Pásztó
| Pásztó | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°55′10″ s. š., 19°41′52″ v. d. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Župa | Nógrád |
| Okres | Pásztó |
| Administrativní dělení | Hasznos, Pásztó |
  Pásztó | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 72,6 km² |
| Počet obyvatel | 8 545 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 117,7 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Farkas Attila |
| Vznik | 1686 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 32 |
| PSČ | 3060 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pásztó [pástó] (slovensky Pastuchov, chorvatsky Pasta, srbsky Пасто, Pasto) je město v Maďarsku v župě Nógrád (Novohrad) pod pohořím Mátra, nacházející se u břehu řeky Zagyvy. Nachází se asi 16 km jihovýchodně od Salgótarjánu a 85 km severovýchodně od Budapešti. Je správním městem stejnojmenného okresu. V roce 2018 zde žilo 9124 obyvatel. Podle údajů z roku 2011 zde žilo 83,7 % Maďarů, 3,5 % Romů, 0,5 % Němců a 0,2 % Slováků.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V době stěhování národů zde již existovalo trvalé osídlení. Ve středověkých dokumentech jsou doloženy názvy Pasto, Pastro, Pastuch, Paastuchov, Paszthow, Patzhoh.
V roce 1190 zde založil uherský král Béla III. cisterciácké opatství, z něhož se pokřesťanštilo rolnické obyvatelstvo. Po zničení při mongolském vpádu v 13. století mniši obnovili kostel, klášter a usedlosti. Malé sídlo se vyvinulo v kulturní a správní centrum, privilegia získalo od krále Zikmunda Lucemburského. Středověká škola se proslavila v 15. století. Rozkvět Pásztó skončil s tureckým vpádem do Uher a následnou okupací. Místo bylo více než sto let neobydlené. Život se vrátil až v 50. letech 16. století, kdy se boje do jisté míry uklidnily. Na popud Leopolda I. přišli do města cisterciáčtí mniši z Moravy. V roce 1715 zde byly postaveny barokní klášterní budovy, které stojí dodnes. Císař Josef II. klášter zrušil v roce 1787.
V roce 1867 bylo město napojeno na železnici. Žádný průmysl, který by podstatným způsobem město ovlivnil, se však ve městě nerozvinul. Naopak roku 1872 ztratilo Pasztó uherskou reformou samosprávy statut města. V roce 1910 tu bylo napočítáno 5792 obyvatel, většina z nich byli Maďaři dle národnosti a většina se hlásila k Římskokatolické církvi.
Roku 1984 získalo Pásztó statut města zpět. V té době již probíhal čilý rozvoj sídla, způsobený výstavbou nových domů, většinou panelových bloků.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Významnou stavbou v obci je Cisterciácký klášter, z některých částí objektu se dochovaly pouze obvodové zdi. V centru se také nachází městské muzeum (maďarsky Pásztói Múzeum). V jeho blízkosti je i galerie Csohány Kalmána. Hlavním kostelem je kostel sv. Vavřince (maďarsky Szent Lőrinc templom).
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Všechny dopravní tahy procházejí severo-jižním směrem dle toku říčky Zagyva. Hlavní silnicí je komunikace celostátního významu č. 21, která spojuje slovenské Fiľakovo přes Pásztó s Hatvanem a dále dálnicí M3. Město obchází po obchvatu ze západní strany. V obdobném směru vede také i železniční trať.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Magyarország helységnévtára. Hungarian Central Statistical Office. 30. října 2023. Dostupné online. [cit. 2023-11-05].
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pásztó na německé Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pásztó na Wikimedia Commons
