Páni z Rožmitálu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Páni z Rožmitálu byli starý český vladycký rod, který se odloužil jako odnož od velkého rodu Buziců. Nazývali se podle hradu a městečka Rožmitál pod Třemšínem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Předek rodu, Jaroslav, patři mezi přední české pány a žil na přelomu 11. a 12. století. Držel březnické, rožmitálské a čížkovské panství.

Příslušníci rodu zastávali významné zemské úřady a množili svůj majetek. Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné se proslavil na cestě západní Evropou při rytířských turnajích, když mezi lety 1465-67 putoval po evropských panovnických dvorech s poselstvím Jiřího z Poděbrad. Jeho jméno Lev se pro celý rod stalo i příjmením. Lvova sestra Johana, která na rozdíl od většiny rodiny vyznávala podobojí, se stala druhou manželkou Jiřího z Poděbrad. I jako vdova uplatňovala svůj politický vli například při zasedání zemského sněmu, jemuž dokonce předsedala. Lvův syn, Zdeněk Lev, se stal nekorunovaným vládcem Království českého.

Zdeněk Lev z Rožmitálu (kolem 1470-1535) působil jako karlštejnský purkrabí, nejvyšší soudce. V roce 1507 se stal nejvyšším purkrabím. Angažoval se v čele katolické strany. Zdědil po Bavorech ze Strakonic Strakonice, dále připojil Blatnou, přikoupil Zbiroh a Hořovice. Pokusil ze vyjmout Český Krumlov z jihočeského dominia, což se nepovedlo a on musel z funkce odstoupit. Vrátil se za panování Ferdinanda I., po třech letech musel opět rezignovat. Svá panství zatížil dluhy, neboť byl zvyklý žít životem velmože, musel je prodávat a zbyly po něm jen dluhy. Jeho majetek přešel na syny jeho bratra, Protivu a Lva, kteří jej dále rozmnožili, přidali například Písek, Rokycany, Přimdu. Následující členové rodu již majetek pouze vyženili či zdědili. Například Maxmilián dědil po Šelmbercích.

Adamův syn Jan Zdeněk Lev byl v roce 1580 vlastníkem Hrotovic a Konice. Měl tři syny: Maxmiliána, Jana a Zdeňka. Posledně dva jmenovaní byli popravení roku 1627 za účast v selské vzpouře. Maxmiliánův syn Zdeněk František Lev z Rožmitálu získal roku 1631 blanenské panství, které bylo lenním statkem olomouckých biskupů. Zdeněk roku 1634 zemřel a panství převzal jeho ještě nedospělý syn Kašpar Melichar Baltazar Lev z Rožmitálu. Ten skonal roku 1667 a otcův majetek zdědil nejstarší syn Zdeněk Václav, který však zemřel předčasně ve věku 20 let. Majetek tedy přešel na jeho bratry Františka Baltazara, Karla Maxmiliána a Bernarda Antonína, kteří pro tíživou finanční situaci byli nuceni blanenský statek v roce 1694 prodat rodu Gellhornů.

Potomstvo Karla Maxmiliána a Kateřiny Žeranovské ze Sezemic se přestěhovalo na přelomu 17. a 18, století do Slezska. Koncem 18. století zemřel poslední mužský potomek Bernard Antonín, jímž vymřel i celý rod.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Rodový erb Buziců, který tvoří černá kančí hlava ve zlatém poli, doplnili zlatou lvicí v modrém poli.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Haugvici, Smiřickými, Švamberky, Švihovskými z Rýzmberka či pány z Kunštátu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Rožmitálu, s. 132-133.  
  • Josef Pináček, Paměti města Blanska a okolních hradů, 1927
  • Simona Kotlárová, Páni z Rožmitálu, 2008