Luhy (Nové Město)
| Luhy | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá vesnice |
| Obec | Nové Město (okres Hradec Králové) |
| Okres | Hradec Králové |
| Kraj | Královéhradecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°10′14″ s. š., 15°29′37″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Nové Město nad Cidlinou |
  Luhy | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luhy jsou dnes již zaniklou vesnicí v katastru obce Nové Město v okrese Hradec Králové, která se nalézala asi 2 km severně od obce. V oblasti se nachází Lužský les a Bažantnice Luhy s hájovnou. Pozemky jsou v majetku rodu Kinských.[1]
Historie obce[editovat | editovat zdroj]
V historii obce jsou zmiňována následující data:[1][2]
- první písemná zmínka z roku 1320, vlastníkem Jaroslav z Luhů (Jaroslaus de Luha)
- 1356 je prvně zmiňován dřevěný farní kostel, přibližně v místech dnešní hájovny – zvony z něj po zániku kostela přeneseny do kostela sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech
- 1375–83 patronem kostela vladyka Racek z Přestavlk
- po Rackovi patronem kostela Jan Šesták z Přestavlk
- 1391 pánem v Luhách Čeněk z Přestavlk, syn Šestákův
- po Čeňkovi pánem v Luhách Mikuláš Kokot ze Slemene, možná poručník Unky
- 1410–29 pánem v Luhách Unka z Přestavlk, jeden z předních vladyků Chlumecka
- po smrti Unky pánem v Luhách Dobraň z Kochovic a Vaněk Kavalec z Lipoltic
- od roku 1432 pánem v Luhách Vaněk Rezek, zeman v Mlékosrbech
- v roce 1495 majitelem Luhů snad Jan Bořek z Poličan – tou dobou mají Luhy 10–25 osedlých (tj. hospodářství)
- po smrti Jana Bořka majitelem jeho syn Václav Bořek z Dohalic, hejtman Hradeckého kraje
- 1528 Luhy koupil Vojtěch z Pernštejna, který je připojil k Chlumeckému panství
- jedna z posledních zmínek o Luhách v roce 1571
- Berní rula z roku 1654 již Luhy neuvádí – obec zřejmě zanikla kvůli častým záplavám okolního lužního lesa. Zbylí obyvatelé se pravděpodobně přestěhovali do Mlékosrb (Lužský les byl pak až do roku 1910 v majetku mlékosrbské farnosti).
- 1835 na místě stojí myslivna (Forsthaus) a bažantnice (Fasanengarten), v okolí jsou stále ještě patrné stopy po bývalém kostelu
- 1930 Luhy tvoří jen myslivna, 2 domy a 5 stálých obyvatel
Památné stromy[editovat | editovat zdroj]
Morana[editovat | editovat zdroj]
Nejznámějším stromem Lužského lesa byl jilm vaz, zvaný Morana, jehož stáří se odhadovalo na 800 let. Strom byl již na počátku 20. století ve špatném stavu, v roce 1940 proto byly jeho větve zpevněny železnými kruhy a zafixovány ocelovými lany, dutina v kmeni pak byla zakryta zpředu dvířky a shora šindelovou stříškou. Poslední pokus o záchranu stromu provedl v roce 1952 dr. Dobroslav Žofák, strom se nicméně zachránit nepodařilo. V roce 1963, kdy byl strom zcela zničen, publikoval dr. Žofák v místním tisku článek „Zlý konec Morany“, v němž mj. uvádí: „Dnes je z památného kmene jen malý zbyteček. Když vloni byl strom silně poškozen vichřicí a kmen bez koruny, bylo rozhodnuto zbytek kmene ošetřit a upravit vhodně jako přírodní památku. Správa lesního hospodářství v Chlumci nad Cidlinou pověřila touto prací svého zaměstnance soudruha Čáslavského a soudruha Matochu, lesníka v Luhách. Oprava dopadla tak, že zbylý kmen lehl popelem! Neopatrnost při vykuřování sršňů k tomu stačila. Malý zbytek kdysi velkého stromu bude již jen připomínat, že tu kdysi stál strom, jakému široko daleko rovno nebylo. A to je tedy konec Morany v Luhách u Chlumce. Je to smutný konec!“[1]
Místo, kde Morana stávala, je označeno plechovou tabulkou s textem „Zde stával historický 800 let starý vaz „Morana“. Pověst „Jan za chrta dán“. Shořel roku 1963.“[1]
Jan, Kráska a Rychlan[editovat | editovat zdroj]
