Přeskočit na obsah

Lidová demokracie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o typu státního zřízení. O československém deníku pojednává článek Lidová demokracie (deník).

Lidová demokracie (též lidová republika nebo lidově demokratická republika) je označení reálně socialistických politických systémů, v nichž má vedoucí úlohu komunistická strana či skupina stran pod vedením komunistické strany.[1] Marxismus-leninismus vykládal lidovou demokracii jako novou formu diktatury proletariátu, jež vznikla v několika evropských a asijských zemích po druhé světové válce.[2][3][4]

Tato forma státu vznikla po první světové válce v satelitech Sovětského svazu (Mongolsko a podobně), ale uplatnila se hlavně po druhé světové válce v komunistických zemích střední Evropy, tvořících celek známý jako východní blok. Tehdy byla lidová demokracie považována za jakousi přechodnou fázi mezi kapitalismem a rozvinutým socialismem.

Státy s lidově demokratickým státním zřízením se oficiálně lišily od Sovětského svazu a jiných zemí hlavně jinou politickou strukturou, která však fungovala se stejným výsledkem, jako v SSSR. Sice existovalo více stran, ale permanentní vládní koalice, označovaná jako národní či vlastenecká fronta, dodržovala jednotný postup, který určovala strana komunistická.[1] Dalšími rozdíly bylo například i jiné uspořádání státních institucí a možnost omezeného soukromého vlastnictví půdy.

Příklady ze střední Evropy jsou Československo (1948–1989), Maďarská lidová republika, Polská lidová republika.

Jako lidové demokracie se ovšem označovaly (nebo dodnes označují) i některé další země, například Čínská lidová republika, Laos, Severní Vietnam, Kuba nebo Korejská lidově demokratická republika.

  1. a b Karel Žaloudek, Encyklopedie politiky, str. 238.
  2. Stručný filosofický slovník.
  3. Základy vědeckého komunismu.
  4. Vědecký komunismus.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Karel Žaloudek, Encyklopedie politiky. Praha: Libri 2004. Heslo „Lidová demokracie“, str. 238n.
  • JUDIN, Pavel. Evropské lidově demokratické země na cestě k socialismu. Překlad Josef Vrba. Praha: Orbis, 1951. 52 s. 
  • KUUSINEN, Otto; MELVIL, Jurij, aj. Základy marxismu-leninismu (původním názvem: Основы марксизма-ленинизма). Redakce : Otto Ville Kuusinen; překlad Zora Rozehnalová, Dušan Prokop, Jaroslav Fingl, Ludvík Myška; ilustrace L. Svášek (autor obálky). 1. vyd. Praha: SNPL, 1960. 756 s. 
  • , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Lidová demokracie”, s. 255–260. 
  • , 1971. Základy vědeckého komunismu (původním názvem: Osnovy naučnogo kommunizma). Redakce : Petr Fedosejev. Praha: Svoboda. 484 s. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ, 1979. Vědecký komunismus (původním názvem: Naučnyj kommunizm, 1978). Překlad : Jarmila Oborská, Božena Sodomková, Helena Uličná. Praha: Svoboda. 448 s. 
  • , 1960. Základy marxismu-leninismu (původním názvem: Основы марксизма-ленинизма). Redakce : Otto Kuusinen; překlad : Z. Rozehnalová, D. Prokop, J. Fingl, L. Myška a V. Piková. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Lidová demokracie”, s. 552–556.