VONAPO 20
| VONAPO 20 | |
|---|---|
| Vznik | 27. května 1936 |
| Zánik | 1938 |
| Sídlo | Praha, Československo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
VONAPO 20 (VOjennyj NAbljudatělnyj POst) byla společná československo-sovětská zpravodajská ústředna (působící v Praze v letech 1936 až 1938) namířená proti Německu. Hlavním úkolem této zpravodajské agentury bylo provádět ofenzivní rozvědnou činnost mezi německými emigranty v Československu.[1] Tyto aktivity vykonávala ústředna prostřednictvím vlastní agenturní sítě tvořené československými a německými agenty, informátory a dalšími spolupracovníky.[1]
Historie vzniku[editovat | editovat zdroj]
V průběhu roku 1936 zahájila československá rozvědka systematickou práci mezi německými emigranty.[2] Tato práce pramenila především z Československo - sovětské smlouvy o spolupráci podepsané v květnu roku 1935[1] se sovětskou zpravodajskou službou.[2] Výsledkem této spolupráce bylo i zřízení společné agenturní ústředny zpravodajských služeb ČSR a SSSR. Ta sídlila v Praze, kde operovala pod krycím označením VONAPO 20.[2] VONAPO 20 zahájil svoji činnost dne 27. května 1936. Principiálně se práce této agenturní ústředny shodovala s činností dřívější československo - francouzské Poste Mixte.[2] [p 1] V čele nové zpravodajské ústředny VONAPO 20 stál zkušený pracovník druhého oddělení Hlavního štábu (tehdejší vojenské zpravodajské služby) major Karel Paleček. [p 2] (V jeho rukou bylo veškeré řízení agenturní práce.)[2] Chod agentury VONAPO 20 zajišťovali finančně sověti. Prostřednictvím zástupce sovětské vojenské rozvědky GRU (Glavnoje Razvedivatěľnoje Upravlenije - Hlavní správa rozvědky)[1] přiděleného k expozituře VONAPO 20 pak také mohli zadávat této výzvědné síti vlastní zpravodajské požadavky.[2] [p 3]
Fungování[editovat | editovat zdroj]
Za účelem výměny zpravodajských informací se uskutečnily celkem dvě společné zpravodajské konference. Kromě nich ale výměna informací probíhala pouze jednosměrně - z Prahy do Moskvy. Rusové žádné informace neposkytovali.[4] Zpravodajská ústředna VONAPO 20 spolupracovala s cizineckým oddělením pražského policejního ředitelství. Jako tipaře pro výběr agentů se využívalo německých emigrantů.[2] Ofenzivní rozvědka, kterou VONAPO 20 realizoval, přinesla do konce roku 1937 více než 1300 agenturních schůzek.[2] Kromě stovek zpráv bylo získáno i 140 původních německých dokumentů.[2] V roce 1937 VONAPO 20 pomáhal organizovat transport sovětských důstojníků a specialistů do Španělska (zmítaného občanskou válkou). Spolupráce se sovětskými zpravodajci zároveň znamenala ukončení spolupráce s polskými zpravodajskými službami. (Poláci podezřívali Čechy, že poskytují sovětům československé území pro špionáž proti Polsku.)[5]
Konkrétní výsledky činnosti VONAPO 20[editovat | editovat zdroj]
Do konce roku 1937 měla zpravodajská ústředna VONAPO 20 v evidenci celkem 623 lidí, o jejichž spolupráci uvažovala, tedy takzvaných zájmových osob.[6] Z těchto osob bylo nakonec vybráno 24 agentů v Německu, pět v Rakousku a dva v severních Čechách.[6] Tito agenti dodali více než jeden tisíc zpráv a 140 dokumentů.[6] Náklady na tyto informace činily 726 tisíc korun.[6]
V průběhu let 1937 až 1938 se podařilo postupně obstarat nejrůznější materiál:
- služební příručky,
- rozkazy nižších jednotek,
- výnosy německých ministerstev a
- další úřední spisy.[2][6]
K těm významnějším materiálům patřily například
- služební předpis wehrmachtu pro výcvik protitankových jednotek,[6]
- návody pro používání šifrovacího stroje Enigma,
- program návštěvy italské delegace v podnicích těžkého a chemického průmyslu na jaře roku 1937[6] nebo
- směrnice pro konání velkých dělostřeleckých manévrů v červnu 1938.[2]
Někteří spolupracovníci VONAPO 20[editovat | editovat zdroj]
