Mikuláš Lucemburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
otec Jan Lucemburský
matka neznámá

Mikuláš Lucemburský (1322 Praha - 30. července 1358 Belluno) - patriarcha aquilejský od roku 1350 do roku 1358.

Byl nemanželským synem českého krále Jana a neznámé matky. I přes nelegitimní původ se o Mikuláše lucemburská rodina postarala a zabezpečila mu církevní kariéru. Dne 2. srpna 1342 ho papež Klement VI. na žádost Jana Lucemburského jmenoval členem pražské diecéze. V roce 1348 je Mikuláš doložen jako děkan olomoucké církve a královský kancléř.

Klement VI. stanovil Mikuláše 7. ledna 1349 biskupem z Naumburku jako protikandidáta Johanna von Miltitz, v tomto sporu ovšem Mikuláš vítězem nebyl. Dne 31. října 1350 sdělil Mikuláš obyvatelům města Udine, že je novým akvilejským patriarchou. Na přelomu let 1351/2 nechal nový patriarcha popravit některé šlechtice, kteří údajně měli být zapleteni ve vraždě Mikulášova předchůdce, Bertranda de St. Geniès.

Mikuláš byl v úřadu nápomocem lucemburským zájmům, v říjnu 1354 ho v patriarchátu navštívil i jeho polorodý bratr Karel IV. a patriarcha ho doprovázel na další cestě přes Itálii. Karel IV. Mikulášovi propujčil ještě titul vikáře Triestu (v roce 1354) a Toskánska (1355) a generálního vikáře ve Feltre a Bellunu. V Bellunu také patriarcha Mikuláš v roce 1358 zemřel, zřejmě přirozenou cestou. Pohřben je v katedrále v Udine.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba 1296-1346. K prvnímu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1994. 658 s. ISBN 80-205-0291-2. S. 311-312.  


Předchůdce:
Johann I. von Miltitz
Znak z doby nástupu Biskup v Naumburgu
1349 - 1350
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Rudolf von Saaleck-Nebra
Předchůdce:
Bertrand de St. Geniès
Znak z doby nástupu Patriarcha akvilejský
13501358
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Lodovico della Torre