Wikipedista:Hell Kitt/Pískoviště

Mučení a jiné kruté a nelidské zacházení v České republice

Česká republika je členskou zemí OSN i Rady Evropy a je vázána veškerými ujednáními mezinárodních úmluv, ke kterým v rámci svého členství přistoupila.

Zakotvení

Právní úprava v oblasti mučení a jiného krutého a nelidského zacházení je zakotvena v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (základní zásada) a dále podrobněji v trestním zákoníku (konkrétně v § 149 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen TZ). Dle dlouhodobé kritiky Výboru OSN proti mučení (CoAT) není česká právní úprava ve srovnání s ustanoveními mezinárodních dohod dostatečně určitá, podle vyjádření Vlády ČR je však Česká republika vázána doslovným zněním Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (dále jen Úmluva) a její aplikační předností před vnitrostátními předpisy v souladu s čl. 10 Ústavy. Podmínkou postihu podle trestního zákoníku tak kupříkladu zůstává, že „pachatel se mučení nebo jiného nelidského a krutého zacházení dopustí v souvislosti s výkonem pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci“.

Dohled

Vnitrostátní dohled nad dodržováním závazků plynoucích z mezinárodních dohod (především kogentních ustanovení o zákazu mučení) vykonává např. Veřejný ochránce práv, jehož pravomoci byly posíleny díky kontrolní činnosti Výboru OSN proti mučení (po novele zákona o ombudsmanovi, která ombudsmanovi svěřuje pravomoc národního preventivního mechanismu). Zřízení tohoto mechanismu je vyžadováno článkem 17 Úmluvy a úkolem Veřejného ochránce práv je mimo jiné provádět „systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytnuté péči, s cílem posílit ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným špatným zacházením.“

Dohled tak není vykonáván pouze nad věznicemi, ale na základě podnětu dále i např. nad zařízeními ústavní výchovy a ochranného léčení, zařízeními vojenskými, policejními, azylovými, psychiatrickými ústavy, zařízeními poskytujícími sociálně-právní ochranu dětí, domovy pro seniory a jinými zařízení poskytujícími sociální a zdravotní služby. Zde všude může docházet potenciálně k porušování pravidel absolutního zákazu mučení.

Kromě Veřejného ochránce práv dohlíží nad dodržováním mezinárodních pravidel týkajících se zacházení s vězni Vězeňská služba České republiky. Ta se při své činnosti řídí zákonem o vězeňské služběa mimo to také konkrétními doporučeními obsaženými v Evropských vězeňských pravidlech.

Dalším dohlížejícím orgánem je pětadvacetičlenná Rada vlády České republiky pro lidská práva, která byla zřízená za účelem sledování vnitrostátního plnění mezinárodních závazků z oblasti lidských práv a svobod.

V mezinárodním měřítku vykonává dohledovou činnost např. Amnesty International, světové hnutí monitorující porušování lidských práv a provádějící různé osvětové kampaně proti porušování základních lidských práv a svobod, dále např. Asociace pro zabránění mučení, mezinárodní nevládní organizace se sídlem v Ženevě.

Případy mučení, nelidského a ponižující zacházení v ČR

V současné době jsou známy dva případy, kdy byla se čeští občané obrátili na Evropský soud pro lidská práva (ESLP) a kdy byla Česká republika odsouzena za porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (Evropské úmluvy).

Případ Kummer proti ČR

Prvním takovým případem je věc Kummer proti ČR. Stěžovatel byl hlídkou Policie ČR zastižen brzy ráno při návratu z baru v podnapilém stavu, aniž by měl u sebe občanský průkaz. Ten chtěl stěžovatel předložit hlídce po doprovodu domů. Hlídka však stěžovatele podle jeho tvrzení místo toho odvezla na stanici, kde mu po identifikaci oznámila, že se dopustil přestupku proti občanskému soužití tím, že močil na veřejnosti. Stěžovatel byl spoután a umístěn do policejní cely poté, co mu byly naměřeny v krvi 2 promile alkoholu. Intenzita spoutání a snaha stěžovatele přivolat si pomoc způsobily, že se pouta začala utahovat, v důsledku čehož mu vznikla zranění. Vyšetřovací orgány v ČR uváděly jinou verzi událostí, nicméně ESLP se stěžovatele zastal a v rozsudku ze dne 25.7.2013 rozhodl, že ze strany České republiky došlo k porušení článku 3 Evropské úmluvy porušením povinnosti státu zabezpečit řádné a efektivní vyšetření případu.

