Šelmberkové
Šelmberkové jsou starý český šlechtický rod, pocházející z jedné větve rodiny Buziců.
Obsah |
Historie [editovat]
Prvním doloženým držitelem hradu Šelmberku je Přibyslav z Křimína, později ze Šelmberka držel hrad do roku 1341, dalšími majiteli byli Rýzmburkové, kteří hradu vládli od devadesátých let 15. století do roku 1419.
Část rodu se usídlila na Moravě, kde jim patřily Dřevohostice, Prostějov a hrad Kraví hora u Náměště. Další část rodu se dostala až do Slezska, poslední část rodu zůstala v Čechách.
Část majetku ještě za života rodu přešla do držení Šternberků, majetek na Krnovsku rozprodali bratři Jiří, Jan a Jindřich v I. polovině 16. století.
Jan ze Šelmberka († 1508) působil jako nejvyšší kancléř a nejvyšší komorník, ve sporech mezi katolíky a utrakvisty byl nestranný rozhodčí. Podporoval umění, především tvorbu raných humanistů. Po pánech ze Stráže zdědil Přerov nad Labem, přikoupil hrady Trosky a Kost a další statky mimo Čechy. Velký majetek se po jeho smrti rychle rozpadl, když jej zdědil Jindřich ze Šelmberka, například Přerov nad Labem drželi v letech 1490-1524.
Jindřichových pět synů zemřelo bez potomků. Zbytek majetku po nich zdědili Trčkové z Lípy.
Známí Šelmberkové [editovat]
- Přibyslav ze Šelmberka
- Čeněk ze Šelmberka
- Ondřej ze Šelmberka
- Eliška ze Šelmberka
- Kateřina ze Šelmberka
- Jan ze Šelmberka
- Jindřich ze Šelmberka
Erb [editovat]
Ve znaku mají černou hlavu kance na zlatém štítě. K erbu se váže pověst zaznamenaná Paprockým z Hlohol. Za vlády Přemysla Otakara II. se nemohli tři muži z rodu Buziců shodnout na užívání rodového erbu, proto jim král přikázal, aby si každý něco vybral. Zajíce si vzali páni z Hazmburka, lva páni z Rožmitálu a na pány ze Šelmberka zbyla kančí hlava.
Příbuzenstvo [editovat]
Spojili se s pány z Boskovic, ze Stráže, Šternberky, Krajíři z Krajku, Švamberky, Švihovskými z Rýzmberka či Trčky.
Související články [editovat]
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola ze Šelrmberka, s. 152.