Melastomataceae

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Melastomataceae

Miconia calvescens
Miconia calvescens
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: myrtotvaré (Myrtales)
Čeleď: Melastomataceae
Juss., 1789

Melastomataceae je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu myrtotvaré (Myrtales). Jsou to dřeviny i byliny s charakteristickou žilnatinou listů, rozšířené v tropech celého světa.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi jsou keře, byliny a stromky, zřídka i vysoké stromy s jednoduchými vstřícnými listy bez palistů. Odění je složeno z chlupů nejrůznějších typů. Listy mají u většiny zástupců charakteristickou a nápadnou žilnatinu. Od báze listu k vrcholu vede několik obloukovitých žilek, příčně propojených nápadnými sekundárními žilkami kolmými na střední žilku. Čepel listů je na okraji celokrajná nebo pilovitá.

Květenství jsou často bohatá, latovitá, složená z vrcholíků nebo svazečků. Zřídka jsou květy jednotlivé. Květy jsou drobné i velké, pravidelné (pouze tyčinky někdy souměrné), oboupohlavné. Kalich i koruna jsou nejčastěji 4 až 5-četné, obvykle na bázi srostlé. Koruna je nejčastěji bílá, růžová, purpurová až modrofialová, výjimečně žlutá nebo oranžová. Tyčinek je 5 až 10, výjimečně více. Konektiv tyčinek (spojidlo mezi prašníky) je často ztlustlý nebo s nápadným přívěskem. Semeník je svrchní až spodní, srostlý z 1 až 10 plodolistů a se stejným počtem komůrek, s mnoha vajíčky. Čnělka je jediná. Plodem je tobolka nebo bobule.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje přes 5000 druhů v asi 188 rodech.[3] Je rozšířena v tropech celého světa. Největší zastoupení je v tropické Americe (asi 3000 druhů). Asi 1000 druhů roste v tropické Asii, 240 v Africe, 225 na Madagaskaru, 50 v Indii a 7 v Austrálii. Největší rod je Miconia, zahrnující asi 1000 druhů.[1]

Ačkoliv Melastomataceae rostou na celé škále tropických stanovišť, nejčastěji to jsou podrostové keře a byliny v horských deštných lesích. Centra největší druhové diverzity jsou v Andách, Guyaně a v pobřežních deštných lesích Brazílie. Naproti tomu centrum morfologické diverzity leží v Indočíně a Malajsii.[1]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Domatia na bázi listů Tococa sp.

Květy Melastomataceae povětšině postrádají nektar a jsou specializovány na opylování včelami sbírajícími pyl. Nitky tyčinek mají často nápadné jasně zbarvené výrůstky různých tvarů, zvyšující jejich atraktivitu pro opylovače. Pouze některé druhy (asi 80 druhů v 11 rodech) mají nektar a jsou opylovány kolibříky, netopýry, hlodavci a vosami.

Nevelké bobule jsou atraktivní pro ptáky, pro některé skupiny tvoří v tropické Americe dokonce hlavní podíl potravy. Semena procházejí trávicím traktem bez poškození. Některé druhy mají velké žluté bobule, vyhledávané vačnatci, opicemi a netopýry.[1] Semena z tobolek jsou šířena nejčastěji větrem nebo jsou rozstřikována kapkami deště.[2]

Na bázi listů některých druhů (rody Tococa, Clidemia aj.) jsou vyvinuty vakovité útvary, které v přírodě obydlují mravenci. Ti rostlinu chrání před škůdci jako jsou housenky, které odnášejí nebo likvidují. V některých případech dokonce vstřikují herbicidní látky do růstových tkání rostlin v blízkém okolí a uvolňují tak prostor hostitelské rostlině.[1] Jiné rody (Mecranium, Calycogonium aj.) mají na spodu listů v paždí žilek domatia obývaná roztoči, odstraňujícími z rostliny houby nebo pronásledujícími drobné škůdce.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď je tradičně dělena na dvě dobře vyhraněné a monofyletické podčeledi, někdy rozlišované i na úrovni samostatných čeledí:

  • Memecyloideae - více než 400 druhů v 6 rodech, žilnatina zpeřená, 1 až 2 vajíčka v plodolistu
  • Melastomoideae - charakteristická žilnatina, mnoho vajíček v plodolistu[1]

