Komonice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Komonice

Komonice lékařská (Melilotus officinalis)
Komonice lékařská (Melilotus officinalis)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Tribus: Trifolieae
Rod: komonice (Melilotus)
Miller, 1754

Komonice' (Melilotus) je rod rostlin z čeledi bobovité, zahrnující asi 20 druhů rozšířených v Evropě, Asii a severní Africe. Komonice jsou přímé byliny s trojčetnými listy a žlutými nebo bílými květy v hroznovitých květenstvích.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Komonice jsou jednoleté nebo dvouleté byliny se silným dlouhým kořenem a přímou nebo vystoupavou rozvětvenou lodyhou. Listy jsou trojčetné, s pilovitými (výjimečně téměř celokrajnými) lístky a téměř nebo zcela celokrajnými palisty. Postranní lístky jsou téměř přisedlé, koncový je zřetelně řapíčkatý. Květy jsou bílé nebo žluté, drobné, uspořádané v prodloužených úžlabních hroznech. Koruna je opadavá, s podlouhle obvejčitou a na vrcholu uťatou až mírně vykrojenou pavézou, úzkými křídly a srpovitým tupým člunkem. Tyčinky jsou dvoubratré (9+1). Semeník je přisedlý nebo krátce stopkatý, se 2 až 8 vajíčky a nitkovitou prohnutou a často vytrvalou čnělkou zakončenou drobnou bliznou. Lusky jsou kulovité až obvejčité nebo vřetenovité, na povrchu se síťovitým vzorem, částečně vyčnívající z vytrvalého kalichu. Obsahují 1 až 2 vejcovitá semena.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Komonice se vyskytují v počtu asi 20 druhů v mírných až subtropických oblastech v Evropě, severní Africe a Asii. Některé druhy byly zavlečeny do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland.[1][2] V české květeně je rod komonice zastoupen celkem 4 původními druhy. Zdaleka nejhojnější je komonice bílá (M. albus a komonice lékařská (M. officinalis), vyskytující se na většině území od nížin do podhůří. Komonice zubatá (M. dentatus) a komonice nejvyšší (M. altissimus) jsou méně běžné. Zřídka jsou k nám zavlékány komonice indická (M. indicus) a komonice povolžská (M. wolgicus) a velmi vzácně i komonice sicilská (M. messanensis) a komonice brázditá (M. sulcatus).[1][3]

Z celé Evropy je udáváno 17 druhů. Nejvíce je jich rozšířeno ve Středomoří (M. elegans, M. indica, M. infesta, M. italica, M. messanensis, M. neapolitana, M. segetalis a M. sulcata, v Turecku endemická M. physocarpa), další pak v Rumunsku a východní Evropě (M. arenaria, M. taurica, M. polonica a M. wolgica).[4] Nejvíce na sever (místy až za polární kruh) z evropských druhů proniká komonice bílá.[1] V evropských horách pronikají komonice max. do montánního, výjimečně i subalpínského stupně (v ČR do výšky asi 800 metrů).[1][5][6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V taxonomii některých druhů komonic panují nejasnosti, zejména v okruhu Melilotus dentatus a M. altissimus. V Klíči ke Květeně ČR je uveden název Melilotus macrorrhizus Pers jako synonymum pro M. dentatus Pers a v díle Květena ČR je tento taxon dokonce uveden pod názvem M. macrorrhizus Pers. V zahraničních zdrojích se většinou uvádí název M. macrorrhizus Pers jako synonymum pro M. altissimus Thuill. Nejednotné je také přechylování (např. Melilotus albus versus M. alba).[1][3][4][7]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Komonice lékařská je podobně jako komonice nejvyšší používána v lékařství a lidovém léčitelství. Některé druhy komonic, zejména komonice bílá a komonice lékařská, jsou v ČR zřídka vysévány jako pícnina a zelené hnojení.[1] V indické medicíně jsou využívány druhy komonice lékařská a komonice indická.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 4. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0384-3.  
  2. a b ZHI, Wei; VINCENT, M.A. Flora of China: Melilotus [online]. . Dostupné online.  
  3. a b KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  4. a b Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  5. AESCHIMANN, David et al.. Flora Alpina. Bern : Haupt, 2004. ISBN 3-258-06600-0.  
  6. VILLAR, L. et al. Flora del Pirineo Aragonés. Huesca : [s.n.], 1997. ISBN 84-89862-03-6.  
  7. The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  8. KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.