Orel šedohlavý
 Orel šedohlavý | |
|---|---|
 Orel šedohlavý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dravci (Accipitriformes) |
| Čeleď | jestřábovití (Accipitridae) |
| Rod | orel (Haliaeetus) |
| Binomické jméno | |
| Haliaeetus ichthyaetus (Horsfield, 1821) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Orel šedohlavý (Haliaeetus ichthyaetus) je statný druh orla z rodu Haliaeetus, který se vyskytuje na pomalou tekoucích nebo stojatých vodních tocích v jižní a jihovýchodní Asii. Staví si mohutná hnízda vysoko v korunách stromů, živí se hlavně rybami.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druh popsal americký přírodovědec Thomas Horsfield v roce 1821 jako Falco ichthyaetus.[2] Jedná se o monotypický taxon, který netvoří žádné poddruhy.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Samice dosahuje výšky 66–77 cm a rozpětí křídel 140–175 cm. Délka ocasu se pohybuje kolem 23–28 cm. Samec je asi o čtvrtinu menší.[4] Samec váží kolem 1,6 kg, samice 2,3–2,7 kg.[5] Jedná se o středně velkého, statně působícího orla. Oči jsou žluté, ozobí tmavě šedé, nohy bělavé. Dospělci mají převážně hnědé opeření. Hlava a krk jsou šedé a tato barva na spodní straně v oblasti hrudi přechází do rezavohnědé. Břicho a stehna jsou bílé. Ocas je bílý, na konci s širokým tmavým příčným pruhem. Nedospělí jedinci jsou mnohem bleději zbarvení a jejich hlava, krk a hruď jsou výrazně podélně proužkované rezavohnědě bílými barvami.[4]
Výskyt a populace[editovat | editovat zdroj]
Vyskytuje se v jižní a jihovýchodní Asii. Konkrétně na severovýchodě Indie (spíše vzácněji i v jejích dalších částech), v Nepálu, na Šrí Lance, v Bangladéši, Myanmaru, na Filipínách, v Thajsku, Laosu, Vietnamu, Kambodži, Malajsii, Singapuru, Bruneji a Indonésii (Sumatra, Borneo, vzácně Jáva aj.). I přes geograficky rozsáhlý areál výskytu tento druh není nijak běžný a na řadě míst se vyskytuje spíše neobvykle až vzácně. Celková populace se hrubě a velmi opatrně odhaduje v širokém rozptylu 10 tisíc až maximálně 100 tisíc dospělců.[6]
Výskyt druhu je silně spojován s klidnými vodními plochami, jako jsou pomalu tekoucí řeky a potoky, jezera, přehrady, občas i mořské laguny nebo mangrovní mokřady. Důležitá je pro orla šedohlavého přítomnost stromů vhodných k hnízdění.[6][7] Typicky se vyskytuje na nížinatých stanovištích, avšak může vystoupit až do 1525 m n. m.[6]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Orel šedohlavý se vokálně projevuje hlavně v noci, avšak pouze v době hnízdění. Nejčastěji se ozývá hlasitým dalekosáhlým řinčivým voláním, někdy vydává i vysoce položené óó-uok připomínající sovu nebo hlasité klokotavé zvuky.[7]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
K zahnízdění dochází typicky někdy mezi říjnem a červnem, konkrétní doba závisí na lokaci (např. na Šrí Lance od prosince do března, v Indii od listopadu do ledna[7]). Staví si velmi rozlehlé hnízdo z větví, které dosahuje až 1,5 m v průměru a může být hluboké až 2 m. Bývá využíváno opakovaně a typicky umístěno vysoko v koruně stromu, který může být součástí lesa nebo samostatně stojící. V každém případě vždy hnízdí v blízkosti vody. Samice klade nejčastěji 2 (rozsah 2–4) vejce. Inkubují oba partneři po dobu 28–30 dní, ptáčata dosahují vzletnosti kolem věku 70 dní.[5][7]
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Živí se takřka výhradně rybami. V těch není moc vybíravý, loví v podstatě jakékoliv, od menších nativních po větší introdukované. Potravu doplňuje suchozemskými ptáky (např. kury z rodu Gallus), občas i plazy. Ryby loví přímo z vodní hladiny poté, co si je vyhlédne z nedalekého bidla nebo během průzkumných letů. V případě, že ryba je příliš velká na to, aby si ji orel odnesl, může ji dotáhnout na břeh, kde ji pozře. Požírá i leklé ryby.[7]
Ohrožení a ochrana[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí orla šedohlavého jako téměř ohrožený druh. Důvodem je klesající populační trend, který je výsledkem pokračujícího úbytku nenarušených mokřadních stanovišť, nadměrného rybolovu, znečištění habitatů a v některých oblastech i přímého lovu člověkem pro maso.[6] Na kambodžském jezeře Tonlésap je orel šedohlavý patrně potravně závislý na vodních hadech, kteří bývají místními obyvateli nadměrně loveni na maso a prodej pro zpracování na krmivo pro akvarijní ryby.[6][8][9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2023.1. Dostupné online. [cit. 2024-02-26].
- ↑ HORSFIELD, Thomas. XIV. Systematic Arrangement and Description of Birds from the Island of Java. S. 136. Transactions of the Linnean Society of London [online]. 1821 [cit. 2023-08-16]. Roč. 13, s. 136. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hoatzin, New World vultures, Secretarybird, raptors. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ferguson-Lees 2001, s. 114.
- ↑ a b Ferguson-Lees 2001, s. 411.
- ↑ a b c d e Icthyophaga ichthyaetus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2017 [cit. 2023-08-15]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2017-3.RLTS.T22695163A116996769.en.
- ↑ a b c d e CLARK, William S.; KIRWAN, Guy M.; CHRISTIE, David. Gray-headed Fish-Eagle (Haliaeetus ichthyaetus), version 1.1. Birds of the World. 2023. Dostupné online [cit. 2023-08-17]. DOI 10.2173/bow.gyhfie1.01.1. (anglicky)
- ↑ How the world’s largest snake hunt hurts Southeast Asia's biggest lake. Animals [online]. 2018-10-17 [cit. 2023-08-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TINGAY, Ruth E.; NICOLL, Malcolm A. C.; VISAL, Sun. STATUS AND DISTRIBUTION OF THE GREY-HEADED FISH-EAGLE (ICHTHYOPHAGA ICHTHYAETUS) IN THE PREK TOAL CORE AREA OF TONLE SAP LAKE, CAMBODIA. Journal of Raptor Research. 2006-12, roč. 40, čís. 4, s. 277–283. Dostupné online [cit. 2023-08-17]. ISSN 0892-1016. DOI 10.3356/0892-1016(2006)40[277:SADOTG]2.0.CO;2. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FERGUSON-LEES, James. Raptors of the world. Boston: Houghton Mifflin, Ferguson. Dostupné online. ISBN 978-0-618-12762-7. S. 893–894. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu orel šedohlavý na Wikimedia Commons 
Taxon Haliaeetus ichthyaetus ve Wikidruzích
