Sandrine Bonnaire

Sandrine Bonnaire
Sandrine Bonnaire
	Sandrine Bonnaire na filmovém festivalu v Deauville v roce 2012
Narození	31. května 1967 (56 let) ; Gannat, Allier, Francie
Aktivní roky	1980–dodnes
Choť	Guillaume Laurant (od 2003)
Partner(ka)	William Hurt
César
	Nejlepší herečka; 1986 – Bez střechy a bez zákona
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sandrine Bonnaire (* 31. května 1967 Gannat, Allier) je francouzská filmová herečka a režisérka, držitelka Césara pro nejlepší herečku.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako sedmé z jedenácti dětí. Ve filmu začala hrát jako velmi mladá, když si jí všiml režisér Maurice Pialat a obsadil jí do svého snímku Našim láskám. Za svůj výkon v tomto filmu získala Césara coby nejslibnější herečka.

Ve filmu často ztvárňuje ženy, které svými činy jdou proti společenské většině. Takovou byla také úloha tulačky ve filmu Bez střechy a bez zákona, za kterou byla v roce 1986 oceněna Césarem pro nejlepší herečku, stejně jako její pozdější ztvárnění Jany z Arku v dvoudílném filmu Jeanne la Pucelle režiséra Jacquesa Rivetta z roku 1994. S jejím objevitelem, Mauricem Pialatem, spolupracovala dále v roce 1987 v náboženském melodramatu Pod sluncem Satanovým.

Významným v její další tvorbě je například film Pan Hire z roku 1989 nebo Slavnost z roku 1995, režírován Claudem Chabrolem, za který, kromě nominace na Césara, získala také Volpiho pohár pro nejlepší herečku na Benátském filmovém festivalu.

V roce 2007 vytvořila a režírovala dokumentární film o své sestře, trpící autismem, s názvem Jmenuje se Sabine, ve kterém upozornila na špatné podmínky ve francouzských ústavech pro duševně choré.^[1] Výsledkem bylo přijetí u tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho a podnícení zájmu veřejnosti o tento problém.^[1]

V roce 2009 zasedala v porotě Benátského filmového festivalu a v roce 2012 předsedala porotě filmového festivalu v americkém Deauville.

Byla vdaná za amerického herce Williama Hurta, se kterým měla dceru Jeanne. Od roku 2003 je vdaná za herce a scenáristu Guillauma Lauranta a mají spolu druhou dceru, Adèle.

Filmografie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

1982 : Nenapravitelní na prázdninách (Les Sous-doués en vacances), režie Claude Zidi
1983 : Našim láskám (À nos amours), režie Maurice Pialat
1985 : Bez střechy a bez zákona (Sans toit ni loi), režie Agnès Varda
1987 : Pod sluncem Satanovým (Sous le soleil de Satan), režie Maurice Pialat
1988 : Několik dní se mnou (Quelques jours avec moi), režie Claude Sautet
1989 : Pan Hire (Monsieur Hire), režie Patrice Leconte
1994 : Jeanne la Pucelle (Jeanne la Pucelle), režie Jacques Rivette
1995 : Slavnost (La Cérémonie), režie Claude Chabrol
1998 : Zloděj života (Voleur de vie), režie Yves Angelo
1998 : Secret défense (Secret défense), režie Jacques Rivette
1999 : Východ-Západ (Est-Ouest), režie Régis Wargnier
2001 : To je život (C'est la vie), režie Jean-Pierre Améris
2003 : V týlu nepřítele (Resistance), režie Todd Komarnicki
2004 : Strážce majáku (L'Équipier), režie Philippe Lioret
2004 : Příliš důvěrná tajemství (Confidences trop intimes), režie Patrice Leconte
2007 : Zeptej se nejdřív dětí (Demandez la permission aux enfants), režie Eric Civanyan
2007 : Myslím, že ji miluji (Je crois que je l'aime), režie Pierre Jolivet
2009 : Šachová královna (Joueuse), režie Caroline Bottaro

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

César[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

1984: César pro neslibnější herečku za film Našim láskám
1986: César pro nejlepší herečku za film Bez střechy a bez zákona

Nominace

1988: César pro nejlepší herečku za film Pod sluncem Satanovým
1990: César pro nejlepší herečku za film Pan Hire
1995: César pro nejlepší herečku za film Jeanne la Pucelle
1996: César pro nejlepší herečku za film Slavnost
2000: César pro nejlepší herečku za film Východ-Západ

Jiná ocenění[editovat | editovat zdroj]

1995: Volpiho pohár pro nejlepší herečku na Benátském filmovém festivalu za film Slavnost

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ ^a ^b GREGOR, Jan. Bonnairová vyprovokovala k činu i Sarkozyho. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-03-24 [cit. 2013-09-03]. Dostupné online. ISSN 1213-0702.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sandrine Bonnaire na Wikimedia Commons
Sandrine Bonnaire v Česko-Slovenské filmové databázi
Sandrine Bonnaire na Kinoboxu
Sandrine Bonnaire v Internet Movie Database (anglicky)
Sandrine Bonnaire v databázi AlloCiné (francouzsky)

[aktualne-1] GREGOR, Jan. Bonnairová vyprovokovala k činu i Sarkozyho. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-03-24 [cit. 2013-09-03]. Dostupné online. ISSN 1213-0702.

