Midibus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Midibus je neoficiální, avšak v Evropě často užívaný termín pro malokapacitní autobusy (malé autobusy). Přesné vymezení podobných termínů není oficiálně stanovené ani zcela ustálené, proto se v některých pojetích pojem midibus prolíná s pojmem minibus nebo do něj spadá,[1] zatímco jindy jsou za minibusy považována jen vozidla menší než midibus.[2] V USA jednotný název pro autobusy podobné kategorie neexistuje, někdy se v tomto významu používají například výrazy shuttle bus, baby coach, mid-sized coach atd.[1] V němčině se výraz Midibus používá jen pro linkové provedení, zatímco pro zájezdové autobusy této velikosti se používá výraz Clubbus.[3]

Definice[editovat | editovat zdroj]

V Evropě jako midibusy bývají označovány autobusy o délce zhruba 8 až 11 metrů,[1], případně 8 až 10 nebo 8 až 10,5 metru, o kapacitě zhruba 35 až 85 cestujících.[2] V České republice se však používají i vymezení, podle nichž se mezi midibusy řadí jen autobusy o celkové délce do 9 metrů, takže například u autobusu SOR 9,5 lze o kategorii „midi“ hovořit „jen těžko“.[4]

BUSportál.cz v listopadu 2009 napsal, že neví o žádné exaktní definici midibusu ani o hranicích mezi minibusem, midibusem a autobusem. BUSportál se pokusil dolní hranici pro zařazení mezi midibusy stanovit na obsaditelnost 22 osob (autobusy do této obsaditelnosti jsou podle směrnice 70/156 EHS řazeny do tříd A a B, autobusy nad tuto obsaditelnost do tříd I, II a III[5]). Pro rozdíl mezi midibusem a klasickým autobusem považuje za určující kritérium délky vozidla, přičemž pro midibusy je charakterističtější umístění motoru vpředu, zatímco pro standardní autobus vzadu. Mezi minibusy by BUSportál.cz řadil vozidla v kategorii M2 podle směrnice 70/156 EHS (t. j. autobusy do hmotnosti 5000 kg), mezi midibusy vozidla v kategorii M3 kratší než 10 metrů.[6]

Použití a postavení na trhu[editovat | editovat zdroj]

V Praze vedly k nasazení midibusů (zde Ikarus E91 v Hlubočepích) spíše prostorové podmínky na komunikacích než investiční a provozní náklady
Irisbus Proxys pod značkou Prague Sightseeing Tours v Praze na Zličíně

V linkové dopravě se používají na těch trasách, kde by standardní autobusy nebyly dostatečně obsazené a malé autobusy jsou tak z hlediska investičních a provozních nákladů a přepravní poptávky výhodnější.

V České republice byl nástup midibusů opožděn tím, že v době socialismu byla v Československu výroba této kategorie zcela opomenuta.[4] Ojedinělá poptávka byla pokryta dovozem vozidel značek Ikarus a Čavdar na podvozcích nákladních automobilů Avia.[4] Výjimkou byl pouze midibus Karosa A 30, vyrobený v počtu 13 kusů mezi lety 1968 a 1972, z čehož 11 vozidel bylo v provedení rozhlasového přenosového vozu (tedy nikoliv pro běžnou osobní dopravu).[7] V roce 1993 byl dovážen slovinský midibus TAM (Tovarna avtomobilov Maribor), již s motorem umístěným vzadu.[4] První české typy midibusů, OASA 902 na podvozku VW LT a Zliner, nebyly příliš úspěšné a jejich výrobci nezaujali na trhu výraznější pozici.[4] Výrazněji se na trhu prosadila až firma SOR Libchavy, která nepokračovala ve využívání podvozků nákladních automobilů, ale začala v letech 1996–1997 vyrábět midibusy vlastní konstrukce: SOR B 7,5, SOR C 7,5 a SOR LC 7,5,[4] avšak kvůli malé poptávce i ona výrobu této kategorie autobusů brzy ukončila (B 7,5 v roce 1997, C 7,5 v roce 2001) a na trhu se pak více prosadily řady SOR 9,5 a SOR 10,5, řazené však již mezi standardní autobusy. Výrazněji se pak na českém trhu prosadily zejména minibusy Iveco Daily a minibusy Mercedes-Benz MB 814 Vario a MB 616 CDI Sprinter.[4]

Po pádu socialismu po nějakou dobu nebyly nové midibusy výrazně levnější než ojeté autobusy standardní velikosti, kterých byl na trhu dostatek, a proto byl jejich nástup velmi pozvolný a nepřinášel dopravcům a objednatelům výraznou finanční úsporu. V Praze byly první midibusy Ikarus E91 použity v trasách, kde provoz standardního autobusu byl znemožněn prostorovými podmínkami (úzké uličky, úzký a nízký podjezd atd.). t. j. na lince 291 v oblasti Karlova od 18. dubna 2003, na lince 128 na Žvahov od 1. září 2005 a na lince 236 do pobřežních osad Bohnic a Troji od 1. dubna 2009.[8] Minibusy používají v linkové dopravě mnozí čeští dopravci, například ČSAD Jablonec na některých linkách MHD do odlehlých částí, ČSAD POLKOST v okolí Kostelce nad Černými lesy, CEDAZ na lince k pražskému letišti, AUDIS BUS v kombinaci se službou radiobus na městských linkách v Rychnově nad Kněžnou a Týništi nad Orlicí, Quick Bus nasazuje minibusy na dálkovou linku PrahaVarnsdorf atd.

Typy[editovat | editovat zdroj]

BUSportál.cz řadí mezi midibusy například tyto typy vozidel:[6]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c „Midibus“. In: Wikipedia, The Free Encyclopedia, anglická verze z 28. října 2009. Dostupné on line: http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Midibus&oldid=322584075
  2. a b „Midibus“. In: Wikipedia, Die freie Enzyklopädie, německá verze z 2. srpna 2009. Dostupné on line: http://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Midibus&oldid=62878241, údaje vyčteny z prodejních prospektů různých výrobců
  3. Wolfgang Huss, Wolf Schenk: Omnibus-Geschichte. Band 2 – Die Entwicklung ab 1924. HUSS-Verlag, München, 1986, ISBN 3-921455-32-4, str. 204 a násl., 278 a 329
  4. a b c d e f g Branko Remek: Českému trhu s autobusy s přehledem vévodí Karosa a SOR Libchavy, Dopravní noviny, 12/2004
  5. Co je to vlastně autobus?, BUSportál.cz, 17. 5. 2005
  6. a b Dagmar Braunová: Pokoušíme se definovat, co je to midibus, BUSportál.cz, 28. 11. 2009
  7. Dagmar Braunová (dabra). Z předávání rozhlasového přenosového vozu Karosa A-30-N ČSAD autobusy Plzeň. [online]. Busportal.cz, 2008-04-01, [cit. 2009-11-30]. Dostupné online.  
  8. „Midibus v Troji a Podhoří“, Troja, č. 115, měsíčník městské části Praha-Troja, duben 2009, str. 1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Stadtbus - mobil sein in Klein- und Mittelstädten. Verband Deutscher Verkehrsunternehmen (VDV, Svaz německých dopravních podniků) in Alba Fachverlag, Düsseldorf 2000, ISBN 3-87094-642-3, Moderne Fahrzeuge, str. 173 a násl. a 272 a násl.
  • Linienbusse : fahrgastfreundlich, wirtschaftlich, schadstoffarm. Verband Deutscher Verkehrsunternehmen (VDV, Svaz německých dopravních podniků) in Alba Fachverlag, Düsseldorf 1999, ISBN 978-3-87094-641-8