Vodní nádrž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vodní nádrž Letovice

Vodní nádrž je vodohospodářská stavba k dlouhodobějšímu zadržení vody (například rybník, rybniční soustava, příkladem třeba Ratajské rybníky) nebo vzniklá přírodními poměry v krajině jako přírodní jezero (například Černé jezero). Jezerem je označeno v mnoha případech i tzv. umělé jezero vzniklé výstavbou přehradní hráze na vodním toku (například vodní nádrž Seč). Vodní nádrže plní obecně funkci přirozeného nebo dočasného zadržení (retence) vody v krajině.

Umělá vodní nádrž odpovídá definici vodního díla podle českého vodního zákona, podle kterého náleží mezi stavby sloužící ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným zákonem o vodách.[1]

V případě pochybností co je a není vodním dílem rozhoduje příslušný vodoprávní úřad, kterými jsou většinou odbory životního prostředí a zemědělství státní správy.[2]

Funkce vodních nádrží

  • zásobní funkce – zdroj vody pro různé účely:
  • nadlepšování průtoků – zadrženou vodu je možno v sušších období vypouštět a zachovávat tak níže po toku minimální průtok
  • ochrana před povodňovými průtoky - v nádrži se transformuje povodňová vlna (transformovaný objem proteče nižšími průtoky za delší časový úsek)
  • zdroj elektrické energie z vodních elektráren
  • dopravní – vzdutí nádrže a nadlepšené průtoky níže po toku přispívají ke splavnění
  • rekreační
  • rybochovná

Vodní nádrže bývají víceúčelové, s různou kombinací funkcí. Vodní nádrže jsou také prvek zahradní architektury používaný v sadovnické tvorbě.

Členění nádrže

Vlastní prostor nádrže je rozčleněn na (popsáno postupně ode dna):

  • prostor stálého nadržení
  • akumulační (zásobní) prostor – v období s vyššími průtoky (v ČR na jaře) se v něm hromadí požadovaná zásoba vody, která se v dalším období postupně využívá. Požadované množství může být různé podle období (zimní a letní režim). Zásobní prostor lze před povodní prázdnit jen tehdy, bude-li ho možno během povodně opět naplnit na minimální hladinu zásobního prostoru – rozhoduje se na základě předpovědi.
  • retenční (ochranný) prostor – plní se jen za povodňových stavů
    • ovladatelný – mezi hladinou zásobního prostoru a přelivnou hranou
    • neovladatelný – určen výškou přepadu přes přelivnou hranu

Akumulační součinitel vodní nádrže se určí jako poměr objemu zásobního prostoru nádrže a dlouhodobého průměrného ročního odtoku v přehradním profilu.

Malé vodní nádrže

Za malé vodní nádrže jsou podle české normy ČSN 75 2410 považovány nádrže s akumulačním objemem menším než 2 mil. m³, které jsou zároveň hluboké nejvýš 9 m.[3]

Rozdělení malých vodních nádrží dle účelu: závlahové, rybochovné, retenční, rekreační, dočišťovací, požární, krajinotvorné aj.

Rozdělení způsobu přivádění vody:

  • průtočné
  • neprůtočné – obtokové, boční, hrázové

Vodní nádrže v Česku

Většina českých vodních nádrží je víceúčelová, základní funkcí je zpravidla akumulace vody. Vodní nádrže se sdružují do soustav, nejvýznamnější českou soustavou je Vltavská kaskáda.

Specifickým typem vodních nádrží v Česku a některých okolních státech jsou klausy, které při vypuštění umožňovaly plavení dřeva z horských oblastí.

Odkazy

Reference

  1. Povodí Labe, státní podnik České republiky. Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. (vodní zákon) [online]. [cit. 2017-05-02]. Vodní díla: § 55 zákona o vodách. Dostupné online. 
  2. Vodárenský informační portál [online]. [cit. 2017-05-02]. Odkazy lze na publikovaný obsah odkazovat bez předchozího souhlasu provozovatele informačního zdroje.. Dostupné online. 
  3. http://www.technicke-normy-csn.cz/technicke-normy/26084-nahrady-752410-csn-75-2410.html

Literatura

  • PATERA, Adolf: Nádrže a vodohospodářské soustavy 20: malá antologie environmentálních textů ve vodním hospodářství. Praha : Vydavatelství ČVUT, 2002, 243 s. ISBN 80-01-02600-0

Související články