Národní výbor (1945–1990)
Národní výbor (NV) byl v letech 1945–1990 orgán československé státní správy na úrovni obce, města, městského obvodu, okresu, kraje, nebo země. Národní výbory měly své formálně volené orgány (plénum a rada NV – podobně jako dnešní orgány samosprávných celků „zastupitelstvo“ a „rada“). Názvem chtěly národní výbory navázat na československou tradici z období rané existence státu, kdy vznikaly tyto orgány jako nástroj nově ustanovené správy na území vznikajícího státu, ale de facto vznikla obdoba ruských sovětů.
Hierarchie
Národní výbory se označovaly a rozčleňovaly podle místa, kde působily. Přestože socialistický stát nerozlišoval mezi městem a vsí, rozlišení na obecní a městský národní výbor se tehdy používalo. Podle toho se také skutečně rozlišovalo, jestli daná obec měla status města. Dělení národních výborů bylo následující:
- na úrovni měst, obcí a městských obvodů:
- místní národní výbor (MNV) – v obcích, a později připojených částech Prahy
- městský národní výbor (MěNV)
- obvodní národní výbor (ONV, ObNV)
- na úrovni okresů (mimo Brno, Ostravu a Plzeň) – okresní národní výbor (ONV)
- v letech 1945–1948 také na úrovni zemské – zemský národní výbor (ZNV)
- od roku 1949 byla zemská úroveň nahrazena úrovní krajskou – krajský národní výbor (KNV)
- v letech 1949–1954 působil v některých městech jednotný národní výbor (JNV), který slučoval funkci městského národního výboru a okresního národního výboru
- Praha měla Národní výbor hlavního města Prahy (NVP), Bratislava obdobně NVB
Právní podklad k zakládání národních výborů byl dán ústavním dekretem prezidenta republiky ze dne 4. prosince 1944. Ten pojímal národní výbory jako orgány prozatímní, pro přechodné období (s národními výbory nesouhlasil londýnský exil[zdroj?], protože odporovaly principům prvorepublikové správy, naopak byly prosazovány moskevským komunistickým exilem). Zavedeny do praxe pak byly vládním nařízením č. 4/1945 Sb. a dekretem prezidenta republiky č. 121/1945 Sb.
Definitivní platnost ustanovení národních výborů byla potvrzena ústavou z roku 1948: „Článek X: Nositelem a vykonavatelem státní moci v obcích, okresích a krajích a strážcem práv a svobod lidu jsou národní výbory“.
V čele NV stál předseda, od roku 1948 zásadně člen KSČ. Národní výbory sloužily jako prodloužená ruka pro výkon centrálního řízení ekonomiky a celé společnosti až na místní úroveň. Principy samosprávy byly notně okleštěny a rozhodování se dělo v duchu demokratického centralismu. V zásadě šlo o to, že se vždy a na všech úrovních deklarovalo plnění „usnesení x-tého sjezdu KSČ“.
Nová soustava národních výborů byla zavedena od 17. května 1954:[1]
- ústavní zákon 12/1954 Sb., o národních výborech,
- zákon č. 13/1954 Sb., o národních výborech,
- zákon č. 14/1954 Sb., o volbách do národních výborů.
V rámci správní reformy roce 1960 byl přijat nový zákon o národních výborech, č. 65/1960 Sb., který byl později nahrazen zákonem č. 69/1967 Sb., jenž ve znění dalších předpisů platil až do zrušení národních výborů v roce 1990. Tehdy byla obnovena obecní samospráva a pro státní správu na okresní úrovni zřízeny okresní úřady.
Odkazy
Reference
- ↑ Sbírka zákonů republiky Československé, částka 6/1954[nedostupný zdroj], vydána 9. března 1954
Literatura
- RATAJOVÁ, Jana; RATAJ, Tomáš. Národní výbory. Pokus o nový model veřejné správy (1945–1989). In: Osm set let pražské samosprávy. Sborník příspěvků z 18. vědecké konference Archivu hlavního města Prahy. Praha: Scriptorium, 2002. ISBN 80-86197-38-7. S. 183–195.
- MIKULE, Vladimír. Národní výbory a správní soudnictví v letech 1945 a 1948. In: Vývoj práva v Československu v letech 1945–1989. Sborník příspěvků. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0863-4. S. 846–850.
