Wikipedista:MartinaOlbert/Pískoviště

Wikipedista:MartinaOlbert/Pískoviště
Narození	Hranice Československo Československo

Gustav Oplustil (2. srpna 1926 Hranice na Moravě – 21. října 2022 Praha) byl český televizní, filmový a rozhlasový scenárista, dramaturg, režisér, dramatik, muzikálový libretista, historik lidové zábavy v českých zemích, humorista, spisovatel, občasný fejetonista pro Český rozhlas a příležitostný herec malých rolí, přezdívaný také jako nestor nebo otec televizní zábavy.

Život a tvorba

Dětství a dospívání

Narodil se jako nejstarší z pěti dětí v rodině legionáře z italské fronty. Otec později pracoval jako knihařský mistr ve Vojenské akademii v Hranicích. Jako malý byl Gustav na přání své babičky ministrantem v kostele a účastnil se spolu s místním farářem všech hlavních událostí v lidském životě, jako jsou narození svatby či poslední pomazání při úmrtích. Kromě toho chodil s matkou již od roku 1932, kdy začal zvukový film, do biografu. Později jej zajímala především komika a filmy s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým, Ferencem Futuristou a Járou Kohoutem.

Gustav vychodil obecnou a měšťanskou školu v Hranicích na Moravě a měl v úmyslu pokračovat na obchodní akademii v Přerově. Namísto studia však kvůli začátku války odešel do učení ke strýci, který byl holičem. Strýc vyráběl paruky, vousy a jako jediný v okrese objížděl vesnice a líčil herce z ochotnického divadla, kteří hráli operety a divadelní hry. Gustav se tak dostal k divadlu již v mládí a brzy začal zajímat o herectví. Posléze vstoupil do ochotnického spolku, kde se stal komikem. Již ve svých devatenácti letech pracoval v Beskydském ochotnickém divadle a setkal se s osobnostmi kulturního i politického prostředí, např. s Janem Masarykem. Po válce byl angažován v Beskydském divadle jako rekvizitář, inspicient a herecký elév. V začátcích své kariéry také přispíval do časopisů (např. Dikobraz) pod pseudonymem Fergus.

Vojenskou službu strávil od roku 1948 v Armádním uměleckém souboru (AUS) Víta Nejedlého v Praze, ve kterém působil jako herec a scenárista a procestoval s ním celé Československo. Nakonec se usadil v Praze.

Také pořádal loutková představení pro děti důstojníků v Ústředním domě armády v Dejvicích. Během vojny se oženil s manželkou Jarmilou, se kterou měl postupně čtyři děti: Jarmilu, Vítka, Ludmilu a Kateřinu.

Divadlo

Po vojně dostal Gustav Oplustil příležitost psát různé texty a scénky k představením a pohádky, jako například Černouškova země a Béďáček a obr. Napsal rovněž hru pro dospělé Po západu slunce, která se uváděla v Beskydském divadle, a poté dostal nabídku z Prahy, aby vstoupil do Svazu spisovatelů. V roce 1953 nastoupil jako režisér do zájezdové skupiny Divadla československé armády (dnešním Divadle na Vinohradech), kde působil až do roku 1958, kdy se z armádního divadla stalo opět vinohradské divadlo a dostal místo jako režisér-dramaturg estrádních a zábavných pořadů v Městském domě osvěty.^[zdroj?]

Pracoval jako divadelní instruktor pro vojáky, kteří hráli ochotnické divadlo, a pomáhal jim s režií. Divadlo začalo být populární, a tak dostal Gustav Oplustil na starosti vytvořit zábavný program. Po dvou letech začal opět jezdit s Armádním uměleckým souborem (AUS), tentokrát na zahraniční zájezdy, a dělal velké revue v Německu, Rumunsku a na Kubě, kde hráli ve španělštině. Gustav zde konferoval ve španělštině i celý program, který napsal, ač španělsky sám neuměl. Když se vrátil, chtěl divadlo uzpůsobit tomu, co se naučil. Protože chtěl v první řadě bavit diváka a nešlo mu o politickou linku, bylo mu zde vyčítáno, že jeho hry a estrádní pořady nejsou dostatečně politicky přijatelné. Po jedné takové slovní potyčce Armádní umělecký soubor opustil. Tím jeho spolupráce s AUSem skončila. Dal výpověď a posléze mu režisér Národního divadla nabídl, aby v televizi vytvářel zábavný program. Stal se tak televizním šéfdramaturgem.

Televize a film

Od roku 1963 pracoval v redakci zábavních pořadů Československé televize, kterou později i vedl jako šéfdramaturg zábavy, kde začal spolupracovat jako dramaturg mj. s režisérem Zdeňkem Podskalským, s nímž jej pojilo letité profesní i osobní přátelství. V Československé televizi, později České televizi, pracoval až do 90. let a externě jako scenárista zábavních cyklů i v dalších letech.

Byl autorem řady televizních, rozhlasových a filmových zábavních pořadů i divadelních her. Mezi ty nejznámější televizní pořady a filmy patří například Ctná paní Lucie, Uctivá poklona, pane Kohn, Velká sázka o malé pivo, Dva muži hlásí příchod, Kam slunce nechodí... či cyklus Úsměvy českého filmu. Vytvářel rovněž silvestrovské pořady pro Československou a Českou televizi, TV Nova i TV Prima. Na TV Nova po roce 2000 zastával post externího poradce pro zábavní tvorbu.^[zdroj?]

