Plazopánví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox

Plazopánví
Stratigrafický výskyt: Svrchní trias až současnost, 235–0 mil. let
pánevní pletenec plazopánvých dinosaurů
pánevní pletenec plazopánvých dinosaurů
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: plazi (Reptilia)
Nadřád: dinosauři (Dinosauria)
Řád: Plazopánví (Saurischia)
Seeley, 1887
Podřády

Plazopánví (Saurischia) tvoří jednu ze dvou velkých skupin dinosaurů (druhou skupinu tvoří ptakopánví). Tuto taxonomickou jednotku (většinou klasifikovanou jako řád) ustavil poprvé britský paleontolog Harry Govier Seeley v roce 1888. Charakteristická je trojpaprsčitá stavba pánevních kostí.

Do plazopánvých patří dvě velké skupiny dinosaurů:

  • všichni masožraví dinosauři – teropodi
  • velcí až obrovští býložraví dinosauři ze skupiny Sauropodomorpha, mezi něž patří také infrařád Sauropoda

Sauropodi byli největšími dinosaury (a tím i největšími suchozemskými živočichy) vůbec. Mohli dosáhnout délky přes 35 metrů a hmotnosti kolem 80 tun, takže jediným soupeřem by jim byl současný kytovec plejtvák obrovský.

Do skupiny plazopánvých dinosaurů však patří i všichni dnešní ptáci, kteří se koncem jurského období vyvinuli z drobných masožravých dinosaurů. Je to zároveň jeden z paradoxů taxonomie, že ptáci jsou potomky plazopánvých a nikoliv ptakopánvých dinosaurů[1][2]. Jejich pánevní pletenec se do ptačí podoby utvořil zcela nezávisle na vývojové skupině dinosaurů, kteří byli po nich pojmenováni.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. http://dinosaurus.bloguje.cz/776571-jsou-ptaci-dinosauri.php
  2. „o evolučním původu ptáků z teropodních dinosaurů dnes téměř nikdo nepochybuje“
    SOCHA, Vladimír. Úžasný svět dinosaurů. Praha : TRITON, 2009. 292 s. ISBN 978-80-7387-276-2. S. 200.  
  • Seeley, H.G. (1888). „On the classification of the fossil animals commonly named Dinosauria.“ Proceedings of the Royal Society of London, 43: 165–171.
  • Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka (eds.) (2004). The Dinosauria, Second Edition. University of California Press., 861 pp.
  • Bakker, R.T. (1986). The Dinosaur Heresies. New York: William Morrow. p. 203. ISBN 0-14-010055-5.
  • Paul, G.S. (1988). Predatory Dinosaurs of the World, a Complete Illustrated Guide. New York: Simon and Schuster. 464 p.