Ludmila Konečná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludmila Konečná
1932
1932
Rodné jménoLudmilla Wiedermannová
Narození24. února 1862
Náklo
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí30. srpna 1935 (ve věku 73 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov v Brně
ChoťAlois Konečný
DětiBožena Riedlová
Příbuzní
Profesepolitička a kulturní pracovnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludmila Konečná rozená Wiedermannová (24. února 1862 Náklo[1] – 30. srpna 1935 Brno[2]) byla moravská spisovatelka, pracovnice v ženském hnutí, organizátorka sociální pomoci a brněnská komunální politička.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v rodině Osvalda Wiedermanna, učitele v Nákle[p 1] a jeho manželky Františky, rozené Zbořilové. Byla nejstarší ze čtyř sester, bratr zemřel předčasně, stejně tak jako dvojče sestry Zdeny. Její sestra Zdenka Motyčková byla bojovnice za ženská práva. Ludmila vychodila v Nákle základní školu a s pomocí otce se vzdělávala sama četbou, i když ve studiu nepokračovala. Sama se naučila hrát na klavír a na varhany.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. dubna 1883 se v Nákle provdala za Aloise Konečného, pozdějšího poslance Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou. S budoucím manželem se seznámila v Nákle, kde byl učitelem. V manželství se narodilo celkem devět dětí, z nichž vyššího věku se dožil jeden syn a tři dcery, mj. Božena Riedlová.[3]

Působení v Bohdíkově[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 byl Alois Konečný jmenován nadučitelem v Bohdíkově (tehdy Český Bohdíkov). Ludmila Konečná absolvovala kurz pro industriální učitelky a v roce 1892 úspěšně vykonala zkoušky. Mohla tak začít vyučovat ruční práce v Českém Bohdíkově a sousední škole v Komňátce. V převážně německém okrese Šumperk, kam Český Bohdíkov náležel, bylo dvanáct českých obcí. Ludmila Konečná založila ženský odbor Národní jednoty, ve kterém se ženy z těchto obcí scházely.

Pobyt v Olomouci[editovat | editovat zdroj]

V roce 1906 byl nepohodlný Alois Konečný přeložen do Rybího u Nového Jičína a Ludmila Konečná se s dětmi přestěhovala do Olomouce, kde jim bylo možno poskytnout vzdělání. Otec za rodinou dojížděl o nedělích. V roce 1910 iniciovala Ludmila Konečná vznik Sdružení pokrokových žen pro kraj Olomoucký a stala se jeho předsedkyní. Tuto funkci vykonávala po celou dobu svého pobytu v Olomouci, tj. do roku 1911.[4]

Pobyt v Brně do konce 1. světové války[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1911 byl Alois Konečný zvolen do Říšské rady za město Brno, za stranu národně sociální.[5] Rodina s dětmi se proto přestěhovala do Brna. Ludmila Konečná se v Brně angažovala politicky i v sociální oblasti. V roce 1912 založila brněnské Sdružení žen národně sociálních a přijala místo ve výboru Matice školské, kde se seznamovala se životem chudých brněnských vrstev. Na její popud byl v roce 1914 založen v Brně Sirotčí spolek, jehož činnost byla zaměřena na ochranu sirotků české národnosti (na rozdíl od německého Kinderschutzamtu, který vznikl dříve).[6] V roce 1916 se Ludmila Konečná stala jeho předsedkyní.[4]

Aktivně podporovala svou sestru Zdenku, např. ve spolku Dívčí akademie.[7] Když Zdenka v roce 1915 zemřela, převzala po ní Ludmila Konečná vydavatelství časopisu Ženská revue, který bojoval za práva žen. Do časopisu též přispívala buď pod svým jménem nebo pod pseudonymem Libuše Jasenská.

Po vzniku ČSR[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Československa pokračovala Ludmila Konečná ve své sociální práci. Pokračovala i ve vydávání Ženské revue, které ale musela roku 1920 z finančních důvodů ukončit. Sirotčí spolek byl přeměněn na Okresní péči o mládež pro Velké Brno a Konečná se stala jeho předsedkyní. V roce 1919 vystoupila z církve.[1] Roku 1920 byla zvolena do výboru České zemské komise pro ochranu dítek a péči o mládež na Moravě.[8]

Trvale přednášela v různých moravských i českých městech, zejména na téma péče o děti a mládež.[9] Spolupodílela se na vzniku dětského domova Dagmar v Brně.[10] Když Ludmila Konečná onemocněla oční chorobou, musela se po roce 1922 vzdát čtení a omezit svou činnost. Po smrti svého manžela (1923) se ale znovu významně angažovala. V zastupitelstvu města Brna, byla členkou sociální a rozpočtové komise.[4]

Závěr života[editovat | editovat zdroj]

Posledním spolkem, který Ludmila Konečná spoluzaložila bylo sdružení Dobro pro péči o pracující dívčí dorost v zemi Moravskoslezské (1931). Dlouhodobě byla nemocná; pro nemoc se např. v dubnu 1934 nemohla zúčastnit oslav 25. výročí vzniku Jednoty učitelek moravských.[11] Zemřela v Brně, její urna byla uložena na brněnském Ústředním hřbitově.

Posmrtná pocta[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Klášterní ústav učitelek – Zábřeh: Ústředí spolku jednot učitelských na Moravě, 1905
  • Sborník časových úvah. Řada III. — Úkoly české ženy v rodině a národě – Ludmila Konečná. Slovo o národní výchově – Adolf Brož. Některé otázky ve světle výchovy národní – Antonín Svoboda. Řídí Klement David. Velké Meziříčí: Alois Šašek, 1909
  • Válka a mír – Brno: Jednota mírová, 1913[12]
  • Otázka poraden pro matky a kojence – Brno: Okresní péče o mládež, 1926

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Kramerius – Dokument stránky periodika. kramerius.nkp.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ RIEDL, Karel. 70 let Ludmily Konečné. In: Spolek Dobro, Brno. Brno: Spolek Dobro, 1932. Kapitola Ludmila Konečná jako žena, matka a babička.
  4. ↑ a b c RIEDL, Dušan. Dvě moravské bojovnice za práva ženy – Ludmila a Zdenka Wiedermannovy. In: Forum Brunense: sborník prací Muzea města Brna. Brno: Společnost přátel Muzea Města Brna, 2011. S. 179–194.
  5. ↑ Výsledky užších voleb/Brno. Moravská orlice. 21. 6. 1911, s. 5. Dostupné online. 
  6. ↑ Sirotčí spolek pro Brno-město. Moravská orlice. 2. 6. 1914, s. 3. 
  7. ↑ Českým ženám a dívkám!. Lidové noviny. 21. 5. 1903, s. 1. 
  8. ↑ Česká zemská komise pro ochranu dítek a péči o mládež na Moravě. Moravská orlice. 15. 5. 1920, s. 2. 
  9. ↑ Do Obřan. Moravská orlice. 8. 3. 1932, s. 3. Dostupné online. 
  10. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ Jubileum zemské organisace pokrokových žen moravských. Národní listy. 29. 4. 1934, s. 3. 
  12. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-03-26]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 70 let Ludmily Konečné 1862–1932 – Brno: Kramerius, 1932
  • Památce zakladatelek pokrokového hnutí ženského na Moravě – Památce Ludmily Konečné. Památce Zdeňky Wiedermannové-Motyčkové. Vyškov: Zemská organizace pokrokových žen moravských, 1935
  • Lidmila Konečná – Věra Bednářová. Brno: s. n., 1958?

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludmila_Konečná&oldid=23770971“