Operace Oluja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Bouře
Konflikt: Chorvatská válka za nezávislost, Válka v Bosně a Hercegovině
Plány operace Oluja
Plány operace Oluja
Trvání: 4.7. srpna 1995
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: území Chorvatska ovládané Srby, Bosna a Hercegovina
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Rozhodující chorvatské vítězství:

Strategické vítězství Bosny a Hercegoviny:

Změny území: Chorvatsko nastolilo pořádek a suverenitu na svém území o rozloze 10 500 km²
Strany
Chorvatsko Chorvatsko

Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Bosna a Hercegovina


NATONATO NATO[1]

State Flag of Serbian Krajina (1991).svg Republika Srbská Krajina

Flag of Republika Srpska.svg Republika srbská
Flag of AP Western Bosnia (1993-1995).svg Autonomní provincie Západní Bosna

Velitelé
Chorvatsko Zvonimir Červenko

Chorvatsko Ante Gotovina
Flag of Bosnia and Herzegovina (1992-1998).svg Atif Dudaković

State Flag of Serbian Krajina (1991).svg Mile Mrkšić

Flag of AP Western Bosnia (1993-1995).svg Fikret Abdić

Síla
130 000 chorvatských vojáků
3 000 bosenských vojáků
27 000–34 000 vojáků Republiky Srbská Krajina
4 000–5 000 západobosenských vojáků
Ztráty
174–196 mrtvých
1 100–1 430 zraněných
3 zajatí vojáci
State Flag of Serbian Krajina (1991).svg 560–2 500
Zabití Srbové:

214 (chorvatské tvrzení) – 1 192 (srbské tvrzení)
Uprchlíci:
150 000–200 000 Srbů z Republiky Srbská Krajina
21 000 Bosňáků z AP Západní Bosna
22 000 Bosňáků a Chorvatů z Republiky Srbské
4 příslušníci mírové mise OSN zabiti a 16 zraněno
(z toho 2 mrtví a 3 zranění čeští vojáci)[2]

Operace Bouře (chorvatsky, bosensky a srbsky: Operacija Oluja, cyrilice: Oпeрaциja Oлуja) byla posledním velkým střetnutím Chorvatské války za nezávislost. Byla rozhodujícím vítězstvím chorvatské armády (HV) která zaútočila na frontě dlouhé 630 kilometrů proti silám Republiky Srbská Krajina. Chorvatská armáda byla podporována chorvatskou speciální policií postupující z pohoří Velebit a Armádou republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) v Bihačské kapse v zátylku Vojsk Republiky Srbská Krajina (ARSK). Bitva byla zahájena k obnovení chorvatské kontroly nad 10 400 km² území reprezentujícím 18,4 % rozlohy státu, šlo o největší evropskou pozemní operaci od druhé světové války. Operace Bouře zahájená za úsvitu 4. srpna 1995 byla prohlášena za dokončenou 7. srpna i přes to, že významné vyčišťovací operace proti ohniskům odporu trvaly až do 14. srpna.

Operace Bouře byla strategickým vítězstvím v bosenské válce, tím že uvolnila obležení města Bihać se HV, Chorvatská rada obrany (HVO) a ARBiH ocitly v pozici, kdy mohly změnit rovnováhu vojenských sil v Bosně a Hercegovině během následující Operatce Mistral 2. Operaci umožnily zisky HV a HVO v průběhu Operace Léto '95, kdy byly získány strategické pozice z nichž bylo možné rychle obsadit Knin, stejně jako pokračující výcvik a vyzbrojování HV od počátku války za chorvatskou nezávislost, kdy byla Republika Srbská krajina vytvořena srbským povstáním a intervenci Jugoslávské lidové armády (JNA). Samotnou operaci předcházela neúspěšná mírová operace OSN a diplomatická snaha uklidnit konflikt.

Úspěch HV během operace byl výsledkem série zlepšení samotné HV a zásadních průlomů v ARSK následně využitých HV a ARBiH. Útok nebyl ihned úspěšný ve všech bodech, ale obsazení klíčových pozic vedlo ke kolapsu velitelské struktury ARSK a celkové ztrátě schopnosti obrany území. HV obsadila Bosansko Grahovo těsně před začátkem Operace Bouře a speciální policejní síly postupovaly k městu Gračac, což prakticky znemožnilo obranu Kninu. V Likce HV rychle izolovala ohniska odporu a připravila mobilní jednotky k rozhodujícímu tažení na sever směrem ke Karlovaci a zatlačila ARSK směrem k Banovině. Porážka ARSK po náročné obraně Gliny a Petrinji vedla k obklíčení 11. slavonsko-baranjský sboru ARSK v Banovině. Republika Srbská Krajina spoléhala na Republiku srbskou a jugoslávské ozbrojence jako svou strategickou rezervu.[zdroj?]

HV a speciální policejní oddíly utrpěly 174 - 211 mrtvých nebo pohřešovaných, zatím co ARSK měla 560 mrtvých vojáků. Čtyři příslušníci mírové mise OSN byli zabiti. Během chorvatského ostřelování pozorovacího stanoviště Tango 23 poblíž vesnice Široka Kula zahynuli také dva čeští vojáci – čet. Petr Valeš a rtm. Luděk Zeman – a další čeští vojáci byli zraněni.[3] HV zajalo 4 000 válečných zajatců. Počet srbských civilních oběti je předmětm sporu. Chorvatské zdroje tvrdí že obětí bylo 214, zatím co srbské zdroje mluví o 1 192 zabitých nebo pohřešovaných civilistech. Během a po ofenzivě opustilo oblast 150 000 - 200 000 Srbů, tedy téměř celá předválečná srbská populace oblasti. Došlo též k řadě zločinů proti civilistům. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii později zahájil proces s chorvatskými generály Ante Gotovinou, Ivanem Čermákem a Mladenem Markačem obviněnými z válečných zločinů a zapojení do společného zločinného podniku s cílem vyhnat srbskou populaci z chorvatského území; všichni byli nakonec zproštěni viny a soud rozhodl, že Operace Bouře nebyla společným zločinným podnikem.[4]


Válčící strany[editovat | editovat zdroj]

Během operace Bouře se proti sobě postavily Chorvatská armáda (HV) a Srbská armáda Krajiny (SVK). Na chorvatské straně se boje zúčastnil také 5. sbor Armády BiH. Jugoslávská armáda na chorvatský útok nijak nereagovala, přičemž samotná srbská separatistická armáda vážněji zasáhla pouze 7. srpna, když ze vzduchu napadla chorvatské obranné pozice při řece Sávě u měst Kutina, Virovitica, Požega a Županija. Zbývající vojenské síly SVK ve východní Slavonii se na probíhajících bojích se nijak nepodílely.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operation Storm na anglické Wikipedii.

  1. PUKANIC, Ivo. US Role in Operation Storm [online]. National.hr, May 24, 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  2. http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/cesi-v-chorvatsku--proti-presile-a-nasili-byla-jejich-snaha-nekdy-marna-72038/
  3. MAREK, Vladimír. Smrtelná „Bouře“. Military Revue. 2011, čís. 1, s. 16-18. ISSN 0027-8211.  
  4. Haagský soud obrátil. Chorvatský generál Gotovina si 24 let neodsedí. IDNES.cz [online]. 2012-10-16 [cit. 2014-10-17]. Dostupné online.