Lesní železnice Katarínka
| Lesní železnice Katarínka | |
|---|---|
| |
| Stát |  Slovensko
|
| Technické informace | |
| Rozchod koleje | rozchod 600 mm |
| Mapa trati | |
| |
| Externí odkazy | |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lesní železnice Katarínka (LŽK) je úzkorozchodná železnice, nacházející se blízko obce Naháč v katastru obce Dechtice na Slovensku, v sousedství areálu kláštera Katarínka.
Tvoří ji krátký úsek železnice (200 metrů) s rozchodem 600 mm, který nese odkaz Malokarpatské lesní železnice, která tvořila rozsáhlý systém úzkorozchodních průmyslových železnic v regionu Smolenic a Dobré Vody. Ty vznikly z potřeby dopravy dřeva z lesů v okolí do chemické továrny na výrobu octanu vápenatého, kyseliny octové a acetonu. Lesy v okolí byly majetkem hraběte Jozefa Pálffyho (1853 – 1920), který dal chemickou továrnu (dnešní Chemolak) postavit spolu s pilami v okolí, s cílem zhodnotit bohatství okolních lesů. Lesní železnice byla zrušena v letech 1960 – 1961. Historie LŽK se nově začíná psát v roce 1997, kdy skupina nadšenců v blízkosti hraběcí hájovny zprovoznila několik metrů kolejnic.
Historie LŽK[editovat | editovat zdroj]
- 1997 - začátky LŽK inspirované památníkem pana Rendeka, kterým se inspirovali Ján Dalák, Ing. Ivan Růžek a Róbert Růžek [1]
- 1998 - získání čtyř třímetrových kolejnic od pana Ing. Zemana ze Smolenic
- 1999 - prodloužení koleje položením oblouku
- 2000 – 2002 - prodloužení trati o 20 m, čímž vznikl železniční přejezd
- 2002 - vybudování železničního mostu zachráněného ze Smolenické drážky
- 2003 - položení první výhybky
- 2004 - zakoupení nepojízdné důlní lokomotivy BND-30 z dolu Dolina
- 2005 - prodloužení trati o úsek odbočky do mašinhausu a osazení druhé výhybky
- 2006 – 2007 - dokončení opravy lokomotivy, svépomocná generálka motoru a údržba karoserie
- 2007 - založení Sdružení na záchranu lesních železnic Slovenska za účelem získávání financí a dostat se do povědomí veřejnosti
- 2008 - získání 3 plošinových vagónů, objev nákladního vagónu a jeho renovace v listopadu
- 2008 - převezení lokomotivy a její posazení na kolejiště a zahájení zkušebního provozu
- 2010 - začátek výstavby nového depa
- 2013 - nové depo je dokončeno a délka kolejnic je 200 m
- plánované zprovoznění tratě v celkové délce 1,2 km
Historie Malokarpatských lesních železnic[editovat | editovat zdroj]
- 1880 – 1883 výstavba chemického závodu u obce Horné Orešany v údolí Majdanu hrabětem Josefem Pálffym. Surovinou v ní bylo dřevo z přilehlých lesů Malých Karpat. Na jeho svoz byla stavěna úzkokolejná železnice s rozchodem 760 mm s animální - koňskou trakcí. Byla stavěna tak, aby doprava naložených vagónů byla zajišťována samospádem a setrvačností do protisvahu a prázdné vagóny do místa těžby dopravovali koně. V prudkých svazích bylo třeba brzdit a protisvahy překonávaly vagóny setrvačností. Nedostatky setrvačnosti v dolinách se ujal odstranit dělník Tomáš Štibraný (zemřel 1932). [2] Tento systém měl celkem přes 40 km tratí a zanikl po druhé světové válce. Kromě malých dočasných tratí měla tyto hlavní úseky:
- od závodu k Horní Parine, přes Starú Bohatú a Nové Domy k vrchu Klokoč (14 km), s odbočkou u hájovny Stará Bohatá na Prehyb, přes Dlhý vrch, Polomy a Mesačnú k hájovně Kolovrátok končící na rozhraní katastru obcí Doľany a Sološnica (8 km)
- z Majdánu na Uhlište, Polámané, pod Veterlín a až pod Záruby (14 km), s odbočkami do doliny Kamenné mlieko, do Vydatej (5 km) a do doliny Zabité.
