Neprobylice (Podbořany)
| Neprobylice | |
|---|---|
 Bývalá náves | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Podbořany |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°16′22″ s. š., 13°26′50″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 6 (2021)[1] |
| Katastrální území | Neprobylice u Kaštic (3,46 km²) |
| PSČ | 438 01 |
| Počet domů | 5 (2011)[2] |
  Neprobylice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 64475 |
| Kód k. ú. | 664472 |
| Zaniklé obce.cz | 14883 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Neprobylice jsou malá vesnice, část města Podbořany v okrese Louny. Nachází se asi šest kilometrů na severovýchod od Podbořan. V roce 2011 zde trvale žilo 15 obyvatel.[3]
Neprobylice leží v katastrálním území Neprobylice u Kaštic o rozloze 3,46 km².[4] Vesnicí protéká Dolánecký potok.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název vesnice je odvozen z příjmení Neprobyl ve významu ves lidí Neprobylových. Příjmení vzniklo ze zastaralého slovesa probyti (prospět). V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Nyeprowitz (1260), in Neprobilicz (1392, 1393), w Neprobyliczych (1543, 1545), na Neproběhlicích (1603), ve vsi Neprobiliczych (1609), Neprobelicze (1613), Neprobiettcz (1631), Neprawitz (1787) a Neprawitz nebo Neprowitz (1846). [5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1260, kdy patřila plaskému klášteru. Ve čtrnáctém století byla vesnice rozdělena na několik dílů, z nichž jeden okolo roku 1419 patřil rodu Chmelických z Vlčí hory. Větší část vsi později patřila Jaroslavu Kelblovi z Geisinku a roku 1549 ji od něj koupil Jan Kouč z Kouče, který si v Neprobylicích postavil tvrz. Po Janovi na tvrzi sídlil jeho syn Vilém Jindřich z Kouče, ale roku 1606 ji prodal Jáchymovi z Johnu. Po Jáchymově smrti tvrz připadla vdově Otilii, od které ji roku 1612 koupil Jan Albín Šlik.[6] Neprobylice se na čas staly součástí doupovského panství, ale brzy poté je koupil Adam Gothard ze Štampachu a připojil je natrvalo k Oplotům.[7] Jan Gothart přišel za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 o veškerý majetek.[8] Neprobylická tvrz zanikla během třicetileté války a nebyla obnovena. Její fragmenty se dochovaly ve zdech hospodářského dvora, který ve dvacátém století využíval státní semenářský statek.[7]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 134 obyvatel (z toho 57 mužů), z nichž bylo 25 Čechoslováků a 109 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 99 obyvatel: 35 Čechoslováků a 64 Němců. Většina stále byla římskými katolíky, ale žil tu také jeden evangelík, tři členové církve československé a jeden člověk bez vyznání.[10]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 136 | 142 | 140 | 154 | 179 | 134 | 99 | 42 | 30 | 7 | 10 | 6 | 5 | 15 |
| Domy | 24 | 24 | 22 | 24 | 24 | 24 | 25 | 11 | . | 3 | 3 | 6 | 6 | 5 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Kaštice. | ||||||||||||||
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-10.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Neprobylice, s. 207–208.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Žatce, s. 409.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Neprobylice – tvrz, s. 342. Dále jen Anděl (1984).
- ↑ Anděl (1984), s. 361.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 254.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 265.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Neprobylice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Neprobylice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Neprobylice u Kaštic na webu ČÚZK
