Velký Taxisův příkop

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nákres Velkého Taxisova příkopu

Velký Taxisův příkop, nebo také Taxisův příkop či prostě Taxis, je v pořadí čtvrtou překážkou kurzu Velké pardubické steeplechase a zároveň jejím nejznámějším skokem, pojmenovaným po princi Egonu Thurn-Taxisovi. Jako jediná překážka pardubického závodiště se skáče jen jednou v roce a v jediném dostihu.

Historie Taxisova příkopu[editovat | editovat zdroj]

U zrodu Velké pardubické, která se poprvé konala v roce 1874, stáli princ Emil Fürstenberg a hrabata Maxmilián Ugarte a Oktavián Kinský, který měl praktické dostihové i honební zkušenosti a přispěl svými radami zvláště při projektování jednotlivých skoků. Již tehdy se v kurzu objevil „Hlavní příkop,“ časem zvaný také „Oplocený příkop“, „Velký příkop“ či „Tribunní skok“. Po prvním ročníku se rozpoutala diskuse o jeho zrušení, které požadovali zvláště mladší jezdci v čele s Emilem Fürstenbergem. Jejich oponenti ovšem prosadili zachování příkopu. Princ Egon Thurn-Taxis (18321892) tehdy pronesl slavný výrok: „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“ Osmnáct let poté, v roce 1892, je překážka poprvé oficiálně označena jeho jménem.

Taxisův příkop se dnes skáče jen jednou v roce při Velké pardubické. Krátce po jejím založení (1874) byl ale součástí kurzů dalších dostihů. V letech 19121913 se dostih jel dvakrát ve stejném kurzu (tedy včetně Taxisova příkopu) pod názvy Pardubická steeplechase armády a Velká pardubická.

Parametry překážky[editovat | editovat zdroj]

Původně se jednalo o 200 cm hluboký a 500 cm široký příkop, skrytý za 150 cm vysokým i širokým živým plotem, který nahradil proutěnou překážku z roku 1874 někdy před rokem 1892. Kůň s jezdcem tak museli překonat takřka osmimetrovou vzdálenost, aby v pořádku doskočili opět na rovinu. Kůň musel při doskoku přenést váhu na všechny čtyři nohy, jinak docházelo k pádu. Příkop za plotem navíc mohl koně překvapit a polekat, stejně jako hloubka překážky, ze které se kůň jen těžko dostává.

Dnešní Taxisův příkop je kratší a jeho odskoková hrana byla zmírněna. Živý plot je na odskoku vysoký 150 cm a široký 180 cm. Jeho zadní hrana je o deset centimetrů vyšší a následuje za ním metr hluboký příkop – propast má tedy hloubku 260 cm oproti předchozím 360 cm. Její šíře je 400 cm a směrem vzhůru (k doskočišti) stoupá. Pro koně představuje překážku celkem 150 – 160 cm vysokou a 580 cm širokou (oproti předchozím 650 cm).

Tajemství Taxisova příkopu[editovat | editovat zdroj]

Klíčovým momentem pro jeho překonání je správné najetí na tuto překážku a dostatečná rychlost. K tomuto tématu se již několikrát vyslovil žokej Josef Váňa, který radí Taxis skákat vpravo. Eva Palyzová pro změnu volila levou stranu (v rozhovoru s Vladimírem Davidem v roce 1987). Váňa jej s různými koňmi absolvoval mnohokrát, naposledy v roce 2011, ve svých 58 letech, když ve Velké pardubické již poosmé zvítězil. V roce 1992 pronikli na dostihovou dráhu ochránci zvířat a způsobili incident, kvůli němuž právě na Taxisu přišel Železník pod Josefem Váňou o možnost svého pátého vítězství ve Velké pardubické. V příštím roce byly některé překážky – včetně Taxisu – upraveny a sníženy. Skok má přesto dodnes pověst nejtěžší překážky kurzu Velké pardubické, i když někteří jezdci připouští, že překonání Hadího příkopu bývá problematičtější.

Taxis mimo trénink[editovat | editovat zdroj]

Na pardubickém závodišti je možné s koňmi trénovat, ovšem Taxisův příkop se skákat nesmí. Výjimkou byla sázka před první světovou válkou a povolení pro jezdkyni Kržovou s valachem Santosem v roce 1985. Její pokus skončil neúspěšně. Po roce 1946 byla před Taxisem cedule, zakazující jeho tréninkové skákání. Dnes zde cedule není a považuje se to za všeobecně známé pravidlo. Po roce 1989 nikdo o tréninkové skákání Taxisu představenstvo pardubického závodiště nepožádal.

Trénink na Taxis tak probíhá u každého trenéra jinak. Trenér a žokej Josef Váňa v rozhovoru pro web tn-sport.cz uvedl nejdrastičtější způsob tréninku koní za účelem zdolání Taxisu z dob před listopadem 1989. Ruský trenér Laskov na závodišti v Rostově nutil koně skákat přes ostnaté dráty, aby nabrali dostatečnou výšku k překonání Taxisu. Ze dvou set koní trénink vydrželo deset.[1]

Různé verze Taxisova výroku[editovat | editovat zdroj]

Thurn-Taxisův výrok byl vždy obecně známý, ovšem o jeho autorovi se občas vyskytly pochybnosti. V úvahu přicházeli princové Alexander, Egon a Max Egon Thurn-Taxisové. Major Miloš Svoboda, historik Velké pardubické a její dvojnásobný vítěz, však doložil, že větu pronesl Egon (německy jeho celé jméno zní Egon Maximilian Lamoral Prinz von Thurn und Taxis).

