Nicola Vaccai

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nicola Vaccai
Nicola Vaccai
Nicola Vaccai
Narození března 1790
Tolentino, Itálie
Úmrtí srpna 1848
Pesaro, Itálie

Nicola Vaccai (starším pravopisem Vaccaj), (15. března 1790, Tolentino5. (nebo 6.)srpna 1848, Pesaro), byl italský operní skladatel a hudební pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Nicola Vaccai vyrůstal v Pesaru a zde také získal základní hudební vzdělání. Rodiče však příliš nesouhlasili s kariérou hudebníka a vyslali jej na studia práv do Říma. Nicola však netoužil stát se právníkem a více než právům se věnoval zpěvu a studiu kontrapunktu u předního římského skladatele Giuseppe Jannaconiho.

Ve věku 21 let odešel do Neapole a stal se žákem Giovanni Paisiella, jehož „Lazebník sevillský“ byl považován za mistrovské dílo komické opery, a to až do chvíle, kdy měla premiéru Rossiniho opera na stejné libreto a se stejným názvem.

Svou kariéru operního skladatele zahájil Vaccai v Benátkách. Nejprve se živil jako učitel zpěvu a skladatel baletů, které se tehdy vkládaly i do operních představení. Jeho prvním operním úspěchem byla opera I solitari di Scozia uvedená v roce 1815 v Neapoli. Parma si u něj objednala operu Pietro il grande a v této opeře se také představil jako představitel jedné z hlavních rolí.

Největšího úspěchu se dočkal operou Romeo a Julie (Giulietta e Romeo), která měla premiéru v roce 1825 v Miláně. Tato opera mu také vynesla pozvání do Londýna, kde byla uvedena v roce 1832 v Královském divadle (dnes Her Majesty's Theatre). Za svého pobytu v Londýně se stal vyhledávaným učitelem zpěvu.

Po svém návratu do Itálie se v roce 1838 stal ředitelem a profesorem skladby na Milánské konzervatoři. Po šesti letech se s ohledem na chatrné zdraví funkce zřekl, vrátil se do rodného Pesara a zkomponoval zde svou poslední - šestnáctou operu Virginia.

Hudební pedagogika[editovat | editovat zdroj]

Pokud se týče operní tvorby byl Vaccai v pozdějších letech v očích publika zastíněn svým rivalem Vincenzo Bellinim. Dnes je připomínám hlavně jako vynikající hudební pedagog a skladatel instrukční literatury. Jeho dílo Metodo pratico de canto bylo transponováno pro všechny hlasové rejstříky a dodnes je stále vydáváno a stalo se jednou ze základních učebnic bel canta. K úspěchu přispěly i vynikající texty Pietra Metastasia plně respektující požadavky operního zpěvu a lidského hlasu. V úvodu Vaccai poznamenal, že pouze hlas mistra demonstrujícího jeho hlasová cvičení může doopravdy naučit žáka správné technice skutečného legata. Kniha je rovněž důležitým zdrojem informací o operní interpretaci na počátku 19. století.

Opery[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Warrack, John and West, Ewan (1992), The Oxford Dictionary of Opera, 782 pages, ISBN 0-19-869164-5
  • Vaccai, Nicola: Praktická škola italského bel canta, (Metodo Pratico di Canto Italiano per camera : Praktische Schule des italienischen Gesangs), C. F. Peters Musikverlag, 1976

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]