Včela východní
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Včela východní
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Apis cerana Fabricius, 1793 |
Včela východní (Apis cerana Fabricius, 1793) nepřesně také včela indická (vysvětleno v sekci poddruhy), po včele medonosné je dalším nejproduktivnějším druhem. V oblastech svého rozšíření je chována stejně intenzivně jako včela medonosná.
Obsah |
Biologie [editovat]
Rozšíření [editovat]
Původní rozšíření včely východní zahrnuje velkou část asijského kontinentu. Jedná se o oblast vymezenou na západě Afghánistánem a východní Indií, na severu ussurijskou oblastí, na východě Japonskem a Filipínami, na jihu ostrovem Jáva.
Popis [editovat]
Včela východní je na rozdíl od včely medonosné poněkud menší. Proto např. trubčí buňky odpovídají svou velikostí dělničím buňkám včely medonosné. Zvláštností trubčích buněk je malý otvor ve víčku.
Vlastnosti [editovat]
Včela východní je zajímavá z hlediska výzkumu nebezpečného parazita kleštíka včelího. Je původním hostitelem tohoto roztoče a mezi ostatními včelími druhy dokáže jako jediná s parazitem koexistovat. Kleštík včelí se množí pouze na včelím plodu.
Tlumení jeho rozvoje ve včelstvu napomáhá výrazný čistící pud včely východní. Dělnice dokáže rozpoznat přítomnost roztoče i v zavíčkovaném plodu. Buňku otevře a pokud samička roztoče sama nevyjde, včela odstraní obsah buňky – larvu i s cizopasníkem. Trubčí plod má masivnější víčka pro dělnici těžko ostranitelná a proto pro kleštíka bezpečnější. Množení parazita se tudíž děje výhradně na trubčině. Trubce včelstvo odchovává jen kratší dobu během roku (např.: apis cerana japonica jen tři měsíce) a kleštík se nestačí přerozmnožit. Vzniká tak rovnováha mezi hostitelem a parazitem.
Včela je vybavena schopností zbavovat se roztoče na svém vlastním těle sebečištěním nohama a kusadly odstraňuje parazita z povrchu těla svých družek. Často přitom dochází k poškození parazita a k úhynu. Tato vlastnost se označuje jako grooming.
Třetí vlastností omezující výskyt parazita je migrace. Včelstvo je schopné opustit své dílo, i když je v něm nevylíhnutý plod. Tak se zbaví generace kleštíka dokončujícího svůj vývoj pod víčky plodu. Tato vlastnost však není v tlumení rozvoje kleštíka rozhodující, jak se dříve myslelo. K migraci dochází spíše jen v oblastech s delší suchou a horkou části sezóny.
-
Shluk včely východní kolem dravých sršní
-
Výsledek obrany – mrtvé sršně
Včela východní dokáže odolávat útokům asijských sršní Vespa velutina a Vespa simmilima. Včely se shluknou kolem dravé sršně pokoušející se proniknout do úlu a zvyšováním tělesné teploty predátora doslova "uvaří".[1] Externí odkaz níže ukazuje krátké video popsaného drama.
V roce 1996 byl v Číně objeven v těle včely východní nový druh parazitické houby Nosema ceranae Fries, 1996.[2]
Poddruhy (plemena) [editovat]
Rozsáhlá oblast výskytu včely východní zahrnující v sobě odlišná klimatická pásma, nížiny i velehory, stejně jako izolované ostrovy, ovlivnila rozrůznění jediného druhu Apis cerena do více geografických poddruhů.
| PODDRUHY (PLEMENA) VČELY VÝCHODNÍ | ||
|---|---|---|
| české jméno VČELA VÝCHODNÍ… |
vědecké jméno Apis cerana… |
původní rozšíření, poznámky |
| VÝCHODNÍ | cerana Fabricius, 1793 | oblast výskytu rozdělena pohořím Himálaj na areál mezi Afghánistánem a Tibetem a areál jižní, jihovýchodní a východní Číny a Koreje |
| TIBETSKÁ | skorikovi Engel, 1999 | místem svého výskytu v Himálaji vyplňuje prostor mezi oblastmi rozšíření plemena včela východní východní. Je to poddruh odolný, obývající náhorní plošiny až do výše 4000 m n. m. |
| ČÍNSKÁ | heimifeng Engel, 1999 | nedávno popsaný poddruh vyskytující se v horské části střední Číny, provincie S'-čchuan, Kan-su, Čching-chaj |
| INDICKÁ | indica Fabricius, 1798 | velmi rozšířený poddruh v tropické a subtropické části Asie tzn. od Indie přes Malajsii až po Kalimantan a Filipíny. V českém názvosloví se jméno tohoto poddruhu užívá chybně pro označení celého druhu (nesprávně včela indická místo platného včela východní) |
| JAPONSKÁ | japonica Radoszkovski. 1877 | poddruh japonského souostroví |
| JÁVSKÁ | javana Enderlein, 1906 | poddruh rozšířen na ostrovech od Jávy po Timor |
| SUMATRANSKÁ | johni Skorikov, 1929 | obývá Sumatru a přilehlé ostrovy |
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- ING. PŘIDAL, Antonín Ph.D.. Nejen naše včela medonosná, ale i jiné…. Včelařství, časopis ČSV. 2004, roč. 57, čís. 4, s. 90-91. ISSN 0042-2924.
- ING. ČERMÁK, Květoslav CSc. Varroóza u včely východní. Moderní včelař. prosinec 2011, roč. 8, čís. 6/zima, s. 175-176. ISSN 1214-5793.
Reference [editovat]
- ↑ ING. MĚŠŤAN, Bohumil. Co jsou žluté nohy zač?. Včelařství, časopis ČSV. leden 2010, roč. 63, čís. 1, s. 25. ISSN 0042-2924.
- ↑ DOC. MVDR. TOPORČÁK, PHD., Juraj. Nozémová nákaza. Slovenský včelár, odborný časopis Spolku včelárov Slovenska. listopad-prosinec 2008, roč. 5, čís. 11-12, s. 13-16.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- You tube Obrana proti sršní vetřelkyni