  • „Jasnosti, vy ani já nebudeme už tuto překážku překonávati, a proto není důvodů, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali.“ (Miloš Svoboda, 100 ročníků VPS, s. 180 – autor uvádí, že jde o volnou parafrázi Thurn-Taxisova výroku; oslovením „Jasnosti“ se princ obrátil na prince Emila Fürstenberga)
  • „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“ (Martin Cáp, Velká pardubická bitva o koně a o Taxis, Hospodářské noviny 13. října 2008)
  • „Vy ani já nebudeme už tuto překážku překonávat a proto není důvod, proč bychom ji měli vyřadit a někomu ulehčovat …“ (Anonym, internetový portál městysu Loučeň)
  • „Jasnosti, vy ani já tuto překážku překonávat nebudeme, a proto není důvodu, proč bychom ji měli vyřaditi a někomu ji ulehčovali.“ (Šifra tn.cz / jvl, tn.nova.cz)
  • „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu. Tak nevidím důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat.“ (Martin Prachař, Jiří Jakoubek – Lidové noviny 8. listopadu 2008)

Taxis v datech[editovat | editovat zdroj]

  • 1874 – první ročník Velké pardubické steeplechase, hřebec Fantôme jako první kůň dokázal prolézt živým plotem této překážky; dalším dvěma koním se to podařilo až za 78 let, v roce 1952 – (Salvator s jezdcem Wernerem a Atom II s jezdcem Kostkou) – do roku 1990 se to nikomu jinému nepovedlo (a patrně se to nepodařilo do roku 2009); následovaly debaty o zrušení příkopu, o jehož zachování se zasadil Egon Thurn-Taxis
  • 1875 – nazván „hlavní“ či „oplocený příkop“, dále se užívalo označení „velký příkop“ a „tribunní skok“
  • 1877 – po úpravách překážek, které probíhaly v letech 18741877, byla stanovena jejich definitivní podoba; vzhled Taxisu od té doby zaznamenal pouze kosmetické úpravy a proutěnka byla nahrazena živým plotem
  • 1888 – poprvé je doložena úprava příkopu již s živým plotem, vysazeným v některém z předchozích let; z této podoby vychází i dnešní vzhled překážky; živý plot nahradil původní představenou proutěnou překážku
  • Konec 80. let 19. století – pro „Hlavní příkop“ se hojně užívá lidové označení „Taxisův příkop“
  • 1892 – v tisku poprvé označen jako „Taxisův příkop“, místo proutěnky už je zde živý plot, vysoký zhruba 120 cm
  • 1927 – na Taxisu údajně zahynul první kůň[zdroj?]
  • 1928 – diváci u Taxisova příkopu prolomili vojenský kordón a způsobili chaos
  • 1929 – upraveny překážky, zvláště Taxis, Irská lavice a Hadí příkop
  • 1937 – německý favorit Herold s jezdcem Oskarem Lengnikem padl na Taxisu; Lengnik se zlomenou klíční kostí opět nasedl, dojel třetí a za cílem se zhroutil bolestí a byl převezen do pardubické nemocnice; tento moment pomohl k vítězství klisně Normě pod Latou Brandisovou
  • 1946 – po válce oprava překážek a změna kurzu, Taxisův příkop je od tohoto roku označován při povolených trénincích koní na dráze zákazem skákání (dnes se již označení nepoužívá)
  • 1952 – koně Salvator s jezdcem Wernerem a Atom II s jezdcem Kostkou prolezli živý plot Taxisu (poprvé od roku 1874)
  • 1964 – nedbale udržovaný živý plot Taxisova příkopu vyrostl na téměř 160 cm
  • 1967 – svět oběhla fotografie pádů na Taxisu, v jejímž popředí bylo vidět hrozivé spojení hřebce Barvinoka s jezdcem Smetaninem silonovým lankem (aby kůň po pádu neutekl), od té doby je jakékoliv pevné spojení jezdce s koněm zakázáno
  • 1971 – jezdec Kňazík s Nestorem úspěšně doskočil za Taxisem bez otěží v rukou
  • 1984 – hromadný pád jedenácti (podle některých pramenů čtrnácti) koní na Taxisu
  • 1985 – Taxis se nikdy neskákal v tréninku (s výjimkou sázky před první světovou válkou), ovšem v tomto roce to bylo povoleno jezdkyni Kržové s valachem Santosem; skok skončil neúspěšně
  • 1992 – demonstranti za práva zvířat vtrhli během Velké pardubické na dráhu; jejich akce byla mimo jiné motivována i neblahou pověstí Taxisova příkopu, přičemž se rozpoutal „boj o Taxis“ – debata o jeho zachování či zrušení
  • 1993 – Taxisův příkop byl upraven, živý plot snížen o zhruba 20 cm, příkop zčásti zasypán (ze 200 cm na 100 cm) a úhel doskokové plochy zmírněn.

