (xerox, donkichot, šovinista), apelativizace se projevuje také u frází typu "číst Tolstého", "poslouchat Mozarta".
  • naplnění obsahu – do šíře pojmu se bez změny významu vejdou nové jevy, o nichž původní uživatelé neměli tušení, a jádro významu se přenese k nim (např. slovo letadlo ve staročeštině znamenalo pták).

Odvozování a skládání

[editovat | editovat zdroj]

Od původních slov lze vytvářet odvozeniny a složeniny.

  • tvořivé přizpůsobování stávajících slov, komolení i celková tendence vývoje jazyka
  • disimilace – rozdělení původně jediného slova na dvě s různými významy, například slova legrace a rekreace z „rekrací“, původem latinského označení pro školní přestávku
  • příponami, předponami, koncovkami nebo jinou flexí
  • skládáním (slovních kořenů) (typické pro němčinu)
  • spojováním kořenových i nekořenových částí slov nesoucích významové asociace, kterých nabyly v jiném celku (např. workoholismus vzniklo podobností s alkoholismem, standardní slovotvorbou by vznikl například workismus) – typické pro americkou angličtinu, v níž je smysl pro klasickou etymologii oslaben. Viz též makarónština.
  • analogie – přizpůsobování slova nebo tvaru slovu s podobným významem (rozinka – hrozinka podle slova hrozen)
  • kontaminace – dvě slova s podobným významem se vzájemně ovlivňují nebo splynou (tip a typ, bujarý z bujný a jarý, rozřešení a rozhřešení, krumpáč z der Krumm a kopáč, hřbitov z břitov a hrob).
  • tabu – názvy označující nebezpečné nebo mocné jevy se měnily i proto, že vyslovování pravé podoby bylo tabuizováno. Proto vznikaly podoby
    • zkomolené (blecha, herdek, safra)
    • opisné (medvěd, zmije, zubatá)
    • eufemistické (boží posel pro blesk, hostec pro revma, zlom vaz)

Přejímání

[editovat | editovat zdroj]

Další možností je přejímání slov z cizích jazyků a jejich postupné přizpůsobování se hostitelskému jazyku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Etymology na anglické Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Český etymologický slovník, Jiří Rejzek, Leda 2001, ISBN 80-85927-85-3
  • Stručný etymologický slovník jazyka českého, Josef Holub, Stanislav Lyer, Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1992, ISBN 80-04-23715-0
  • Etymologický slovník jazyka českého, Machek V., Praha 1968
  • Etymologický slovník jazyka českého, Holub J., Kopečný F., Praha 1952
  • Úvod do etymologie, Erhart A., Večerka R., Praha 1981

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]