Tenzidy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Tenzid (tensit, surfaktant, saponát) je povrchově aktivní látka (dříve nazývaná kapilárně aktivní látka). Snižuje povrchovou či mezifázovou energii a proto se samovolně koncentruje ve fázovém rozhraní. Označení surfaktanty je převzaté z angličtiny, zatímco tenzidy do češtiny proniklo z němčiny. Synteticky připravené tenzidy se také nazývají saponáty. Jelikož tenzidy snižují povrchové napětí rozpouštědel, usnadňují tak rozpouštění a odstraňování nečistot. Proto se často používají v čisticích a pracích prostředcích. Známým příkladem tenzidu je mýdlo.

Podstata procesu mytí a praní[editovat | editovat zdroj]

Zjednodušeně řečeno, proces mytí a praní neboli převedení nečistot z povrchu materiálu do prací lázně spočívá v tom, že nečistoty, které jsou zpravidla nepolárního (neboli hydrofobního) charakteru, je pro jejich odstranění z povrchu látky nutné převést do vodného roztoku. To umožňuje tenzid, protože ten se jedním (nepolárním) koncem naváže na nepolární špínu a druhým koncem (polárním) na molekuly vody. V důsledku jsou tedy částice nečistot molekulami tenzidu obklopeny, a tím pádem rozptýleny ve vodném roztoku. Tak jsou nečistoty z povrchu materiálu odstraněny a následně mohou být odplaveny vodou.

  • Blíže nám proces mytí a praní znázorňuje následující obrázek:

Pranír.PNG

Rozdělení tenzidů[editovat | editovat zdroj]

Tenzidy, které (jak již bylo řečeno) mají bipolární chemickou strukturu, dělíme z hlediska iontového charakteru hydrofilní (=polární) skupiny na ionogenní a neionogenní. Iontový charakter molekuly tenzidu se projeví až po vložení tenzidu do vodného prostředí - hovoříme o disociaci molekuly tenzidu.

Ionogenní tenzidy[editovat | editovat zdroj]

se dále dělí na:

anionaktivní tenzidy[editovat | editovat zdroj]

- ve vodném prostředí mají záporný náboj - tvoří cca 55% světové produkce
SLES - anionic surfactantr.PNG

kationaktivní[editovat | editovat zdroj]

- ve vod. prostředí mají kladný náboj - cca 10% světové produkce
Cetyltrimethylammonium bromider.png

amfolytické[editovat | editovat zdroj]

- podle pH vodného prostředí mají buď kladný či záporný náboj - cca 2-5% světové produkce
Cocamidopropylbetainer.PNG

Neionogenní tenzidy[editovat | editovat zdroj]

- nemají v molekule náboj, ve vodném prostředí tedy neionizují a rozpustnost ve vodě je dána přítomností hydrofilních skupin (skupiny -OH , -NH2,
-(CH2-CH2-O)n-, atd.) - tvoří cca 30% světové produkce - neionogenní tenzidy mají řadu podskupin, např. polyglykosidy (sem patří coco glucoside, atd.), etoxylované mastné aminy (PEG-2-oleamine, atd.), amidy (cocamide DEA, atd.), alkoholethoxyláty, atd.

CocamideDEAr.PNG

V lidském těle[editovat | editovat zdroj]

V lidském těle se surfaktanty vyskytují například na vnitřním povrchu plicních sklípků (produkují je plicní buňky, pneumocyty); zajišťují lepší difuzi plynů přes stěnu sklípků.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JUNQUEIRA, Luiz Carlos; CARNEIRO, Jose. Basic Histology text and atlas. 11. vyd. [s.l.] : McGraw Hill, 2005.  

Související články[editovat | editovat zdroj]