Přeskočit na obsah

Buližník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Buližník
Buližník
Buližník
Zařazenísedimentární
Hlavní minerályChalcedon, Opál, křemen
AkcesorieGrafit
Texturaneklastická
Barvašedá, černá
Buližníkový ostroh Kněživka u Tuchoměřic

Buližník (lydit) je vžité označení usazené křemité horniny (silicitu) pocházející ze starohor, používané zejména v oblasti českého masivu.[1] Tvoří jej převážně krystalický oxid křemičitý ve formě křemene, chalcedonu či opálu. Má černou nebo šedavou barvu a vysokou tvrdost, pro kterou jej používali někdy pravěcí lidé místo pazourků. Pro svou tvrdost byl taktéž používán jako prubířský kámen. Ve stavebnictví se používá jako kamenivo. Častou příměsí je grafit[1] organického původu, někdy bývají zastoupeny i další stopové prvky (V, Cr, Ba, Pb, Sr, Se, Ti, Cu aj.)[2]

Buližníky se hojně vyskytují v usazených vrstvách ve středních a západních Čechách, kde tvoří protáhlá čočkovitá tělesa o rozměrech v řádu stovek metrů. Tato tělesa bývají soustředěna v pruzích sledovatelných na mnohakilometrové vzdálenosti. Díky své odolnosti vůči zvětrávání a erozi tvoří v krajině vyvýšeniny a skaliska.[2] Buližníky tvoří jednak masivní tělesa, dále laminovanévrstevnaté polohy, nebo výrazně brekciované textury s polohami stromatolitických textur.[3]

Na vznik buližníků existují různé názory, ačkoli autoři se vesměs shodují, že k jejich tvorbě přispěly hydrotermální roztoky spjaté s vulkanickou činností. Podle jedné hypotézy jsou buližníky pojímány jako biochemické horniny vzniklé srážením gelu kyseliny křemičité z horkých pramenů za přispění mikroorganismů. Podle druhé hypotézy jde taktéž o biochemickou horninu, avšak vznik buližníku je vysvětlován silicifikací (prokřemeněním) karbonátů v rané fázi diagenetických přeměn. Podle třetí koncepce se jedná o běžné usazené horniny (např. břidlice), které byly druhotně prokřemeněny.[2]

V buližnících byly nalezeny tence páskované stromatolitické struktury a jiné mikrofosilie. To svědčí o tom, že buližníky mohly vznikat i ve velmi mělkém pobřežním prostředí v zátokách a na svazích sopek.[2] Jindy jsou tyto struktury vysvětlovány vznikem v prostředí hlubokomořských kuřáků.[3] V terénu však výskyt buližníků nemusí být přímo vázaný na vulkanická tělesa.[2]

Příklady výskytu buližníku

[editovat | editovat zdroj]
  1. Skočit nahoru k: a b PETRÁNEK, Jan. On-line geologická encyklopedie - heslo buližník [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  2. Skočit nahoru k: a b c d e CHLUPÁČ, Ivo, et al. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2011. 438 s. ISBN 978-80-200-1961-5. S. 38. 
  3. Skočit nahoru k: a b STÁRKOVÁ, Marcela; HALODOVÁ, Patricie; MRÁZOVÁ, Štěpánka. Geneze neoproterozoických silicitů (buližníků) s tzv. stromatolitovými texturami na území Brd. S. 57–62. Geoscience Research Reports [online]. Česká geologická služba, 2018 [cit. 2021-03-03]. Roč. 51, čís. 1/2018, s. 57–62. Dostupné online. ISSN 2336-5757. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]