Řekli o Taxisu[editovat | editovat zdroj]

  • „Taxis je překážka jako každá jiná.“ (Jana Nová)
  • „Překážka, kterou dnes nazýváme Taxisův příkop, proslavila Velkou pardubickou snad víc než samotný závod.“ (Miloš Svoboda, historik a dvojnásobný vítěz Velké pardubické)
  • „Jaký že to je pocit skákat přes Taxis? Asi takový, jako když vyskočíte z letadla a neotevře se vám padák.“ (Kamil Kuchovský, čtrnáctinásobný účastník Velké pardubické)
  • „Před Taxisem se kůň snižuje, zato heka roste. Pak uvidíš tu díru, pak přijde rána. Pak se probudíš. A za rok tam jdeš znova.“ (Josef Karásek, někdejší překážkový jezdec)
  • „To bylo nějakých dramat za ta léta. Vždyť jsem viděl Taxis skákat víc než padesátkrát.“ (Rudolf Deyl starší)
  • „Recept na Taxis? Je jednoduchý: pokud možno jděte ve špičce, abyste neskákali blízko jiného koně a zamezili tak srážce nad překážkou nebo za ní. Hlavně mít pořádné tempo! Vím, řekla jsem to jako předpis na vaření, ale opravdu to takhle vypadá. Nejlíp se skáče Taxis v první třetině odleva.“ (Eva Palyzová, ve Velké pardubické získala 2x druhé místo)
  • „To, že kůň s jezdcem překonají Taxis, ještě zdaleka nemusí znamenat, že jsou dobří.“ (Pavel Liebich, trojnásobný vítěz Velké pardubické, navíc ve třech letech po sobě)
  • „Při letu přes Taxis překoná kůň vzdálenost kolem deseti metrů. Je to fakt let.“ (Josef Váňa, sedminásobný vítěz Velké pardubické)
  • „Taxisův příkop je mezníkem celého dostihu. Na něm se jezdecké pole roztřídí.“ (Rudolf Deyl starší)
  • „Neukázněnost některých jezdců nadělá více zla než obtížnost překážky.“ (Řekl o pádech na Taxisu Pavel Liebich, trojnásobný vítěz Velké pardubické, navíc ve třech letech po sobě)
  • „I koně horších skokanských kvalit jsou schopni Taxis dobře skočit, pokud na nich sedí výborní jezdci. Je-li tomu naopak, bývá všechno špatné.“ (Václav Čermák, trenér vítězů Velké pardubické Festivala a Sagara, který vyhrál třikrát po sobě)
  • „Taxis je tou největší a nejtěžší překážkou, jakou jsem v životě skákal. A mám obavu, že větší hrůzu než z Taxisu jsem zatím z ničeho neměl.“ (Christopher Collins, anglický amatérský jezdec, vítěz Velké pardubické v roce 1973)
  • "Největší problém jsem měl právě na Taxisu, Maskul se před ním odrazil blízko, měli jsme co dělat. Ale situaci jsme zvládli a cesta k mému druhému vítězství v Pardubicích byla otevřená." (Peter Gehm, čtyřnásobný vítěz Velké pardubické)
  • „Překážky v kurzu Velké pardubické nahánějí hrůzu svou rozmanitostí, ale sama o sobě není žádná nezdolatelná, ani Taxis.“ (George Goring)
  • „Překoná-li jezdec Taxis, a překoná-li jej dobře, je to psychologická injekce. Řekne si: to nejhorší mám za sebou.“ (Eva Palyzová, ve Velké pardubické získala 2x druhé místo)
  • „Taxis je těžká překážka, ale dá se skočit s ohromným pocitem, alespoň pro mne, velice dobře.“ (Václav Chaloupka, čtyřnásobný vítěz Velké pardubické)
  • „Překonat Taxis musí být ohromný pocit.“ (Helmut Eder, rakouský amatérský jezdec)
  • „Snad se mi někdy poštěstí skákat Taxis – ale jen s všestranně připraveným koněm.“ (Juan de Cuellar, španělský amatérský jezdec)
  • „Je to podivné, ale v šedesátých letech jezdci nepřikládali Taxisu takovou důležitost jako Velkému vodnímu příkopu. Tam jich ztroskotávalo víc.“ (Rudolf Deyl starší)
  • „Odmítám názor, že Taxis je pohřebištěm koní. Zkušený jezdec a dobře připravený kůň, který umí skákat, si s Taxisem poradí.“ (Josef Váňa, sedminásobný vítěz Velké pardubické)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svoboda, Miloš: 100 ročníků Velké pardubické steeplechase. Praha 1990.
  • David, Vladimír: Taxis a ti druzí. (Velká pardubická steeplechase.) Hradec Králové 1987.
  • Feldstein, Petr: Život mezi překážkami. (Příběhy hrdinů Velké pardubické.) Místo vydání neudáno, 1999. (V knize je sbírka citátů o dostizích i o Taxisu.)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozhovor s Josefem Váňou