Nakalipithecus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox

Nakalipithecus
Stratigrafický výskyt: svrchní miocén
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Oddělení: úzkonosí (Catarrhini)
Nadčeleď: hominoidi (Hominoidea)
Čeleď: Hominidae
Rod: Nakalipithecus
Kunimatsu et al., 2007
Binomické jméno
Nakalipithecus nakayamai

Nakalipithecus („opice z Nakali“) je rod vyhynulých hominidů, žijících ve svrchním miocénu (před 9,8 - 9,9 miliony let) na území dnešní Keni.

Jediný druh Nakalipithecus nakayamai byl popsán až v roce 2007 podle nálezu z lokality Nakali ve střední Keni, 40 km západně od města Maralal v okrese Samburu. Druhový přívlastek byl vytvořen podle geologa jménem Katsuhiro Nakayama, který značnou měrou přispěl k výzkumu v Nakali. Nalezený soubor ostatků tvoří 11 izolovaných zubů a spodní čelist se zachovanými, ale silně opotřebenými stoličkami.

Nakalipithecus patřil k velkým hominidům - podle nalezených zlomků dosahoval zhruba velikosti gorilí samice. Zuby se silnou vrstvou skloviny naznačují, že kromě ovoce tvořila jeho jídelníček i tužší potrava, například ořechy a semena. Vzhledem k velikosti tohoto tvora i k druhu stravy se předpokládá spíše pozemní život než pobyt v korunách stromů.

Utvářením zubů je Nakalipithecus velmi podobný rodu Ouranopithecus z Řecka. Autoři popisu předpokládají, že by dokonce mohl být předkem Ouranopitéka, protože je mírně starší a znaky na jeho zubech jsou zčásti primitivnější. Mohlo by to ovšem být i naopak, protože oba rody jsou si dobou výskytu velmi blízko. Pro přesnější vytyčení vztahů obou skupin budou potřeba četnější a lépe dochované nálezy.

Význam rodu Nakalipithecus spočívá v tom, že se jedná o jednu z mála fosilií ze svrchního miocénu v Africe. Spolu s rody Chororapithecus a Samburupithecus tak zaplňuje mezeru v paleontologickém záznamu z doby těsně předcházející vzniku homininů. Nakalipithecus by navíc mohl být posledním společným předkem šimpanzů, goril a lidí, nebo tvorem velmi blízkým tomuto předku.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEGUN, D. R. Dryopithecins, Darwin, de Bonis, and the European origin of the African apes and human clade. Geodiversitas. 2009, roč. 31, s. 789 - 816.  
  • HARRISON, T. Dendropithecoidea, Proconsuloidea and Hominoidea. In WERDELIN, L.; SANDERS, W. J. Cenozoic Mammals of Africa. Berkeley : University of California Press, 2010. S. 429 - 469.
  • KUNIMATSU, Y., NAKATSUKASA, M., SAWADA, Y., SAKAI, T., HYODO, M., HYODO, H., ITAYA, T., NAKAYA, H., SAEGUSA, H., MAZURIER, A., SANEYOSHI, M., TSUJIKAWA, H., YAMAMOTO, A., MBUA, E. A new Late Miocene great ape from Kenya and its implications for the origins of African great apes and humans. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2007, roč. 104, s. 19220 - 19225.