Včela východní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Včela východní

Včela východní
Včela východní
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: členovci (Arthropoda)
Třída: hmyz (Insecta)
Řád: blanokřídlí (Hymenoptera)
Podřád: štíhlopasí (Apocrita)
Čeleď: včelovití (Apidae)
Rod: včela (Apis)
Binomické jméno
Apis cerana
Fabricius, 1793
Apis cerana distribution map.svg

Včela východní (Apis cerana Fabricius, 1793) nepřesně také včela indická (vysvětleno v sekci poddruhy), po včele medonosné je dalším nejproduktivnějším druhem. V oblastech svého rozšíření je chována stejně intenzivně jako včela medonosná.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Areál rozšíření Včely východní
Výskyt asijských druhů včel v Himálaji

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní rozšíření včely východní zahrnuje velkou část asijského kontinentu. Jedná se o oblast vymezenou na západě Afghánistánem a východní Indií, na severu ussurijskou oblastí, na východě Japonskem a Filipínami, na jihu ostrovem Jáva.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Včela východní je na rozdíl od včely medonosné poněkud menší. Proto např. trubčí buňky odpovídají svou velikostí dělničím buňkám včely medonosné. Zvláštností trubčích buněk je malý otvor ve víčku.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Včela východní je zajímavá z hlediska výzkumu nebezpečného parazita kleštíka včelího. Je původním hostitelem tohoto roztoče a mezi ostatními včelími druhy dokáže jako jediná s parazitem koexistovat. Kleštík včelí se množí pouze na včelím plodu.

Tlumení jeho rozvoje ve včelstvu napomáhá výrazný čistící pud včely východní. Dělnice dokáže rozpoznat přítomnost roztoče i v zavíčkovaném plodu. Buňku otevře a pokud samička roztoče sama nevyjde, včela odstraní obsah buňky – larvu i s cizopasníkem. Trubčí plod má masivnější víčka pro dělnici těžko odstranitelná a proto pro kleštíka bezpečnější. Množení parazita se tudíž děje výhradně na trubčině. Trubce včelstvo odchovává jen kratší dobu během roku (např.: apis cerana japonica jen tři měsíce) a kleštík se nestačí přerozmnožit. Vzniká tak rovnováha mezi hostitelem a parazitem.

Včela je vybavena schopností zbavovat se roztoče na svém vlastním těle sebečištěním nohama a kusadly odstraňuje parazita z povrchu těla svých družek. Často přitom dochází k poškození parazita a k úhynu. Tato vlastnost se označuje jako grooming.

Třetí vlastností omezující výskyt parazita je migrace. Včelstvo je schopné opustit své dílo, i když je v něm nevylíhnutý plod. Tak se zbaví generace kleštíka dokončujícího svůj vývoj pod víčky plodu. Tato vlastnost však není v tlumení rozvoje kleštíka rozhodující, jak se dříve myslelo. K migraci dochází spíše jen v oblastech s delší suchou a horkou části sezóny.

Včela východní dokáže odolávat útokům asijských sršní Vespa velutina a Vespa simmilima. Včely se shluknou kolem dravé sršně pokoušející se proniknout do úlu a zvyšováním tělesné teploty predátora doslova "uvaří".[1] Externí odkaz níže ukazuje krátké video popsaného drama.

V roce 1996 byl v Číně objeven v těle včely východní nový druh parazitické houby Nosema ceranae Fries, 1996.[2]

Poddruhy (plemena)[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlá oblast výskytu včely východní zahrnující v sobě odlišná klimatická pásma, nížiny i velehory, stejně jako izolované ostrovy, ovlivnila rozrůznění jediného druhu Apis cerena do více geografických poddruhů.

PODDRUHY (PLEMENA) VČELY VÝCHODNÍ
české jméno
VČELA VÝCHODNÍ…
vědecké jméno
Apis cerana…
původní rozšíření, poznámky
VÝCHODNÍ cerana Fabricius, 1793 oblast výskytu rozdělena pohořím Himálaj na areál mezi Afghánistánem a Tibetem a areál jižní, jihovýchodní a východní Číny a Koreje
TIBETSKÁ skorikovi Engel, 1999 místem svého výskytu v Himálaji vyplňuje prostor mezi oblastmi rozšíření plemena včela východní východní. Je to poddruh odolný, obývající náhorní plošiny až do výše 4000 m n. m.
ČÍNSKÁ heimifeng Engel, 1999 nedávno popsaný poddruh vyskytující se v horské části střední Číny, provincie S’-čchuan, Kan-su, Čching-chaj
INDICKÁ indica Fabricius, 1798 velmi rozšířený poddruh v tropické a subtropické části Asie tzn. od Indie přes Malajsii až po Kalimantan a Filipíny.
V českém názvosloví se jméno tohoto poddruhu užívá chybně pro označení celého druhu (nesprávně včela indická místo platného včela východní)
JAPONSKÁ japonica Radoszkovski. 1877 poddruh japonského souostroví
JÁVSKÁ javana Enderlein, 1906 poddruh rozšířen na ostrovech od Jávy po Timor
SUMATRANSKÁ johni Skorikov, 1929 obývá Sumatru a přilehlé ostrovy

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ING. PŘIDAL, Antonín Ph.D.. Nejen naše včela medonosná, ale i jiné…. Včelařství, časopis ČSV. 2004, roč. 57, čís. 4, s. 90-91. ISSN 0042-2924.  
  • ING. ČERMÁK, Květoslav CSc. Varroóza u včely východní. Moderní včelař. prosinec 2011, roč. 8, čís. 6/zima, s. 175-176. ISSN 1214-5793.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ING. MĚŠŤAN, Bohumil. Co jsou žluté nohy zač?. Včelařství, časopis ČSV. leden 2010, roč. 63, čís. 1, s. 25. ISSN 0042-2924.  
  2. DOC. MVDR. TOPORČÁK, PHD., Juraj. Nozémová nákaza. Slovenský včelár, odborný časopis Spolku včelárov Slovenska. listopad-prosinec 2008, roč. 5, čís. 11-12, s. 13-16.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]