Leonid Popov
| Leonid Ivanovič Popov | |
|---|---|
 Leonid Popov a Dumitru Prunariu | |
| Sovětský kosmonaut | |
| Státní příslušnost |  SSSR |
| Datum narození | 31. srpna 1945 |
| Místo narození | Oleksandrija Ukrajinská SSR |
| Čas ve vesmíru | 200d 14h 45m |
| Kosmonaut od | 1970 |
| Mise | Sojuz 35, Sojuz 40, Sojuz T-7 |
| Kosmonaut do | 1987 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Leonid Ivanovič Popov (rusky Попов Леонид Иванович; ukrajinsky Попов Леонід Іванович) (* 31. srpna 1945 Oleksandrija, Ukrajinská SSR) byl sovětský vojenský letec a kosmonaut ukrajinské národnosti. Ve vesmíru byl třikrát.
Život
Leonid se narodil v ukrajinském městě Olexandrija (rusky Alexandrija) koncem srpna 1945.[1] Jeho otec byl předválečným předsedou kolchozu ve vesnici Morozivka a po válce se sem vrátil pracovat i založit rodinu. Malý Leonid se v základní škole učil s průměrnými výsledky. Po škole začal pracovat v továrně jako elektromechanik, za dva roky se dostal do černihivského leteckého učiliště. Stal se stíhacím letcem a v roce 1970 se dostal do Hvězdného městečka. Byl náhradníkem pro Sojuz 22, pracoval v řídícím letovém středisku. V roce 1980 se svého prvního letu dočkal. V té době jeho dcera dokončovala desetiletku.[2]
Lety do vesmíru
Poprvé startoval z Bajkonuru v roce 1980 spolu s Rjuminem v Sojuzu 35. Letěli a pak pracovali na orbitální stanici Saljut 6. Zde přivítali další posádky z programu Interkosmos a strávili zde rekordní dobu 6 měsíců. Zpět na Zemi odletěl v lodi Sojuz 37. Po dovolené v Kislovodsku a na Kubě se do Hvězdného městečka vrátil.
Na jaře dalšího roku letěl podruhé. Tentokrát na Sojuzu 40, na palubě měl Rumuna Prunaria a opět pracovali, ale jen pár dní, na stanici Saljut 6. Let i přistání bylo bez problémů. Jako všichni kosmonauti i oni byli po přistání vyznamenáni jak v Kremlu, tak v zemi svého partnera, tedy v Rumunsku.
A už o rok později letěl potřetí v novém typu Sojuz T-7, opět jen na osm dní, ale na novou stanici Saljut 7. V posádce měl kosmonauty Serebrova a druhou ženu-kosmonautku po Těreškovové, Savickou. Vše proběhlo bez větších problémů a dolů se vrátil v lodi Sojuz T-5.
Všechny tři lety začínaly na kosmodromu Bajkonur a končily přistáním v kabině na padácích na území Kazachstánu.
- Sojuz 35, Saljut 6, Sojuz 37 (9. duben 1980 – 11. říjen 1980)
- Sojuz 40, Saljut 7, Sojuz 40 (14. květen 1981 – 22. květen 1981)
- Sojuz T-7, Saljut 7, Sojuz T-5, (19. srpen 1982 – 27. srpen 1982)[3].
Po letech
V roce 1987 dosáhl vojenské hodnosti generálmajora a téhož roku tým kosmonautů opustil. Je ženatý a má dnes již dospělou dceru.
Odkazy
Reference
- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 354.
- ↑ CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Čtvrtá základní, s. 124.
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Ivanovič Popov, s. 171.