Sanktuarium svatého Valentina (Beruň)
| Sanktunarium svatého Valentina v Beruni | |
|---|---|
 Kostel v roce 2008 | |
| Místo | |
| Stát |  Polsko |
| Obec | Beruň |
| Souřadnice | 50°5′23,28″ s. š., 19°5′36,24″ v. d. |
  Kostel sv. Valentina v Beruň | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | katovická |
| Děkanát | Beruň |
| Farnost | Svatého Bartoloměje apoštola v Beruni |
| Status | Svaté místo a filiální kostel |
| Užívání | užíván |
| Zasvěcení | Svatý Valentin |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 17. století |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | dřevo |
| Další informace | |
| Adresa | Beruň, Polsko |
| Oficiální web | Oficiální web |
| Kód památky | A/423/14 a A/478/16 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svaté místo (sanktuarium) a kostel svatého Valentina se nachází v Polsku v Beruni, gmina Beruň, okres bieruńsko-lędziński, Slezské vojvodství a náleží do děkanátu Beruň arcidiecéze katovické, je filiálním kostelem farnosti Svatého Bartoloměje apoštola v Beruni.
Dřevěný kostel je v seznamu kulturních památek Polska pod číslem A/423/14 (A/478/16) [1] a je součástí Stezky dřevěné architektury v Slezském vojvodství.
Sanktuarium sv. Valentina se nacházelo mimo hranice města Beruň (dnes je v centru) a sloužilo do konce 18. století především k pohřbívání osob, které byly nehodné pohřbení na farním hřbitově např. sebevrazi.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Datum vzniku kostela není přesný. První zmínky o kostelu pocházejí z roku 1628 od protestantského pszczyňského děkana Johanna Hoffmanna. Podle něj byl kostel postaven v letech 1623–1626, kdy byl kostel sv. Bartoloměje ve vlastnictví protestantů až (do roku 1645).[2] V letech 1677–1680 zastupoval farní kostel sv. Bartoloměje, který shořel při požáru města Beruň. V této době se rozvinul kult svatého Valentina, který překročil hranice beruňské farnosti. V roce 1725 byla provedená generální oprava kostela. V roce 1845 v Beruni vypukl opět velký požár, který zničil farní kostel a opět byl kostel sv. Valentina farním kostelem. V roce 1929 byl kostel uznán jako kulturní památka. V roce 1942 byla provedena generální oprava vnitřku z iniciativy P. Jana Trochty. Po ukončení druhé světové války byl formálně zahrnut do právní péče státu. V roce 1971 z důvodu vadné elektrické instalace vznikl v kostele požár, který byl záhy uhašen a ihned byly zahájeny opravy. Dne 14. března 1972 byl kostel úmyslně podpálen. Škody byly značné. Byla zničena celá střecha, strop a horní partie bočních stěn. Oprava byla ihned zahájená a v roce 1991 bylo obnoveno šindelové krytí střechy, zavedeno protipožární zabezpečení a zabezpečení proti vloupání. V kostele je uložena relikvie sv. Valentina jejíž pravost je potvrzena dokumentem z 28. ledna 1961. Dne 13. ledna 2015 byl kostel povýšen dekretem katovickým metropolitním arcibiskupem na svaté místo (sanktuarium) svatého Valentina.
V roce 2003 se stal sv. Valentin patronem města Beruň.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Jednolodní orientovaná dřevěná roubená stavba bedněná deskami. Typická architektura dřevěné sakrální stavby Horního Slezska. Loď je zakončena kněžištěm. Střecha kostela je šindelová, sanktusník má šestibokou lucernu zakončenou malou bání. Krucha s malými varhany ze 17. století je podepřena dvěma dřevěnými sloupy. Střecha je sedlová krytá šindelem, stěny kostela jsou pobité deskami.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Na hlavním oltáři se nachází obraz sv. Valentina biskupa uprostřed nemocných z let 1722–1723 a z roku 1907, který představuje výjev sv. Valentina uzdravující slepou dívku od Jana Nyga. Na bocích oltáře jsou vyřezávané polychromované sochy sv. Ambrože a sv. Jana Zlatoústého. Na tabernakulum je krucifix v jehož podstavci jsou uloženy ostatky sv. Valentina. Mezi hlavním oltářem a absidou je ulička, kterou na kolenou obcházejí věřící kolem oltáře. Boční oltář na straně evangelijní je zasvěcen Panně Marii. Strop je bohatě zdoben polychromií, rámován je akantovou bordurou. V rozích jsou obrazy Panny Marie ze svatých míst: Slezské Piekary, Pszczow, Lurdy a Fátima. Nad barokní ambon byl umístěn baldachýn.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sanktuarium św. Walentego w Bieruniu na polské Wikipedii.
- ↑ Narodowy Instytut Dziedzictwa: Rejestr zabytków nieruchomych – województwo śląskie. [cit.2017-07-27]. Dostupné online. S. 20 (polsky)
- ↑ a b Sanktuarium św. Walentego - Patrona Miasta Bierunia. www.bierun.pl [online]. [cit. 2017-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-01. (polsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sanktuarium svatého Valentina na Wikimedia Commons
