Markéta Othová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Markéta Othová
Narození18. března 1968 (56 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníumělecká fotografka a knižní grafička
RodičeAntonín Oth a Milada Othová
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Markéta Othová (* 18. března 1968, Brno) je česká fotografka a grafička.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jejími rodiči jsou medailerka Milada Othová[1] a sklářský výtvarník Antonín Oth.[2] V letech 1987–1989 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v Ateliéru filmové a televizní grafiky. V letech 1989–1993 pokračovala v Ateliéru ilustrace a grafiky. Třikrát byla nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého. V roce 2002 se stala její laureátkou. V roce 2020 získala Cenu Michala Ranného, která je etablovaným umělcům a umělkyním udělována Moravskou galerií v Brně. Zastupuje ji Nicolas Krupp Gallery v Basileji.[3] V minulosti ji zastupovala rovněž pražská Galerie Jiří Švestka. Žije v Praze. Jejím životním partnerem je fotograf Martin Polák.

Fotografická tvorba[editovat | editovat zdroj]

V minulosti upřednostňovala velkoformátovou černobílou fotografií. Její zprvu intuitivní tvorbu ovlivnil archivní obrat devadesátých let. Snímky vybírala z materiálu pořízeného zejména během cest do zahraničí. Zaujal ji emocionální potenciál záměrně podexponovaných a technicky nedokonalých snímků. Příznačným se pro ni stalo uspořádávání snímků do kratších sekvenčních sérií. Význam fotografického (a ještě více výstavního) souboru byl utvářen syntaxí jednotlivých složek.[4]

Prvotní fázi Othové umělecké práce vystřídala tvorba v podmínkách fotografického studia. Intimní rozměr jejího fotografování přestal určovat plachý odstup a fotografování situace ze vzdálených pozic a důležitou se stala volba fotografovaných předmětů snímaných podle principů zdánlivě neemocionální a neosobní fotografické dokumentace. Fotografovala takto například sklářské práce nedlouho předtím zesnulého Antonína Otha (2015).[5] Pro samostatnou výstavu v brněnské Fait Gallery v roce 2018 pro změnu naskenovala kolekci vlastních zavřených diářů.[6] Jestliže tvorba Markéty Othové vždy odkazovala ke sféře osobního a intimního prožívání, je možné v jejím vývoji pozorovat postupnou konceptualizaci těchto východisek. Vedle konceptuální fotografie je inspirována také modernistickou (a zejména avantgardní) fotografií, k níž odkazuje nejen z formálního hlediska, ale rovněž častým vyhledáváním námětů v architektuře a designu první poloviny dvacátého století.

Fotografie nikdy nerámuje a v druhé polovině desátých let je záměrně nechávala tisknout na méně kvalitní podklady. Tisky tak dostávají odlišné výtvarné kvality a zároveň jsou součástí Othové dlouhodobé polemiky s jejím řazením mezi fotografy. V některých případech nadále konfiguruje výstavní soubory z bezprostředně zaznamenaných záběrů všednodenního charakteru. Oproti prvotní etapě její tvorby se však jedná o barevné fotografie zvětšované v různých formátech.

Knižní úpravy a grafická řešení výstav[editovat | editovat zdroj]

Navzdory vystudovanému oboru se ilustrací zabývala minimálně. Její doménou se však stala grafická řešení výstav a knih o umění, fotografii a architektuře. Toto druhé profesní zaměření učinila i tématem samostatné výstavy v pražské Fotograf Gallery, kde vystavila pouze fotografie obálek kniha katalogů v její grafické úpravě.[7]

Významné samostatné výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1990 Výstava v soukromém baru, Brno
  • 1993 Dokola. Galerie Radost, Praha (spolu s Veronikou Bromovou)
  • 1994 Jiné zbraně. The British Council – Window Gallery, Praha
  • 1996 Staré zdroje. Galerie hlavního města Prahy, Praha
  • 1997 Un monde parfait. Galerie Alain Gutharc, Paříž
  • Oheň do kapes! Dům umění města Brna
  • 1998 Team spirit. Galerie Václava Špály, Praha (s Pierrem Daguinem)
  • 1998 Její život. Národní galerie, Malá dvorana Veletržního paláce, Praha
  • 1998 Dokonalý svět, Institut současného umění, Dunaújváros, Maďarsko
  • 1999 Síla osudu, Moravská galerie v Brně
  • 2000 Claudio Moser, Markéta Othová. Kunsthalle Basel, Švýcarsko (s Claudiem Moserem)
  • 2001 Utopia. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko
  • 2002 Jiné hlasy. Dům umění, České Budějovice
  • 2003 Best of. Galerie Jiří Švestka, Praha
  • 2003 Comeback. Městská galerie v Bratislavě, Slovensko
  • 2004 I´Île de la tentation. Nicolas Krupp Gallery, Basilej, Švýcarsko
  • 2004 A Good Idea, NoD Gallery, Praha (s Ivanem Voseckým)
  • 2005 Belongings Place. Galerie Caesar, Olomouc (s Adrienou Šimotovou)
  • 2005 Emergent View. Kommunale Galerie im Leinwandhaus, Frankfurt nad Mohanem, Německo (s Michalem Pěchoučkem)
  • 2006 Mluv s ní. Galerie Jiří Švestka, Praha
  • 2007 Mayday. Ateliér Josefa Sudka, Praha
  • 2010 Markéta Othová. Jiri Svetska Gallery, Berlín, Německo
  • 2011 Markéta Othová. Galerie Jiří Švestka, Praha
  • 2011 KW a Markéta Othová. Dům umění města Brna – Dům pánů z Kunštátu (s Igorem Korpaczewskim)
  • 2012 Markéta Othová. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko
  • 2012 Markéta Othová and Ed Atkins, Bonner Kunstverein, Bonn, Německo (s Edem Atkinsem)
  • 2015 1933. Karlin Studios, Praha
  • 2016 Napíši vám brzy. Galerie Měsíc ve dne, České Budějovice (s Daliborem Davidem)
  • 2017 Markéta Othová, Adéla Svobodová. Drdova Gallery, Praha (s Adélou Svobodovou)
  • 2018 1990–2018. Fait Gallery, Brno[8]
  • 2019 Svět knihy. Fotograf Gallery, Praha
  • 2019 Markéta Othová, Klaus Merkel. Galerie Nicolas Krupp, Basilej, Švýcarsko (s Klausem Merkelem)

