Mikuláš Lucemburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
otec	Jan Lucemburský
matka	matka neznámá
polorodý bratr	Karel IV.
polorodý bratr	Jan Jindřich
polorodá sestra	Jitka Lucemburská
polorodá sestra	Markéta Lucemburská
polorodá sestra	Anna Lucemburská
polorodá sestra	Eliška Lucemburská
polorodý bratr	Václav Lucemburský
strýc	Balduin Lucemburský

Mikuláš Lucemburský (1322 Praha - 30. července 1358 Belluno) - patriarcha aquilejský od r. 1350 do r. 1358.

Nemanželský syn českého krále Jana a neznámé matky. I přes nelegitimní původ se o Mikuláše lucemburská rodina postarala a zabezpečila mu církevní kariéru. 2. srpna 1342 ho papež Klement VI. na žádost Jana Lucemburského jmenoval členem pražské diecéze. V roce 1348 je Mikuláš doložen jako děkan olomoucké církve a královský kancléř.

Klement VI. stanovil Mikuláše 7. ledna 1349 biskupem z Naumburku jako protikandidáta Johanna von Miltitz, v tomto sporu ovšem Mikuláš vítězem nebyl. 31. října 1350 sdělil Mikuláš obyvatelům města Udine, že je novým aquilejským patriarchou. Na přelomu let 1351/2 nechal nový patriarcha popravit některé šlechtice, kteří údajně měli být zapleteni ve vraždě Mikulášova předchůdce, Bertranda de St. Geniès.

Mikuláš byl v úřadu nápomocem lucemburským zájmům, v říjnu 1354 ho v patriarchátu navštívil i jeho nevlastní bratr Karel IV. a patriarcha ho doprovázel na další cestě přes Itálii. Karel IV. Mikulášovi propujčil ještě titul vikáře Triestu (v roce 1354) a Toskánska (1355) a generálního vikáře ve Feltre a Bellunu. V Bellunu také patriarcha Mikuláš v roce 1358 zemřel, zřejmě přirozenou cestou. Pohřben je v Udine.