Jako herec malých rolí se za své televizní éry objevil také např. ve filmech Svatba jako řemen (1967), Pension pro svobodné pány (1967), Zločin v šantánu (1968), Skřivánci na niti (1969) nebo Revue za šest korun (1984).

V roce 1970 byl v ČST spoluzakladatelem II. programu, na kterém běžela zejména kulturní tvorba z jeho zábavní redakce a který začal svou velkou sledovaností velmi rychle úspěšně konkurovat I. programu. Jelikož bylo třeba nový II. program naplnit zábavním obsahem, který byl jiný než na I. programu, bylo třeba sáhnout po jiných lidech než těch, kteří byli na I. programu. Napadlo ho tedy angažovat umělce, kteří měli tehdejším režimem zakázanou činnost. Když televizní funkcionáři viděli, že zábavní pořady Gustava Oplustila na II. programu mají větší diváckou sledovanost než zpolitizovaný obsah na I. programu, přesadili vybrané pořady na I. program, aby zvýšili jeho sledovanost.^[zdroj?]

Léta slávy a odkaz

V 90. letech 20. století napsal jako autor pro Hudební divadlo Karlín dva původní české swingové muzikály Zasněžená romance a Sny z Nového Yorku, které režíroval Jiří Adamec. Oba muzikály měly stovky repríz a byly jedněmi z divácky nejúspěšnějších a nejoblíbenějších muzikálů 90. let.^[zdroj?] Pro jiná divadla vytvořil Haškův pražský dekameron, Konec tyrana či Kabaret rokoko. Byl také dlouholetým členem poroty divadelní Ceny Thálie.

V roce 2002 byl uveden do Dvorany televizní slávy Týtý. Roku 2016 dostal od Společnosti Vlasty Buriana Cenu humoru. Stál u zrodu nápadu na sochu Karla Hašlera na Starých zámeckých schodech, kterou odhaloval společně s První dámou České republiky Livií Klausovou v roce 2009 u příležitostí 130 let od skladatelova narození.^[zdroj?]

Práci scenáristy se aktivně věnoval skoro sedmdesát let a zanechal po sobě přes 1000 scénářů televizní, filmové, rozhlasové, estrádní a divadelní tvorby. V Československé a později České televizi vychoval celou novou generaci scenáristů a dramaturgů. V roce 2009 napsal knihu memoárů o svých osudech a celoživotní práci s titulem Za humorem cestou necestou, která vyšla v nakladatelství XYZ.

Zemřel ve spánku po náhlé krátké nemoci 21. října 2022 v Praze ve věku 96 let.

Týden po své smrti, 28. října 2022, byl Prezidentem České republiky oceněn Medailí Za zásluhy 1. stupně in memoriam za zásluhy o stát v oblasti umění a kultury za jeho celoživotní přínos české kultuře.

Posledních 60 let svého života prožil na Praze 2 – Vinohradech (Balbínova ul. 28), kde má na domě jako významná osobnost od majitele domu, se kterým se léta přátelil, i svoji památeční plaketu. Pohřben je na pražských Olšanech.^[zdroj?]

Televizní, filmová a muzikálová tvorba (výběr)

• Ctná paní Lucie
• Uctivá poklona, pane Kohn (oceněno Bronzovou růží na Mezinárodním televizním festivalu zábavných pořadů v Montreux)
• Velká sázka o malé pivo
• Dva muži hlásí příchod
• Kam slunce nechodí...
• Námluvy komtesy Gladioly aneb Přistání ve skleníku
• To byla svatba, strýčku
• Alfons Karásek v lázních
• Sedm žen Alfonse Karáska
• Poslední leč Alfonse Karáska
• Tak láska začíná
• Blázinec v prvním poschodí
• Revue za šest korun
• Malé dějiny jedné rodiny
• Po stopách smíchu
• Diskotéka pro starší a pokročilé
• Kam dnes večer, milý pane?
• V Praze bejvávalo blaze
• Pražský písničkář
• Kabaret „U dobré pohody“
• Kabaret U Zvonečku
• Úsměvy českého filmu
• Žofín, ostrov vzpomínek a snů
• Posázavský pacifik
• Silvestrovské pořady pro ČST, ČT, TV Nova, TV Prima
• Život plný písniček
• Ostrov plný písniček
• Dobrá rada nad zlato
• Hobby naší doby
• Zasněžená romance (Hudební divadlo Karlín)
• Sny z Nového Yorku (Hudební divadlo Karlín)

Politická angažovanost

V komunálních volbách v roce 2014 kandidoval jako nestraník na nabídnutý post poradce pro kulturu za politické hnutí NEZÁVISLÍ do Zastupitelstva Hlavního města Prahy, které ale získalo jen 0,32 % platných hlasů.

Ocenění

• Medaile Za zásluhy 1. stupeň in memoriam 2022

Odkazy

Literatura

• Gustav Oplustil: Za humorem cestou necestou, XYZ, Praha, 2009, ISBN 978-80-7388-085-9
• Petr Hořec, Olga Nytrová: Jak slavívali a slaví slavní, Euromedia Group a Knižní klub, Praha, 1999, str. 108–121, ISBN 80-242-0120-8

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu MartinaOlbert/Pískoviště na Wikimedia Commons
• MartinaOlbert/Pískoviště na Kinoboxu
• Wikipedista:MartinaOlbert/Pískoviště ve Filmové databázi
• Gustav Oplustil v Encyklopedii Prahy 2
• Fejetony pro Český rozhlas
• Blízká setkání: Gustav Oplustil na webu Českého rozhlasu
• Na plovárně: Gustav Oplustil na stránkách České televize