- (údajně) dvě odbočky ze závodu na Rybnikárku a na pilu s délkou asi 6 km
- 1897 a 1898 vybudování a otevření železnice Trnava - Kúty umožnilo rozvoj výroby a dopravu výrobků ke spotřebitelům, což vyvolalo výstavbu úzkorozchodné železnice s rozchodem 600 mm, využívající k tažení vagónů lokomotivy.
- 1899 je postavena trať z továrny na nádraží v délce 10 km, s výhybnou Drušplac u Smolenic
- 1901 – 1903 je trať prodloužená až do obce Dobrá Voda v délce 22 km k nově vybudovanému závodu se stejnou výrobou. Trať měla tři výhybny: Švajčiarka u Naháče, Katarínka a Planinka.
- 1917 stavba pokračování tratě ze závodu v Majdánu přes Dolnú Parinu a Poraj v katastru Horních Orešian, která byla dokončena v roce 1920. Postavené byli i tratě z Dobré Vody do Široké, Lukačkového jarkuy a Mlyna.
- během německého řízení fabriky v době II. světové války byla trať prodloužena na Huty a Kolovrátok.
- 1960 – 1961 probíhá likvidace železnice. V té době byla délka tratě úzkokolejky spolu s kolejemi v závodě, skladech a výhybnách kolem 70 km.
Strojní park[editovat | editovat zdroj]
Podle většiny zdrojů měl strojní park úzkorozchodné železnice 6 parních a 5 dieselových lokomotiv, 2 drezíny, 2 osobní a 140 nákladních vozů. [3]
- parní lokomotivy Goliath a Luďko byly čtyřnápravové
- parní lokomotivy Republika, Pavlína, Lucia a Mena byly třínápravové
Parní lokomotiva Republika stála do roku 1988 jako pomník dráhy v bývalém chemickém závodě na prostranství před závodním klubem. Pak se nacházela na Štiavničce u Podbrezové při Hronci jako exponát muzea ČHŽ, v roce 1999 byla odprodána soukromé osobě a nacházela se v roce 2005 na soukromém pozemku v Mariance [4] a v roce 2007 ji Klub ochrany technických památek navrhl na prohlášení za NKP. [5]
- Technické údaje parní lokomotivy Republika, jediné známé dochované lokomotivy z technického parku MLŽ
- Výrobce: Bretfield a Daněk
- Typ: RIIIc / 600 mm
- Uspořádání: Cn2t (? CT6)
- Rok výroby: 1919
- Výrobní číslo: 166
- Rozchod: 600 mm
- Výkon: 40 kW
- Služební hmotnost lokomotivy: 10 t
- Popis: třínápravová úzkorozchodná lokomotiva tendrovka, venkovní rozvod Heusinger
- Strojní park LŽK
- Danka důlní dieselová lokomotiva BND 30, vyrobená roku 1973 v Hliníku nad Hronom [6], získaná z Bane Dolina ve Velkém Krtíši
- 3 nákladní vozy
- 1 osobní vůz
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lesná železnica Katarínka na slovenské Wikipedii.
- ↑ Lesná železnica Katarínka (leták) [online]. Dostupné online.
- ↑ O zaniknutej úzkokoľajke v Malých Karpatoch. Krásy Slovenska. Roč. LVIII, čís. 10. Dostupné online.
- ↑ Po stopách stratenej lesnej železnice v Malých Karpatoch – Dopravné prostriedky, vybavenie trate [online]. Dostupné online.
- ↑ Kauza ČHŽ [online]. (zoznam odpredaných a zapožičaných vozidiel ČHZ). Dostupné online.
- ↑ Návrhy KOTP na vyhlásenie vecí za “Národnú kultúrnu pamiatku” [online]. Dostupné online.
- ↑ Lesná železnica Katarínka. Železničný semafor. Roč. XXIII, čís. 8, s. 15. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-04. Archivováno 4. 7. 2014 na Wayback Machine.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Malokarpatské úzkorozchodné železnice na panstvách Pálfiovcov. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-970780-4-1.
- Železnice v okolí Smoleníc a Dobrej Vody. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-85413-96-0.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lesní železnice Katarínka na Wikimedia Commons - Lesní železnice Katarínka Archivováno 29. 3. 2016 na Wayback Machine. - oficiální stránka
- Malokarpatská lesní železnička - pamětihodnosti obce Naháč
- Jaroslav Přibyl: Lesní a průmyslová železnice ve Smolenicích - rail.sk