V Lužském lese rostou tři duby letní, která byly prohlášeny za památné stromy.[3] Nejstarší z nich se jmenuje Jan, jeho stáří se odhaduje na 350 let, je vysoký 28 metrů a obvod jeho kmene měří přes 610 cm. Nachází se u lesní cesty v blízkosti silnice z Písku do Mlékosrb. Další dub, Kráska, stojí v blízkosti mostu přes Mlýnskou Bystřici, jeho stáří se odhaduje na 200 let, obvod kmene má 480 cm, a vzhledem k tomu, že stojí mimo lesní porost u tzv. Bezedného jezírka, se svojí výškou 25 metrů dominuje okolí. Podobné parametry má i dub Rychlan, který stojí vedle cesty od lužské hájovny směrem k hřebčínu Ostrov.[1] Duby jsou pojmenovány po hlavních aktérech místní pověsti o rytíři Sosnomilovi a jeho psu.[4]
-
Tabulka na místě Morany -
Dub Jan -
Dub Kráska -
Bezedné jezírko
Pověst o rytíři Sosnomilovi[editovat | editovat zdroj]
Rytíři Sosnomilovi se během lovu v Chlumeckých lesích ztratil jeho oblíbený chrt Rychlan. Čarodějnice Morana se nabídla, že mu jej přivede zpět, a to výměnou za Sosnomilova panoše Jana, kterého ale tajně milovala rytířova dcera zvaná Kráska. Rytíř s výměnou souhlasil, Morana mu skutečně přivedla chrta Rychlana zpět a on jí Jana skutečně věnoval výměnou. Když se ale Kráska dozvěděla o Janově zmizení, zničená žalem se vypravila do lesů hledat čarodějnici Moranu, aby Jana zachránila. Chrt Rychlan pak záhy uhynul. Zoufalý Sosnomil, kterého tížilo svědomí, nechal v Lužském lese zbudovat kostelík a do něj umístit stříbrný zvon. Ten ale namísto zvonění zpíval jen: „Jan, Jan, za chrta dán.“ Kráska čarodějnici Moranu našla, svého Jana vysvobodila a společně se vrátili do Luhů. Vedle nového kostelíka nalezli také poustevnu, kam se uchýlil Sosnomil, aby se kál za své hříchy. Ten, když šťastný pár uviděl, smířen s bohem vypustil duši. Kam se poděl kostelík a poustevna, prý nikdo neví, ale když jakási žena máchala prádlo v Bezedném jezírku, prý zvon omylem vytáhla – jakmile ale zazpíval své „Jan, Jan, za chrta dán“, lekla se a zvon i koš s prádlem do jezírka upustila.[4]
Existuje i verze pověsti, ve které Jan u čarodějnice Morany umírá a rytíř Sosnomil, když se dozví o lásce své dcery k Janovi, ze zoufalství spáchá sebevraždu.[5]
Pověst byla mnohokrát zaznamenána či dále zpracována:[5]
- Karel Sudimír Šnajdr: Jan za chrta dán a jiné básně
- Václav Kliment Klicpera: divadelní hra Jan za chrta dán (1828)
- August Sedláček: Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (1895)
- v roce 1911 zaznamenal pověst chlumecký řídící učitel Bohuslav Klenka
- Josef Kubín: Lidové povídky z českého Podkrkonoší (1926)
- Václav Horyna: Pověsti z kraje Malátova a Klicperova (1941)
- Vladimír Hulpach: Báje a pověsti z Čech a Moravy (2003)
Kromě Luhů u Chlumce nad Cidlinou jsou jako dějiště pověsti uváděny rovněž Kozojedy u Nového Bydžova.[5]
Kaplička[editovat | editovat zdroj]
Na břehu Bezedného jezírka, v blízkosti mostu přes Mlýnskou Bystřici, byla v roce 1836 vybudována novogotická výklenková kaplička zasvěcená sv. Janu.[6] Donátorem kapličky byl Oktavián Kinský se svojí manželkou Anežkou.[1]
-
Kaplička sv. Jana -
Nápis na kapličce -
Soška v interiéru kapličky
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f Informační tabule Střípky z historie a současnosti Luhů. Luhy: Lesní hospodářství Kinský dal Borgo
- ↑ KUČA, Karel. Chlumecko, Novobydžovsko: Historie a architektonické památky Pocidliní 2. 1. vyd. Hradec Králové: Společnost ochránců památek ve východních Čechách, 1995. ISBN 80-901906-1-8.
- ↑ Ústřední seznam ochrany přírody. drusop.nature.cz [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné online.
- ↑ a b Turistické cíle a možnosti v Chlumci nad Cidlinou [online]. Město Chlumec nad Cidlinou [cit. 2020-09-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c MUSILOVÁ, Martina. Václav Horyna: Život a dílo [online]. Nový Bydžov: 2011 [cit. 2020-09-07]. Dostupné online.
- ↑ Polesí Luhy | Kinský dal Borgo. www.kinskydalborgo.cz [online]. [cit. 2020-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-12.