Operace Oluja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Oluja
Konflikt: Chorvatská válka za nezávislost, Válka v Bosně a Hercegovině
Plány operace Oluja
Plány operace Oluja
Trvání: 4.7. srpna 1995
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Území Chorvatska pod srbskou okupací, Autonomní provincie Západní Bosna
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Rozhodující Chorvatské vítězství:

Strategické vítězství Bosny a Hercegoviny:

Změny území: Chorvatsko nastolilo pořádek a suverenitu na svém území o rozloze 10 500 km²
Strany
Chorvatsko Chorvatsko

Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Bosna a Hercegovina


NATONATO NATO[1]

State Flag of Serbian Krajina (1991).svg Republika Srbská Krajina

Flag of Republika Srpska.svg Republika srbská
Flag of AP Western Bosnia (1993-1995).svg Autonomní provincie Západní Bosna

Velitelé
Chorvatsko Zvonimir Červenko

Chorvatsko Ante Gotovina
Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Atif Dudaković

State Flag of Serbian Krajina (1991).svg Mile Mrkšić

Flag of AP Western Bosnia (1993-1995).svg Fikret Abdić

Síla
130 000 chorvatských vojáků
3 000 bosenských vojáků
27 000–34 000 vojáků Republiky Srbská Krajina
4 000–5 000 západobosenských vojáků
Ztráty
174–196 mrtvých
1 100–1 430 zraněných
3 zajatí vojáci
State Flag of Serbian Krajina (1991).svg 560–2 500
Zabití srbští civilisté:

214 (chorvatské tvrzení) – 1 192 (srbské tvrzení)
Uprchlíci:
150 000–200 000 Srbů z Republiky Srbská Krajina
21 000 Bosňáků z AP Západní Bosna
22 000 Bosňáků a Chorvatů z Republiky Srbské
4 příslušníci mírové mise OSN zabiti a 16 zraněno
(z toho 2 mrtví a 3 zranění čeští vojáci)[2]

Operace Oluja (česky „bouře“) (4.7. srpna 1995) byla vojenská operace, v níž chorvatské vojenské a policejní jednotky (s pomocí jednotek Armády BiH) obsadily území osídlené převážně chorvatskými Srby. Ti na jeho území vyhlásili samozvaný vlastní stát s názvem Republika Srbská Krajina (RSK), který byl loajální k Miloševićově Jugoslávii a o nezávislém Chorvatsku nechtěl ani náhodou slyšet. Společně s operací Blesk byla Oluja hlavní akcí, jež vedla jednak k ukončení chorvatské války za nezávislost (Domovinski rat), vyčistění této oblasti od teroristů. Zlomením odporu srbské menšiny byl odstraněn poslední element bránící fungování nezávislého Chorvatska na Jugoslávii. V této vojensko-policejní operaci bylo obsazeno území o rozloze 10 400 km² (18,4 % celkového území nynějšího státu). V průběhu operace se někteří příslušníci chorvatské armády dopustili zločinů na srbském obyvatelstvu, na základě čehož byli zodpovědní velitelé obžalováni před haagským tribunálem a Ante Gotovina a Mladen Markač nepravomocně odsouzeni.[3] Rozsudek byl zrušen v odvolacím řízená 16. listopadu 2012, což ve světě, ale především v Srbsku vyvolalo veliké vlny nevole a vyvolalo další diskuze o neutralitě a legitimitě mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.

Po ukončení operace ze země uteklo velké množství Srbů, přičemž údaje o jejich počtu se různí. Zatímco chorvatská strana mluví o 90 000 vyhnaných, OSN uvádělo 150 000 vyhnaných, tak srbská strana uvádí počet 200–250 tisíc osob. Po válce se vrátila pouze menší část uprchlých Srbů.

Válčící strany[editovat | editovat zdroj]

Během operace Bouře se proti sobě postavily Chorvatská armáda (HV) a Srbská armáda Krajiny (SVK). Na chorvatské straně se boje zúčastnil také 5. sbor Armády BiH. Jugoslávská armáda na chorvatský útok nijak nereagovala, přičemž samotná srbská separatistická armáda vážněji zasáhla pouze 7. srpna, když ze vzduchu napadla chorvatské obranné pozice při řece Sávě u měst Kutina, Virovitica, Požega a Županija. Zbývající vojenské síly SVK ve východní Slavonii, 11. slavonsko-baranjský sbor, setrval v Baranji a na probíhajících bojích se nijak nepodílel. Rozmístěné mezinárodní jednotky v oblasti do bojů nijak nezasahovaly,[zdroj?] avšak boje válčících stran si vyžádaly i několik obětí z řad sil OSN. Během chorvatského ostřelování pozorovacího stanoviště Tango 23 poblíž vesnice Široka Kula zahynuli 2 čeští vojáci – čet. Petr Valeš a rtm. Luděk Zeman – a další čeští vojáci byli zraněni.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PUKANIC, Ivo. US Role in Operation Storm [online]. National.hr, May 24, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  2. http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/cesi-v-chorvatsku--proti-presile-a-nasili-byla-jejich-snaha-nekdy-marna-72038/
  3. http://zpravy.idnes.cz/haag-poslal-generala-gotovinu-za-valecne-zlociny-na-24-let-za-mrize-p9f-/zahranicni.asp?c=A110415_092014_zahranicni_btw
  4. MAREK, Vladimír. Smrtelná „Bouře“. Military Revue. 2011, čís. 1, s. 16-18. ISSN 0027-8211.  

Doporučená literatura[editovat | editovat zdroj]