Ploutvonožci
 Ploutvonožci | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Nadřád | placentálové (Placentalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Infrařád | ploutvonožci (Pinnipedia) Illiger, 1811 |
| Čeledi | |
| |
| Synonyma | |
Phocoidea, Illiger, 1811 | |
| Sesterská skupina | |
| Musteloidea | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ploutvonožci (Pinnipedia, Phocoidea) jsou skupina savců patřících k řádu šelem (Carnivora) a uzpůsobených k životu ve vodě, jejichž končetiny se přeměnily v ploutve. Mezi ploutvonožce se řadí tři současné čeledi: tuleňovití (Phocidae), mrožovití (Odobenidae) a lachtanovití (Otariidae). Vyhynulý rod Enaliarctos se řadí do zvláštní čeledi.
Společné znaky
Ačkoliv ploutvonožci tráví velkou část života ve vodě, jsou to teplokrevní savci rodící živá mláďata, která jsou kojena. Dýchají vzduch a jejich kůže je pokryta srstí. I když tráví většinu času v moři (jen málo druhů žije rovněž ve sladkých vodách), jejich život je do jisté míry závislý na souši. Periodicky se vrací na břeh, kde se sluní anebo odpočívají a během rozmnožovacího období se shromažďují na plážích, popřípadě ledových krách, aby zde porodili a vychovali mláďata.
Jsou dobří plavci, dosáhnou rychlosti až 30 km/h. Pětiprsté končetiny ploutvonožců mají tvar veslovací ploutve. Zadní končetiny fungují jako ploutve ocasní. Mohutná vrstva podkožního tuku je chrání proti chladu i proti tlaku. Kromě toho, že tuk zabraňuje ztrátě tepla ve studené vodě, přispívá k hydrodynamickému tvaru jejich těla a funguje jako zásobník energie. Pro potápění jsou vybaveni uzavíratelnými ušními i nosními dírkami. Živí se převážně rybami.
Klasifikace
Soudilo se, že ploutvonožci mají nejblíže k medvědům, dnes to však vypadá, že jejich sesterskou skupinou je nadčeleď Musteloidea (tj. lasicovití, medvídkovití a příbuzné čeledi). Společně s medvědovitými a psovitými šelmami jsou pak řazeni do podřádu psotvárných (Caniformia).
Zástupci
Tuleňovití (Phocidae)
na hlavě mají úzké zvukovody bez ušních klapek; přední ploutve jsou krátké a tupé, pokryté srstí, s drápky na prstech; zadní ploutve jsou blanité, krátké, pádlovité a pokryté srstí, nemohou je otočit dopředu, drápky mají na všech prstech;
- tuleň obecný – bývá dlouhý 180 cm a váží přes 100 kg. Tuleň má válcovité tělo, k oběma koncům zúžené, hustou krátkou srst. Hlava je podobná hlavě psí, v tlamě jsou všechny čtyři druhy zubů (řezáky, špičáky, třenáky, stoličky). Na horním pysku má tuhé hmatové vousy. Zrak je výborný. Na pevnině se tuleň pohybuje velmi nemotorně. Nemá ušní boltce a zvukovody jsou uzavíratelné, stejně jako nosní otvory. Krátké nohy mají tvar ploutví. Přední pár je umístěn po stranách, zadní až na konci těla, podle pahýlovitého ocasu. Tuleni mají silnou vrstvu podkožního tuku, který je chrání před ztrátou tepla.
- rypouš sloní – Rypouš sloní je největší ploutvonožec. Jejich délka je 4,2–6 m a váží 2,2–5 tun. Samice má podstatně menší hmotnost a to kolem 1 tuny. Většinu času tráví v moři a koncem zimy vycházejí na souš, kde se páří. Přitom téměř nepřijímají potravu a žijí z úctyhodných zásob podkožního tuku. Samec váží čtyřikrát až pětkrát více než samice. Jeho obrovský rypák připomíná chobot, který se uplatní v dvouměsíčním rozmnožovacím období. Růst rypáku dosahuje konečné velikosti ve věku 8 let. Rypák dokáží nafouknout, když je něco podráždí a tím vydávají mručení (nos působí jako ozvučná deska). Krk mají tlustý a posetý hrbolky. Samci se částečně vztyčují, řvou na soupeře a uštědřují si navzájem rány tělem i hlavou ve snaze získat dominantní postavení. Délka života rypoušů je 14 až 20 let.
Mrožovití (Odobenidae)
na hlavě mají nenápadné uzavíratelné uši bez ušních klapek, mají dva velké kly (až 100 cm); přední ploutve jsou bez srsti, prsty jsou stejně dlouhé s malými drápky; zadní ploutve jsou trojúhelníkového tvaru, bez srsti, mohou je otočit dopředu, prostřední 3 prsty jsou delší než dva krajní, zadní ploutve mohou být příležitostně použity k pohonu;
- mrož lední – délka 3–3,6 m a hmotnost 1,2–2 tuny. Je dlouhý až 4,5 m. V horní čelisti má dva silné kly, které vyčnívají z tlamy. Používá je při boji s nepřáteli a zachycuje se jimi ledového podkladu. Mláďata umějí po narození plavat.
Lachtanovití (Otariidae)
mají tenké ušní klapky na hlavě; mají nápadné drápky na předních ploutvích, které jsou obvykle bez srsti; zadní ploutve jsou blanité, velké a pádlovité, bez srsti, mohou je otočit dopředu pro pohyb na zemi, drápky jsou na prostředních třech prstech;
- lachtan hřívnatý, dříve nazývaný lvoun – 2,3–2,8 m a váha 300–350 kg. Lachtan hřivnatý je velmi dobrým plavcem, své jméno získal podle prodloužené srsti na krku, která vytváří dojem hřívy. Kvůli své kůži a obav rybářů ze zničení rybích populací byl lachtan hromadně vybíjen. V současné době se počet jedinců stabilizoval. K jejich přirozeným nepřátelům patří hlavně žraloci a kosatky. Samec dorůstá velikosti až 2,5 m, samice 2 m. Samec váží 250 kg, samice 140 kg. Dožívá se 26 let.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ploutvonožci na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Ploutvonožci v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