Nejblíže příbuznými skupinami jsou podle kladogramů APG čeledi Alzateaceae, Penaeaceae a Crypteroniaceae.[3]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy mají jedlé bobule, např. jihoamerické Mouriri crassifolia, Mouriri acutiflora, Clidemia hirta, Clidemia rubra, Miconia ciliata, Miconia longifolia a Miconia racemosa.[4]

Ačkoliv čeleď obsahuje množství velmi atraktivních druhů, zdaleka všechny nejsou kultivovatelné ve sklenících botanických zahrad. Mnohé druhy vyžadují určité houby v kořenové sféře a také tropický světelný režim.[1]

Některé velkokvěté druhy rodu Tibouchina jsou pěstovány v tropech a subtropech jako okrasné rostliny. Introdukované Melastomataceae se mohou stát v tropických oblastech invazivními rostlinami, jako např. Miconia calvescens na Havaji. Přírodní národy po celém světě získávají z plodů, kůry a listů Melastomataceae modré barvivo. Barvivo obsažené v bobulích dalo také této čeledi jméno.[1]

Ve sklenících botanických zahrad je pěstována impozantně kvetoucí Medinilla magnifica, pocházející z Filipín.

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Acanthella, Aciotis, Acisanthera, Adelobotrys, Allomaieta, Allomorphia, Alloneuron, Amphiblemma, Amphorocalyx, Anaectocalyx, Anerincleistus, Antherotoma, Appendicularia, Arthrostemma, Aschistanthera, Astrocalyx, Astronia, Astronidium, Axinaea, Barthea, Behuria, Bellucia, Benevidesia, Bertolonia, Bisglaziovia, Blakea, Blastus, Boerlagea, Boyania, Brachyotum, Bredia, Brittenia, Bucquetia, Cailliella, Calvoa, Calycogonium, Cambessedesia, Campimia, Carionia, Castratella, Catanthera, Catocoryne, Centradenia, Centradeniastrum, Centronia, Chaetolepis, Chaetostoma, Charianthus, Cincinnobotrys, Clidemia, Comolia, Comoliopsis, Conostegia, Creochiton, Cyanandrium, Cyphostyla, Cyphotheca, Dalenia, Desmoscelis, Dicellandra, Dichaetanthera, Dinophora, Dionycha, Dionychastrum, Diplarpea, Diplectria, Dissochaeta, Dissotis, Dolichoura, Driessenia, Ekmaniocharis, Enaulophyton, Eriocnema, Ernestia, Feliciadamia, Fordiophyton, Fritzschia, Graffenrieda, Gravesia, Guyonia, Henriettea, Henriettella, Heterocentron, Heterotrichum, Huberia, Huilaea, Hypenanthe, Kendrickia, Kerriothyrsus, Killipia, Kirkbridea, Lavoisiera, Leandra, Lijndenia, Lithobium, Llewelynia, Loreya, Loricalepis, Macairea, Macrocentrum, Macrolenes, Maguireanthus, Maieta, Mallophyton, Marcetia, Mecranium, Medinilla, Melastoma, Melastomastrum, Memecylon, Meriania, Merianthera, Miconia, Microlepis, Microlicia, Mommsenia, Monochaetum, Monolena, Mouriri, Myriaspora, Myrmidone, Neblinanthera, Necramium, Neodriessenia, Nepsera, Nerophila, Ochthephilus, Ochthocharis, Omphalopus, Opisthocentra, Oritrephes, Orthogoneuron, Osbeckia, Ossaea, Otanthera, Oxyspora, Pachyanthus, Pachycentria, Pachyloma, Pentossaea, Phainantha, Phyllagathis, Pilocosta, Plagiopetalum, Pleiochiton, Plethiandra, Podocaelia, Pogonanthera, Poikilogyne, Poilannammia, Poteranthera, Preussiella, Pseudodissochaeta, Pseudoernestia, Pseudosbeckia, Pternandra, Pterogastra, Pterolepis, Rhexia, Rhodosepala, Rhynchanthera, Rousseauxia, Salpinga, Sandemania, Sarcopyramis, Schwackaea, Scorpiothyrsus, Siphanthera, Sonerila, Spathandra, Sporoxeia, Stapfiophyton, Stenodon, Stussenia, Svitramia, Tateanthus, Tayloriophyton, Tessmannianthus, Tetraphyllaster, Tetrazygia, Tibouchina, Tibouchinopsis, Tigridiopalma, Tococa, Topobea, Trembleya, Triolena, Tristemma, Tryssophyton, Tylanthera, Veprecella, Vietsenia, Votomita, Warneckea[3]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. a b c JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  3. a b c STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.