Pískavice řecké seno

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pískavice řecké seno

Pískavice řecké seno
Pískavice řecké seno
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Rod: pískavice (Trigonella)
Binomické jméno
Trigonella foenum-graecum
L.

Pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum) je jedna z nejstarších kulturních rostlin. Její semena se používají jako koření. Je hojně pěstována ve Středomoří.

Popis rostliny[editovat | editovat zdroj]

Pískavice je jednoletá bylina. Tvoří přechod mezi pícninami a obilovinami. Má přímou, chudě větvenou lodyhu s trojčetnými listy, které se podobají listům komonice. Květy vyrůstají jednotlivě nebo po dvou z úžlabin listů na kratičkých stopkách, mají pětizubý kalich a žlutavě bílou korunu. Tenké, až 10 cm dlouhé lusky jsou poněkud srpovitě prohnuté a čítají až 20 semen. Kvete v červnu a červenci.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Řecké seno pochází z jižní Evropy, u nás se pěstuje ojediněle ve vinorodých oblastech. V Čechách ji poprvé pozoroval prof. František Bubák u Bečova nad Teplou v roce 1889.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Semena pískavice

Rostlina se pěstuje jako hodnotné krmivo pro dobytek. Ve farmacii a v léčitelství používáme především semeno.

Léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Droga obsahuje velké množství monogalaktanového slizu, hodnotných bílkovin a oleje. Přítomen je také netoxický alkaloid trigonellin, dusíkatý cholin, malé množství silice, triterpenové saponiny, lecitin, hořčiny, flavonoidy, niacin a stopové prvky. Nověji objevenou látkou je diosgenin, který je důležitý při aplikacích orálních antikoncepčních prostředků s léky, obsahujícími pohlavní hormony. Důležitá je přítomnost metylbetainu kyseliny nikotinové a jejího amidu — vitamínu PP. V listech je obsažen kumarin, takže se jimi někdy „maskuje“ nekvalitní seno.

Droga povzbuzuje trávení, ulevuje při kašli, nadýmání a při průjmech a mírně snižuje hladinu krevního cukru. Celkově posiluje a působí jako univerzální tonikum, zejména v geriatrii. Odpradávna se využívala jako ženské afrodisiakum.

Tato droga je ale nejvíce vhodná pro zevní použití. Kaše z mletého řeckého sena vytahuje hnis z ran a vředů, změkčuje zatvrdliny a poúrazová zatvrdnutí svalů a šlach a působí také proti měkkým otokům. Díky amidu kyseliny nikotinové droga účinně zasahuje do místních hojivých procesů, zlepšuje látkovou výměnu a průtok krve vlásečnicemi, což je možné léčebně využít na přípravu velmi hodnotných léčivých klyzmat, případně kloktadel.

Drogu podáváme vnitřně formou prášku nebo formou nálevu z hrubě drcených semen. Při zevním použití dáváme většinou přednost použití kašovitého obkladu. Potřebné množství prášku krátce povaříme s přiměřeným množstvím vody, aby vznikla kaše. K ní přidáme malé množství octa. Hustou kašičku natřeme na tlusto na lněné plátno a použijeme jako obvaz.

Odborná literatura uvádí u práškované drogy velmi nepříjemné aroma, ale není to oprávněné. Droga nezapáchá, jen má zvláštní aroma. S ohledem na specifičnost jejího použití dáváme zásadní přednost samostatnému podávání drogy, i když míchání hrubě drcené drogy do směsí je samozřejmě možné.

Výraznější nežádoucí účinky ani kontraindikace nebyly zjištěny. Droga bývala mistrovskou bylinou bylináře Franěce, který ji formou kataplasmatu aplikoval především na zánětem zvětšené, povrchově dostupné lymfatické uzliny, což vedlo k urychlení léčby.

Pro homeopatické zpracování je používáno zralé semeno, sbírané na podzim. Je užíváno podobně jako v alopatii, vnitřně i zevně, hlavně při cukrovce, pro posílení žaludku, při zánětech mandlí a jícnu, při poruchách látkové výměny apod. zevně na obklady, výplachy a koupele otoků, podlitin, zánětů, křečových žil a podobně.

Staří Egypťané používali semeno pískavice při balzamování. V Orientu některé mladé ženy pravidelně jedí semeno řeckého sena, aby měly pěkné prsy.

Tato rostlina je také využitelná při bolestech zubů v důsledku hnisavých zánětů. V tomto případě pomáhají výplachy a obklady odvarem směsi šalvěje, heřmánku, kořene proskurníku a řeckého sena, všeho stejným dílem.

Při zánětu nehtového lůžka, pokud se už vytvořil hnisavý zánět, vymyjeme místo heřmánkem a obkládáme semenem řeckého sena, které přiložíme na celou ruku a ponecháme nejméně 15 minut působit. U vředů je důležité jejich změkčování. Nejlépe je použít práškované semeno řeckého sena, povařené v trošce mléka na kaši, kterou vřed obložíme a přikryjeme obvazem.

V rekonvalescenci velmi pomáhá konzumace polévkové lžíce pomletého semene smíchané s medem na hustou kaši. Podáváme třikrát denně čajovou lžičku, během jídla.

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Rozemletá tvrdá semena slouží i jako koření a lze ji nalézt ve známých směsích curry nebo chutney. Samotnými se nekoření, mají pronikavou a nepříjemnou vůni.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KYBAL, Jan; KAPLICKÁ, Jiřina. Naše a cizí koření. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1988. Kapitola Pískavice řecké seno, s. 208.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]