Věnceslav Hrubý
| Věnceslav Hrubý | |
|---|---|
 Věnceslav Hrubý | |
| poslanec Slezského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1890 – 1906 | |
| poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1901 – 1907 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Nár. str. svobodomyslná (mladočeská) |
| Narození | 21. listopadu 1848 Horní Libochová  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 9. ledna 1933 (ve věku 84 let) Opava  Československo |
| Choť | Marie Stättnerová |
| Příbuzní | Josef Vlastimil Hrubý (sourozenec) |
| Alma mater | Karlo-Ferdin. univ. |
| Profese | soudce, politik, kulturní pracovník, publicista, filolog a vydavatel |
| Commons | Věnceslav Hrubý |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věnceslav Hrubý (21. listopadu 1848 Horní Libochová[1] – 9. ledna 1933 Opava) byl český právník, filolog, historik a politik za doby Rakouska-Uherska. Menšinový a spolkový aktivista ve Slezsku.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze selského rodu Hrubých usedlého v Horní Libochové u Velkého Meziříčí. Oženil se s Marií Stättnerovou z Podivína (1857–1925). Měli jedenáct dětí, z nich tři ovšem v časném věku zemřely.[2]
Věnceslav Hrubý studoval na německém gymnáziu v Jihlavě a později na českém gymnáziu v Praze, kde v roce 1868 maturoval. Po maturitě studoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a také slovanskou filologii na filozofické fakultě. Během studií založil studentský spolek Radhošť. Roku 1872 nastoupil na praxi na notářství v Kolíně, pak se rozhodl pro dráhu soudce. Působil na soudu v Jihlavě, Brně a Břeclavi. Soudcem byl jmenován ve Valašských Kloboukách a od roku 1880 pracoval jako soudní sekretář na krajském soudu v Těšíně. Těšínsko tehdy procházelo demografickými proměnami, zejména přílivem Poláků ze sousední Haliče, čímž se v regionu posiloval polský element na úkor českého. Hrubý byl v Těšíně aktivní v českém spolkovém životě. Roku 1882 zde založil sdružení české inteligence Snaha, v roce 1896 také Občanskou záložnu a roku 1898 Matici osvěty lidové pro knížectví Těšínské. Kromě toho se podílel na ustavení Pobeskydské turistické jednoty slezské a od roku 1894 vydával Noviny Těšínské a redigoval i Slezský kalendář.[3][2][4]
Od roku 1886 působil v Opavě jako státní zástupce u zemského soudu, kde později zastával post soudního rady a vrchního soudního rady. Nadále ovšem udržoval vazby a aktivity na Těšínsku. Kromě toho roku 1893 spoluzakládal Ústřední hospodářskou společnost v Opavě.[2]
V roce 1890 byl zvolen poslancem Slezského zemského sněmu za venkovskou kurii Frýdek-Bohumín coby kandidát česko-polského volebního souručenství. Jako poslanec zemského sněmu působil až do roku 1906.[2] Ve volbách roku 1901 byl zvolen rovněž poslancem Říšské rady (celostátní parlament) za městskou kurii v Čechách, obvod Slaný, Louny, Kladno atd. V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907.[5] Přestože byl zvolen v Čechách, považoval se ve vídeňském parlamentu za zástupce českých Slezanů.[6] Jako zemský a říšský poslanec se zaměřoval na otázky podpory družstevnictví, volební reformy. Byl stoupencem českého státního práva.[2] Právě jedna z jeho sněmovních řečí na podporu českého státního práva měla být (podle nekrologu v Národních listech) příčinou jeho následného přeložení z Těšína do Opavy.[4]
Roku 1908 jeho justiční kariéra vyvrcholila, když byl jmenován dvorským radou u Nejvyššího soudu ve Vídni. Zde měl na starost referát Bukoviny. Kromě slovanských jazyků si tak rozšířil záběr i o rumunštinu. Od května roku 1914 žil na penzi v nájemním bytě na Nádražním okruhu č. 13 v Opavě. Přivítal vznik Československa a v Opavě také později zemřel.[2][4]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
- Vergleichende Grammatik der Slavischen Sprachen : Ein praktisches Behelf alle Slavischen Sprachen in Wort und Schrift zu verstehen. Wien ; Leipzig : A. Hartleben, 1903. 184 s.
- Praktická rukojeť srovnavací jazykův slovanských. Praha : Kober, 1904. 224 s.
- Předložky slovanské po stránce etymologické, semasiologické a skladbové : jazykozpytná studie. Praha : V. Hrubý, 1909.
- Archivum Coronae regni Bohemiae. Tomus 2, Inde ab a. 1346 usque ad a. 1355. Praga : Ministerium scholarum et instructionis publicae, 1928. 512 s.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c d e f Hrubý Věnceslav [online]. opava-city.cz [cit. 2011-11-27]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ MICHNA, Radomír. Hrubý, Věnceslav. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-516-4. S. 56.
- ↑ a b c Věnceslav Hrubý. Národní listy. Leden 1933, roč. 73, čís. 11, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ ŠÚSTKOVÁ, Hana. Biografický slovník poslanců slezského zemského sněmu v Opavě (1861-1918) : Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada 8 (20) - Supplementum. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. 112 s. ISBN 80-7368-512-4. S. 51.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KNAPÍKOVÁ, Jaromíra. Matice opavská : spolek, osobnosti a národní snahy ve Slezsku 1877-1948. Opava: Matice slezská, 2007. 261 s. ISBN 978-80-86887-08-1.
- MICHNA, Radomír. Hrubý, Věnceslav. In: DOKOUPIL, Lumír. Biografický slovník Slezska a severní Moravy 11. Ostrava: Ostravská univerzita, 1998. ISBN 80-7042-516-4. S. 56–57.
- ŠÚSTKOVÁ, Hana. Biografický slovník poslanců slezského zemského sněmu v Opavě (1861-1918) : Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada 8 (20) - Supplementum. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. 112 s. ISBN 80-7368-512-4.
- VYHLÍDAL, Jan. Naše Slezsko. Praha: vl. nákl, 1900. 132 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Věnceslav Hrubý na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Věnceslav Hrubý
- Věnceslav Hrubý na stránkách města Opavy[nedostupný zdroj]
