Vyšší rostliny

Vyšší rostliny
Vědecká klasifikace
Doména	Eukaryota (Eucaryota);
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	vyšší rostliny (Embryobionta);
Oddělení
	mechorosty (Bryophyta) játrovky (Marchantiophyta); hlevíky (Anthocerophyta); mechy (Bryophyta); ; cévnaté rostliny (Tracheophyta) rhyniové rostliny Protracheophyta; Rhyniophyta; Zosterophyllophyta; Trimerophyta; ; kapraďorosty (Pteridophyta) plavuně (Lycopodiophyta); přesličky (Equisetophyta); kapradiny (Polypodiophyta); prutovky (Psilotophyta); ; semenné rostliny (Spermatophyta) kapraďosemenné(Lyginodendrophyta); Cordaitophyta; cykasorosty (Cycadophyta); jinany (Ginkgophyta); jehličnany (Pinophyta); liánovce (Gnetophyta); krytosemenné (Magnoliophyta) jednoděložné (Liliopsida); nižší dvouděložné (Magnoliopsida); vyšší dvouděložné (Rosopsida); ; ; ;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vyšší rostliny (Embryophyta, Cormobionta, Embryobionta, Telomophyta ^[1]) je podříše mnohobuněčných zelených rostlin, přizpůsobených životu na souši. Některé druhy jsou (druhotně) vodní. V jejich životním cyklu je typická rodozměna, kdy se střídá pohlavně rozmnožující se generace (gametofyt) s generací, která se rozmnožuje nepohlavně (sporofyt). U mechorostů převládá gametofyt, který je u pokročilejších skupin naopak zcela potlačen a naprosto závislý na sporofytu.

Vyšší rostliny se odvozují od zelených řas, ale jejich tělo není tvořeno stélkou, ale je rozlišeno na jednotlivé rostlinné orgány. Pouze u nejprimitivnějších vyšších rostlin se tělo stále organizačně blíží stélce. V tylakoidech chloroplastů je obsažen chlorofyl a a b.

Systém vyšších rostlin

Nové poznatky v molekulární taxonomii vedly k celé řadě změn v systematice vyšších rostlin,^[2]^[3]^[4] systém není ustálený. Proto se můžeme setkat s různými podobami systému.

Mezi vyšší rostliny patří všechny cévnaté rostliny a navíc mechorosty.

Mechorosty

Mechorosty (Bryophyta) nejsou monofyletická skupina, ale zařazují se do nich všechny vyšší rostliny, které nemají cévní svazky (nejsou cévnaté). Cévní svazky se objevují až u cévnatých rostlin, skupiny, kam se řadí všechny ostatní vyšší rostliny.

Mechorosty se z praktického hlediska dělí na hlevíky, játrovky a mechy, někdy moderněji jsou tyto skupiny samostatná oddělení. Důležitou skupinou mechů (někdy rovněž vyčleňovanou zvlášť) jsou rašeliníky.

Rhyniové rostliny

Rhyniové rostliny je nesourodá skupina vyhynulých organismů z devonu. Nemají pravé kořeny ani listy, na povrchu mohou mít trichomové či ostnité výrůstky. Dělí se na čtyři oddělení:

Kapraďorosty (Pteridophyta)

plavuně (Lycopodiophyta)
přesličky (Equisetophyta)
kapradiny (Polypodiophyta)
prutovky (Psilotophyta)

Semenné rostliny (Spermatophyta)

Nahosemenné (Pinophyta)
Krytosemenné (Magnoliophyta)
- Dvouděložné
  - bazální dvouděložné (Magnoliopsida)
  - pravé dvouděložné (Rosopsida)
- Jednoděložné (Liliopsida)

Reference

↑ http://botanika.bf.jcu.cz/materials/botanikaMala/botanikamalaembryophytarhyniophyta_web.ppt
↑ http://www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/
↑ Hrouda L. (2007): Změny ve fylogenetické klasifikaci rostlin. in: Sekerka P.: Sborník z konference Botanický systém a evidence rostlin v botanických zahradách. Botanická zahrada hl.m. Prahy. ISBN 978-80-903697-3-3
↑ Uher J. (2007): Hamamelididae včera a dnes. in: Sekerka P.: Sborník z konference Botanický systém a evidence rostlin v botanických zahradách. Botanická zahrada hl.m. Prahy. ISBN 978-80-903697-3-3

Související články

Výtrusné rostliny

Externí odkazy

Fylogenetický strom vyšších rostlin na Angiosperm Phylogeny Website (anglicky)

[1] ttp://botanika.bf.jcu.cz/materials/botanikaMala/botanikamalaembryophytarhyniophyta_web.ppt

[2] ttp://www.mobot.org/MOBOT/research/APweb/

[3] Hrouda L. (2007): Změny ve fylogenetické klasifikaci rostlin. in: Sekerka P.: Sborník z konference Botanický systém a evidence rostlin v botanických zahradách. Botanická zahrada hl.m. Prahy. ISBN 978-80-903697-3-3

[4] Uher J. (2007): Hamamelididae včera a dnes. in: Sekerka P.: Sborník z konference Botanický systém a evidence rostlin v botanických zahradách. Botanická zahrada hl.m. Prahy. ISBN 978-80-903697-3-3

[1]

[2]

[3]

[4]