Leonid Kizim
Šablona:Infobox Kosmonaut Leonid Děnisovič Kizim, rusky Кизим, Леонид Денисович (5. srpna 1941 Krasnyj Liman, Doněcká oblast Ukrajinské SSR – 14. června 2010[1]) je bývalý vojenský letec a sovětský kosmonaut ukrajinské národnosti. Do vesmíru letěl třikrát v letech 1980 až 1986 na sovětských kosmických lodích Sojuz.
Život
Už jako chlapec byl okouzlen letadly, byl odhodlán stát se letcem a věnoval se leteckému modelářství. Měl dobrý školní prospěch a v sedmé třídě si podal přihlášku do vorošilovské zvláštní školy vojenského letectva. Vzápětí poté byla zrušena, podal tedy přihlášku na jinou podobnou a v roce 1959 byl na Černihovské vojenské letecké učiliště napodruhé přijat, až byl malé, drobné postavy. Studoval všechno co mohl o kosmonautice. V roce 1965 se dostal do Hvězdného městečka, kde byl přijat do oddílu kosmonautů. Celých 15 let byl jen náhradníkem, členem doprovodných skupin, až teprve v roce 1980 byl i on na startu v Bajkonuru.
Lety do vesmíru
Spolu s Leonidem Kizimem v Sojuzu T-3 v roce 1980 letěli Oleg Makarov a Gennadij Strekalov. Cílem letu byla orbitální stanice Saljut 6, zde strávili 14 dní plněním zadaných úkolů. Den před návratem se od stanice odpojila i nákladní loď Progress 11. Přistáli jako všechny Sojuzy v kabině na padácích v Kazachstánu.[2].
O čtyři roky později absolvoval dlouhodobý let se Sojuzem T-10 na novější stanici Saljut 7 jako člen její třetí základní posádky.[3] Tehdy to byl světový rekord v délce letu, navíc okořeněný faktem, že v době letu se stal Leonid Kizim otcem dcery Taťány. Bylo to poprvé, kdy se narodilo dítě, když byl otec na oběžné dráze.[4] Během letu přijali celou řadu nákladních lodí Progress i několik dalších Sojuzů s kosmonauty.[5]
V roce 1986 letěl do vesmíru potřetí. Na kosmické lodi Sojuz T-15 odstartoval s Vladimirem Solovjovem k nové orbitální stanici Mir, kde oba kosmonauti pracovali jako první stálá posádka. Během pobytu se uskutečnil také historicky první přelet mezi kosmickými stanicemi. Oba kosmonauti 5. května 1986 v Sojuzu T-15 přeletěli z Miru k neobydlené kosmické stanici Saljut 7. Zde pracovali 50 dní a pak se vrátili zpět na Mir. Mise byla úspěšně zakončena 16. července 1986 přistáním v Kazachstánu.[6]
Během třech letů strávil ve vesmíru víc než rok života.
- Sojuz T-3 (27. listopadu 1980 – 10. prosince 1980)
- Sojuz T-10, Sojuz T-11 (8. února 1984 – 2. října 1984)
- Sojuz T-15 (13. března 1986 – 16. července 1986)
Po letech
Postupně v armádě povyšoval, až roku 1995 dosáhl hodnosti generál-plukovník. V roce 1996 byl jmenován velitelem Možajského vojenské kosmické akademie v Petrohradu.
Odkazy
Reference
- ↑ Tisková služba Roskosmosu. Новости Роскосмоса [online]. Moskva: Roskosmos, 2010-06-15 [cit. 2010-06-15]. Kapitola Ушел из жизни летчик-космонавт дважды Герой Советского Союза Леонид Денисович Кизим. Dostupné online. (rusky)
- ↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Děnisovič Kizim, s. 111.
- ↑ VÍTEK, Antonín. 1984-014A - Sojuz-T 10 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, rev. 2009-4-10 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online.
- ↑ PŘIBYL, Tomáš. PO MĚSÍCI PŘIŠLA HVĚZDA. KOSMOS - NEWS. Červen 2004, čís. 55. Dostupné online.
- ↑ HOLUB, Aleš. Sojuz T-10 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-10-28 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online.
- ↑ HOLUB, Aleš. Sojuz T-15 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-10-28 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online.
Literatura
- CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987.