Případ Bureš proti ČR

Dalším případem je věc Bureš proti ČR. Stěžovatel (profesionální violoncellista s diagnózou psychosociálního postižení) se do léčebny dostal po neúmyslném předávkování předepsaným sedativem (Akinetonem) poté, co vyšel z bytu na ulici pouze ve svetru. Policie stěžovatele zadržela, když se polonahý vracel z obchodu a následně jej převezla do psychiatrické léčebny. Vyšetřující lékař nařídil umístění na záchytné stanici téže nemocnice pro podezření z předávkování drogami. Dle stížnosti měl být stěžovatel deset hodin připoután k lůžku koženými řemeny a tím mu měla být způsobena četná poranění s trvalými následky v oblasti kolen, krku a zápěstí. Při upoutávání na lůžko měl být také vulgárně slovně napadán. V léčebně stěžovatel strávil nedobrovolně další dva měsíce a kvůli zmatenosti a neschopnosti se o sebe postarat způsobené vlivem uklidňujícího léku Akinetonu se poté do nemocnice dobrovolně vrátil. ESLP ve svém rozhodnutí ze dne 18.10.2012 Českou republiku uznal odpovědnou za porušení čl. 3 Evropské úmluvy a nařídil odškodnění nemajetkové újmy stěžovatele ve výši bezmála půl milionu korun.

Případ Diallo proti ČR

Česká republika byla uznána vinnou z porušení čl. 13 (práva na účinný právní prostředek nápravy) ve spojení s čl. 3 Evropské úmluvy také ve věci Diallo proti ČR v souvislosti s vyhoštěním dvou guinejských občanů žádajících v České republice o azyl z politických důvodů.

Mezinárodní kritika špatného zacházení

Česká republika je z dlouhodobého hlediska kritizována za uplatňování kontroverzních praktik a nerespektování některých mezinárodních opatření zajišťujících garanci základních lidských práv a svobodu. Konkrétně se jedná např. o

• vzrůstající přelidnění vězeňských zařízení vedoucí k nárůstu násilí mezi vězni
• používání pepřového spreje v uzavřených prostorách věznic
• počet sebevražd ve vězeňských zařízeních a nedostatek informací o jejich příčinách
• přítomnost vězeňské služby při zdravotních prohlídkách vězňů
• vyšetřování vězňů psychiatry skrze mříže a nedostatek informací ohledně údajného držení v izolaci
• soustavnou diskriminaci romské menšiny, sterilizaci romských žen bez svobodného a informovaného souhlasu, o zničení lékařských záznamů o nedobrovolných sterilizacích a o obtíže obětí získat náhradu
• umisťování romských dětí do vzdělávacích zařízení pro děti s lehkým mentálním postižením nebo s redukovanými osnovami
• nedostatek statistických dat ohledně kompenzace obětí mučení a špatného zacházení
• špatné zacházení ve zdravotnických a psychiatrických zařízeních
• násilné útoky proti etnickým menšinám
• obchodování s lidmi
• domácí a sexuální násilí
• zadržování žadatelů o azyl, včetně rodin s dětmi a nezletilých v doprovodu opatrovníka, omezení svobody pohybu žadatelů o azyl v uzavřených přijímacích centrech a režimem i materiálními podmínkami zajištění v zařízeních pro cizí státní příslušníky čekající na vyhoštění
• přetrvávající užívání chirurgické kastrace u vězněných sexuálních delikventů apod.