Národní knihovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klementinum, sídlo České národní knihovny

Národní knihovna je obvykle veřejná instituce, která sbírá a archivuje veškerou literaturu daného státu nebo jazykové oblasti a zařazuje je národní bibliografie.

Charakteristika

Národní knihovna bývá zpravidla nejvýznamnější knihovnou v dané zemi. Dle definice UNESCO mají národní knihovny často za také úkol získávat nejvýznamnější zahraniční publikace. Národní knihovna také často plní koordinační úlohu knihovnického sytému dané země.

Většina států světa má vlastní národní knihovnu (viz Seznam národních knihoven), která bývá často rozdělena do několika sekcí či poboček na různých místech v různých městech.

Dějiny

Národní knihovny v Evropě vznikaly v době rozvoje národních států na konci 18. století. Jejich nějvětší „rozkvět“ se odehrával v průběhu 19. století „jako vzorová institucenárodního sebeuvědomění a vzdělávání“.[1] Německý historik Jörn Leonhard upozorňuje, že tento proces byl vyjádřením současně i motorem souběžné politicko-sociální centralizace, homogenizace a hierarchizace, který zahrnoval také národní mýty, stav vědění a dějnný obraz, a národní knihovnu tudíž označuje za „středobod skrze text vytvořené domněle ideální podoby národa“.[2]

Národní knihovna v Česku

Externí odkazy

Seznam národních knihoven:

Reference

  1. Jörn Leonhard: Bücher der Nation. Die Entstehung europäischer Nationalbibliotheken als Orte lokalisierter Erinnerung. In: Kirstin Buchinger, Claire Gantet, Jakob Vogel (Hrsg.): Europäische Erinnerungsräume. Campus, Frankfurt am Main / New York 2009, str. 72–87, zde str. 77 f.
  2. Jörn Leonhard: Bücher der Nation. Die Entstehung europäischer Nationalbibliotheken als Orte lokalisierter Erinnerung. In: Kirstin Buchinger, Claire Gantet, Jakob Vogel (Hrsg.): Europäische Erinnerungsräume. Campus, Frankfurt am Main / New York 2009, str. 72–87, zde str. 73.