- Major letectva RNDr. Josef Jedlička zahájil zpravodajskou spolupráci s agenturní sítí této společné vojenské zpravodajské ústředny VONAPO 20 pravděpodobně již od roku 1937 a to nejspíše na doporučení důstojníka Československé vojenské zpravodajské služby majora Karla Palečka, s nímž se osobně znal z období společného působení v československých legiích v Rusku.[1] Jedlička uměl jak německy tak rusky a zároveň měl zkušenosti z výkonu funkce zpravodajského důstojníka při Zemském vojenském velitelství (ZVV) v Užhorodě a Úřadu vojenského atašé v Budapešti v první polovině 20. let dvacátého století.[1]
- V rámci VONAPO 20 rovněž působil i budoucí odbojový spolupracovník RNDr. Josefa Jedličky, spisovatel, cestovatel a radioamatér Otakar Batlička.[1]
- Někteří spolupracovníci VONAPO 20
-
RNDr. Josef Jedlička -
.jog.jpg)
Historie zániku[editovat | editovat zdroj]
Po konferenci v Mnichově v září 1938 ztratilo agenturní zpravodajství (jakož i budování rozsáhlých špionážních sítí) smysl.[2] Nový nábor agentů byl zastaven v říjnu 1938 a stávající zpravodajská síť byla silně zredukována.[2] Tajná válka proti Německu byla postupně omezována a v prosinci roku 1938 došlo ke zrušení všech předsunutých agenturních ústředen v Čechách a na Moravě.[2] Bylo sice místo nich zřízeno Agenturní ústředí proti Německu (APÚN), ale jeho cílem již nebylo plnění ofenzivních zpravodajských úkolů.[2]
Ukončení činnosti společné zpravodajské ústředny vojenských zpravodajských služeb ČSR a SSSR VONAPO 20 v podzimních měsících roku 1938 donutilo rezidenturu GRU v Praze k tomu, aby od počátku roku 1939 a v průběhu následujícího roku 1940 začala urychleně vytvářet a obnovovat svoji novou vlastní síť agentů, informátorů a důvěrníků s cílem odhalování německých válečných příprav.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Francouzská Zpravodajská služba (Service de renseignement - SR) působila v Praze již od roku 1934 a měla tady styčné pracoviště tzv. Poste Mixte.[3]
- ↑ Pramen [1] uvádí u Karla Palečka hodnost štábní kapitán.
- ↑ Skutečná identita tohoto sovětského zástupce nebyla důstojníkům 2. oddělení Hlavního štábu známa, nesl pracovní označení "Emil" a nejspíše se jednalo o majora Kuzněcova působícího dříve v Polsku, Německu a Velké Británii.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. Mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. Sdružení přítel vojenské zeměpisné služby [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p KOKOŠKA, Stanislav. Než vypukla válka (Němci ve službách čs. zpravodajské služby v letech 1935-1939) [online]. Dějiny a současnost [cit. 2017-09-30]. Dostupné online.
- ↑ STRAKA, Karel. Měl být informován? Prezident Hácha a zpravodajská varování před okupací českých zemí v březnu 1939. [online]. VHU Praha [cit. 2017-09-30]. Dostupné online.
- ↑ PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl I.. Praha: Themis, 2001-2002. Dostupné online. ISBN 80-7312-002-X. S. 381.
- ↑ PACNER, Karel. Československo ve zvláštních službách (1939-1945) díl I.. Praha: Themis, 2001-2002. Dostupné online. ISBN 80-7312-002-X. S. 469.
- ↑ a b c d e f g PACNER, Karel. Československo branou pro sovětské špiony [online]. idnes.cz, 2002-01-28 [cit. 2017-10-02]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Pacner, Karel. Československo ve zvláštních službách: pohledy do historie československých výzvědných služeb 1914-1989. Vyd. 1. Praha: Themis, 2001-2002. 4 sv. ISBN 80-7312-002-X.
- Fárek, František a Ježek, Vladimír, ed. Stopy mizí v archívu ... 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1975. 249 s., [8] s. obr. příl.
- Kokoška, Jaroslav a Kokoška, Stanislav. Spor o agenta A-54: kapitoly z dějin československé zpravodajské služby. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1994. 347 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-206-0437-5.
- Stanislav Kokoška, "Československo - sovětská zpravodajská spolupráce v letech 1936 – 1941", Historie a vojenství 46, ročník 1997, číslo 5, strany 37 až 52.