[1]

Držitelky Césara pro nejlepší herečku

1976–1979	1976 Romy Schneider (Důležité je milovat) • 1977 Annie Girardotová (Nejcennější co mám) • 1978 Simone Signoretová (La Vie devant soi) • 1979 Romy Schneider (Docela obyčejný příběh)

1980–1989	1980 Miou-Miou (La Dérobade) • 1981 Catherine Deneuve (Poslední metro) • 1982 Isabelle Adjaniová (Posedlost) • 1983 Nathalie Baye (Práskač) • 1984 Isabelle Adjaniová (Vražedné léto) • 1985 Sabine Azéma (Neděle na venkově) • 1986 Sandrine Bonnaire (Bez střechy a bez zákona) • 1987 Sabine Azéma (Mélo) • 1988 Anémone (Velká cesta) • 1989 Isabelle Adjaniová (Camille Claudelová)

1990–1999	1990 Carole Bouquet (Příliš krásná) • 1991 Anne Parillaud (Brutální Nikita) • 1992 Jeanne Moreau (Stará dáma která se procházela v moři) • 1993 Catherine Deneuve (Indočína) • 1994 Juliette Binocheová (Tři barvy: Modrá) • 1995 Isabelle Adjaniová (Královna Margot) • 1996 Isabelle Huppertová (Slavnost) • 1997 Fanny Ardant (Někdo to rád holky) • 1998 Ariane Ascarideová (Marius et Jeannette) • 1999 Élodie Bouchezová (Vysněný život andělů)

2000–2009	2000 Karin Viardová (Haut les coeurs!) • 2001 Dominique Blancová (Stand – by) • 2002 Emmanuelle Devosová (Čti mi ze rtů) • 2003 Isabelle Carré (Se souvenir des belles choses) • 2004 Sylvie Testudová (Strach a chvění) • 2005 Yolande Moreau (Když moře stoupá) • 2006 Nathalie Baye (Komisař) • 2007 Marina Handsová (Lady Chatterleyová) • 2008 Marion Cotillard (Edith Piaf) • 2009 Yolande Moreau (Séraphine)

2010–2019	2010 Isabelle Adjaniová (La Journée de la jupe) • 2011 Sara Forestierová (Jména lidí) • 2012 Bérénice Bejo (Umělec) • 2013 Emmanuelle Riva (Láska) • 2014 Sandrine Kiberlainová (9 Mois ferme) • 2015 Adèle Haenel (Láska na první boj) • 2016 Catherine Frot (Marguerite) • 2017 Isabelle Huppertová (Elle) • 2018 Jeanne Balibarová (Barbara) • 2019 Léa Drucker (Střídavá péče)

2020–dodnes	2020 Anaïs Demoustierová (Alice a starosta) • 2021 Laure Calamy (Osel, milenec a já) • 2022 Valérie Lemercierová (Hlas lásky) • 2023 Virginie Efira (Znovu Paříž)

Držitelky Césara pro nejslibnější herečku

1983–1989	Sophie Marceau (1983) • Sandrine Bonnaire (1984) • Laure Marsac (1985) • Charlotte Gainsbourgová (1986) • Catherine Mouchet (1987) • Mathilda May (1988) • Catherine Jacob (1989)

1990–1999	Vanessa Paradis (1990) • Judith Henry (1991) • Géraldine Pailhas (1992) • Romane Bohringer (1993) • Valeria Bruni Tedeschiová (1994) • Élodie Bouchezová (1995) • Sandrine Kiberlainová (1996) • Laurence Côte (1997) • Emma de Caunes (1998) • Natacha Régnierová (1999)

2000–2009	Audrey Tautou (2000) • Sylvie Testudová (2001) • Rachida Brakni (2002) • Cécile de France (2003) • Julie Depardieu (2004) • Sara Forestierová (2005) • Linh Dan Pham (2006) • Mélanie Laurentová (2007) • Hafsia Herzi (2008) • Déborah François (2009)

2010–2019	Mélanie Thierry (2010) • Leïla Bekhti (2011) • Naidra Ayadi, Clotilde Hesme (2012) • Izïa Higelin (2013) • Adèle Exarchopoulos (2014) • Louane Emera (2015) • Zita Hanrot (2016) • Oulaya Amamra (2017) • Camélia Jordana (2018) • Kenza Fortas (2019)

2020–dodnes	Lyna Khoudri (2020) • Fathia Youssouf (2021) • Anamaria Vartolomei (2022)