Stanislav Pitaš
| Stanislav Pitaš | |
|---|---|
| Narození | 12. prosince 1957 (66 let) Královéhradecký kraj, Dvůr Králové nad Labem nebo Kocbeře |
| Povolání | disident a podnikatel |
| Ocenění | účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Stanislav „Guma“ Pitaš (* 12. prosince 1957, Kocbeře) je bývalý disident, signatář Charty 77 a představitel východočeského undergroundu. V současnosti je majitelem penzionu v Šonově a klubu Eden v Broumově.
Život před sametovou revolucí[editovat | editovat zdroj]
Vyučil se v oboru silniční práce v Trutnově a většinu života se živil jako dělník. Tamtéž také získal první kontakty v disidentských kruzích. Ve spojení s komunitou v Nové Vísce u Chomutova šířil samizdatový časopis Vokno a Voknoviny.[1] Podepsal Chartu 77 a angažoval se v pomoci polské Solidaritě. S Václavem Havlem se seznámil v 80. letech, když si přečetl v Rudém právu článek odsuzující jeho zisk literární Ceny Erasma Rotterdamského a rozhodl se zjistit, jak se věci skutečně mají, jeho návštěvou na Hrádečku.[2] Několik let jej pak pravidelně navštěvoval a staral se o chatu a jeho sbírku hudby.[3]
V roce 1982 se před rostoucím tlakem StB přestěhoval do Šonova u Broumova, který postupně opravoval. Ve stodole pořádal ilegální koncerty, často rozehnané StB. Byl v té době jedním ze dvou chartistů na Broumovsku a častým terčem domovních prohlídek. Práci nalezl jako pomocný dělník v kamenolomu v sousedním Rožmitálu.
V letech 1985-1989 byl třikrát vězněn. Poprvé byl odsouzen za snižování vážnosti prezidenta, kdy s přáteli vytvořili satirickou koláž Gustáva Husáka a housera.
Podruhé byl obviněn za napadení veřejného činitele, když při cestě na demonstraci 28. října 1988 odmítl v České Skalici nastoupit do vozu s příslušníky StB, kteří se mu odmítli legitimovat, místo toho si lehl na zem a do auta musel být vtlačen násilím.[4]
Potřetí byl uvězněn na jaře 1989 k deseti měsícům odnětí svobody za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Žádal o odklad nástupu k výkonu trestu, aby se mohl účastnit pohřbu své matky. Nebylo mu vyhověno. Propuštěn byl až po 17. listopadu 1989 při první vlně propouštění.
Život po revoluci[editovat | editovat zdroj]
Po propuštění na amnestii se stal členem prověrkové komise při rušení věznice v Žacléři a také prověrkové komise u policie. V letech 2006--2010 byl místostarostou obce Šonov.[5] V Broumově založil undergroundový klub Eden, který pravidelně hostí koncerty českých i zahraničních kapel.[6] Navštívil jej i americký velvyslanec Andrew Schapiro.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ NEZBEDA, Ondřej. Venkovský chartista: Dva disidenty hlídalo dvanáct estébáků, rozloučit se s matkou mě nenechali. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-01-26 [cit. 2017-10-29]. Dostupné online.
- ↑ KROUPA, Mikuláš. Stanislav Pitaš byl třikrát ve vězení, nepustili ho ani k umírající matce. Příběhy 20. století [online]. Český rozhlas Plus, 2017-08-13 [cit. 2017-10-29]. Dostupné online.
- ↑ „Odešla jedna z velkých osobností,” říkají lidé při vzpomínce na Havla. Hradecký deník [online]. 2011-12-19 [cit. 2017-10-29]. Dostupné online.
- ↑ KROUPA, Mikuláš. Chtěl by pozvat své estébáky na pivo, aby mu vysvětlili, proč ho tolik nenáviděli. Příběhy 20. století [online]. Český rozhlas Plus, 2015-06-15 [cit. 2017-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Stanislav Pitaš. Příběhy 20. století [online]. Post Bellum [cit. 2017-10-29]. Dostupné online.
- ↑ HERZÁN, René. Skupina Energit předvedla v Edenu parádní koncert. A blíží se další lahůdka. Naše Broumovsko [online]. 2017-05-23 [cit. 2017-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-30.