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Othová, Markéta. Divus č. 1 (1995): 71-81
  • Cooke, Andrée. „Rozhovor s Veronikou Bromovou a Markétou Othovou“, Flash Art 28, č. 184 (říjen 1995): 55
  • Galerie hlavního města Prahy. Markéta Othová: Staré zdroje (1996). Katalog k výstavě, text Karel Srp.
  • Statliche Kunsthalle Baden- Baden. Urbane Legenden-Prague (1996). Katalog k výstavě, text Margit Brehm.
  • Pokorný, Marek. “Markéta Othová”, Detail č. 5/1 (Mars 1996): 24
  • Kuneš, Aleš. “Zcela nové staré zdroje”, Ateliér č. 8 (1996): 6
  • Bruthansová, Tereza. “Možnosti výběru Markéty Othové”, Ateliér č. 8 (1996): 6
  • České centrum Paříž a Galerie Alain Gutharc, Paralleles Prague-Paris (1997). Katalog k výstavě, text Simova Vladíková.
  • Dům Umění, Brno. Markéta Othová: Oheň do kapes! (1997). Katalog k výstavě.
  • Srp, Karel. “Něco o fotografiích a jiných médiích”, Umělec č. 3 (1997): 100-130.
  • Bruthansová, Tereza. “Generation 90. Young Czech Artists”, Art Press 226 (červenec – srpen 1997): 64-65
  • Othová, Markéta. “Umělci sobě”. Umělec č. 3 (1998): 4
  • Bruthansová, Tereza. “Pierre Daguin, Markéta Othová”, ELLE (únor 1998): 30
  • Kuneš, Aleš. “Přítomnost fotografií Markéty Othové”, Ateliér č. 21 (1998): 29
  • Pospiszyl, Tomáš. “Fotografické procházky”. Kritická Příloha Revolver Revue č 11 (1998): 22-33
  • Galerie hlavního města Prahy, Prague. Contemporary Czech Art in 1998/2000, (1998). Katalog k výstavě, text Karel Srp a Olga Malá.
  • Moravská galerie, Brno, Czech Republic. Markéta Othová: Síla osudu (1999). Katalog k výstavě, text Petr Ingerle
  • Carnegie Museum of Art, Pitsburgh. Carnegie International 1999/2000. Katalog k výstavě, text Madeleine Grynstejn a Tomáš Pospiszyl.
  • Pospiszyl, Tomáš. “Odpovědi do nerealizovaného rozhovoru”. Umělec no. 1 (2000) 32-35
  • Kunsthalle Basel, Suisse. Claudio Moser, Markéta Othová (2000). Katalog k výstavě, text Peter Pakesch
  • Ravalli, Marisa. “Planes, Trains and Cameras”, The Prague Post (15 – 21. 2000)
  • Pokorný, Marek. “Jan nedokážeme ocenit úspěch”. Týden č. 10 (2000): 56-57
  • Basting, Barbara. “Abschied von den Illusionen”, Frankfurter Allegemine Zeitung (18. 3. 2000): (Feuilleton)
  • Kanyar, Helena. “Alltagsgeschichten in Grau” Dreiland-Zeintung (27. 1. – 2. 2. 2000): 14 (Expositions)
  • Renggli, hans. “Die Stadt, der Gaumet, die Magierin”. Tages-Anzeiger (19. 2. 200): 51 (Kultur) “top 10 Czech Artists”, Umělec no. 4 (2000): 49-59
  • Lindaurová Lenka. “Naše zbraně pod Big Benem”. Týden č. 50 (2000): 80-81
  • Ingerle, Petr. “Markéta Othová – Síla osudu aneb o-klamání”. Bulletin Moravské galerie v Brně č. 56 (2000): 119-121

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Umělecká beseda. www.umeleckabeseda.cz [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-24. 
  2. ↑ Antonín Oth | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2020-04-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Markéta Othová. www.nicolaskrupp.com [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Artlist - databáze současného umění: Markéta Othová. www.artlist.cz [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Markéta Othová: 1933. futuraprague.com [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ Markéta Othová / 1990–2018. www.faitgallery.com [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ Markéta Othová / 1990–2018 - FAIT GALLERY (CZ). www.faitgallery.com [online]. [cit. 2020-11-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ LAB.SNG. Moravská galerie v Brně. Moravská galerie | sbírky on-line [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kniha Markéta Othová / CzechFront Gallery Los Angeles / 2001
  • Othová, Markéta – Daguin, Pierre: French connection. Divus, Praha, 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Markéta_Othová&oldid=22542082“