Paulus Diaconus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Paulus Diaconus ve středověkém manuskriptu

Paulus Diaconus (Pavel jáhen), (* mezi 720 a 730 ve Friaulu; † mezi 797 799 v Monte Cassino), byl jedním z historiků na dvoře Karla Velikého, historik Langobardů a benediktinský mnich a jáhenNeapoli.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve šlechtické franské rodině jako syn Warnefrida a Theodelindy, kteří ve službách langobardského dvora odešli do Itálie do Pavie. Pavel na svou dobu dost cestoval, pobýval v Cividale del Friuli, a na dvoře císaře Karla Velikého v Cáchách. Nejpozději roku 774 se vrátil do kláštera v Monte Cassino), kde napsal většinu svých děl. Prvním spisem byla Historia Romanorum římská historie v 16 knihách. Jeho dílo Historia Langobardorum patří dodnes k cenným historickým zdrojům. Pro české dějiny je významné především tím, že k roku 595 jako první z historiků zmiňuje přítomnost západních Slovanů v našem sousedství, na území Bavorska - Bajuwarie a ve východních Alpách.

Vedle historického díla také psal kázání (homilie), napsal podrobný výklad k benediktinským regulím a skládal hymnické verše.

Dílo[editovat | editovat zdroj]