Třída Borodino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Borodino
IzmailIzmail v roce 1915
Obecné informace
Uživatelé Ruské carské námořnictvo
Typ bitevní křižník
Lodě 4
Zahájení stavby {{{zahájení stavby}}}
Spuštění na vodu {{{spuštění na vodu}}}
Uvedení do služby {{{uvedení do služby}}}
Osud 4 zrušeny
Předchůdce
Následovník třída Kronštadt
Technické údaje
Výtlak 32 500 t[1]
Délka 221,9 m
Šířka 29,9 m
Ponor 8,7 m
Pohon
Palivo {{{palivo}}}
Rychlost 29 uzlů
Dosah
Posádka
Výzbroj 12× 356mm kanón (4×3)
24× 130mm kanón (24×1)
8× 75mm kanón (8×1)
4× 63mm kanón (4×1)
6× 533mm torpédomet
Pancíř 240mm boky
75mm paluba
300–400mm velitelská věž
240mm věže
Letadla {{{letadla}}}
Radar {{{radar}}}
Sonar {{{sonar}}}
Ostatní
Technické údaje {{{podtřída2}}}
Výtlak {{{výtlak2}}}
Délka {{{délka2}}}
Šířka {{{šířka2}}}
Ponor {{{ponor2}}}
Pohon {{{pohon2}}}
Palivo {{{palivo2}}}
Rychlost {{{rychlost2}}}
Dosah {{{dosah2}}}
Posádka {{{posádka2}}}
Výzbroj {{{výzbroj2}}}
Pancíř {{{pancíř2}}}
Letadla {{{letadla2}}}
Radar {{{radar2}}}
Sonar {{{sonar2}}}
Ostatní {{{ostatní2}}}

Třída Borodino byla třída bitevních křižníků stavěných za první světové války pro Ruské carské námořnictvo. Žádná ze čtyř lodí rozestavěných roku 1912 nebyla dokončena. Později byly sešrotovány.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Navarin v roce 1916

Objednány byly čtyři jednotky této třídy. Stavba všech byla zahájena roku 1912. Hotové trupy byly na vodu spuštěny v letech 1915–1916. Poté se ale práce na nich zastavily, protože byla stavba příliš vyčerpávající pro válkou vyčerpanou ekonomiku. Stavba měla být obnovena po válce. Trupy bitevních křižníků Borodino, Kinburn a Navarin byly sešrotovány roku 1923. V případě Izmailu práce v omezené míře pokračovaly až do roku 1918.[2]

Po skončení ruské občanské války se nějakou dobu uvažovalo o dokončení Izmailu. Na něm práce pokročily ze všech lodí nejdále. V polovině 20. let byl dokonce zvažován projekt přestavby Izmailu na letadlovou loď (konkurenční projekt navrhoval přestavět bitevní loď Frunze). V takovém případě by plavidlo mělo silně pancéřované boky a letovou palubu a neslo by okolo 75 letadel. Ambiciózní přestavba ale nebyla v silách válkou rozvráceného sovětského hospodářství.[3] Nakonec byl roku 1931 sešrotován i Izmail.[4]

Jednotky třídy Borodino:[2]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Osud
Borodino 1912 1. července 1915 Sešrotována 1923
Izmail 1912 17. června 1915 Sešrotována 1931
Kinburn 1912 30. října 1915 Sešrotována 1923
Navarin 1912 9. listopadu 1916 Sešrotována 1923

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Borodino v roce 1915

Hlavní výzbroj mělo tvořit dvanáct 356mm kanónů ve čtyřech třídělových věžích stojících v ose lodi. Sekundární výzbroj tvořilo dvacet čtyři 130mm kanónů umístěných v kasematech. Lehkou výzbroj představovalo osm 75mm kanónů a čtyři 63mm kanóny. Lodě rovněž měly nést šest 533mm torpédometů.[2] Plánovaná nejvyšší rychlost byla 29 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Izmail class battlecruiser ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 38–39. (česky) [Dále jen Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
  2. a b c HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 4. Rok 1917. Praha : Libri, 2002. ISBN 80-85983-89-3. S. 187.  
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 147.  
  4. Hynek, Klučina a Škňouřil (1988), s. 48.

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha : Naše vojsko, 1988. ISBN 28-029-88. S. 337. (česky)