Vladimir Solovjov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o ruském filosofovi. O kosmonautovi pojednává článek Vladimir Alexejevič Solovjov.
Další významy jsou uvedeny v článku Solovjov.
I. Kramskoj: V. Solovjov (1885)

Vladimir Sergejevič Solovjov (také Solověv nebo Solov'jev, rusky Владимир Сергеевич Соловьёв) (28. ledna (16. ledna podle juliánského kalendáře) 1853 Moskva13. srpna (31. července) 1900 Uzkoje u Moskvy) byl vlivný ruský filosof, publicista, univerzitní učitel, teolog a mystik, blízký přítel F. M. Dostojevského. Jeho myšlení ovlivnilo mj. československého prezidenta T. G. Masaryka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Solovjovův otec byl významný ruský historik Sergej Michajlovič Solovjov (1820–1879), matka pocházela z ukrajinské rodiny a mezi jejími předky byl i básník a teolog Hryhorij Skovoroda. Na střední škole se Solovjov rozešel s pravoslavím, v němž byl vychován, a stal se nihilistou. Od roku 1869 studoval nejprve biologii, přes studium filosofie (zejména Spinoza, Schopenhauer, Schelling) se však ke své víře vrátil. Po studijním pobytu v Londýně (1875) krátce přednášel v Moskvě, roku 1877 se přestěhoval do Petrohradu, kde roku 1880 promoval.

Když roku 1881 veřejně požádal cara, aby amnestoval vrahy jeho otce Alexandra II., musel se s univerzitní kariérou rozloučit a žil jako nezávislý spisovatel. Věnoval se pak více tradičním filosofickým tématům, epistemologii a etice. V posledních letech připravoval se svým mladším bratrem nový překlad Platónových dialogů. Jeho asketický způsob života byl prý vzorem pro postavu Aljoši Karamazova v Dostojevského románu Bratři Karamazovi. Zemřel ve velké chudobě.

Myšlení[editovat | editovat zdroj]

V. Solovjov 1871 (Foto A. Eichenwald)

Solovjev byl hluboce věřící pravoslavný křesťan, zároveň ale viděl slabiny ruské církve, zejména její závislost na carovi a státu, a obdivoval římskokatolickou církev. Jeho hlavním cílem bylo podpořit ekumenické sblížení křesťanských církví, zejména pravoslaví a katolictví. Ve „Třech rozhovorech“ naznačuje utopickou představu sjednocení křesťanů i jejich zápas s Antikristem. Ideál duchovního sjednocení a spojení, které nacházel i v Bibli, chápal jako smysl pravoslavného pojmu sobornosť, což je i ruský překlad pojmu katolicita. Jeho synkretická filosofie vychází z platónismu, z Plótina a gnostiků a z řeckých církevních otců. Symbolická postava Moudrosti (Sofia) byla pro něho i mystickou zkušeností. Ke konci života, nemocen a v bídě, viděl budoucnost světa a lidstva v temnějších, apokalyptických barvách.

Vliv[editovat | editovat zdroj]

Originální Solovjevovo myšlení i literární schopnosti přitahovaly už za jeho života, o blízkém přátelství s Dostojevským byla již řeč. Solovjev však podstatně ovlivnil celou ruskou spirituální renesanci na přelomu 19. a 20. století. Z jeho žáků vynikli Nikolaj Berďajev, Sergej Bulgakov, Nikolaj Losskij, Pavel Florenskij a Semjon Frank. Inspiroval také generaci ruských symbolistů (Andrej Bělyj i Solovjovův synovec Alexander Alexandrovič Blok), ovlivnil synkretické myšlení R. Steinera a pozdější ekumenické hnutí. Švýcarský teolog Hans Urs von Balthasar mu věnoval rozsáhlou studii a papež Jan Pavel II. ho nazval jedním z velkých průkopníků dialogu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

I. E. Repin: V. Solovjov (1891)

Jeho díla lze rozčlenit do tři období:

  • teosofické období (1873–1880);
  • teokratické období (1881–1889);
  • období syntéz (1889–1900).

Z díla:

  • Krize západní filozofie: proti positivistům (1874)
  • Rusko a všeobecná církev (Paříž, 1889)
  • Duchovní základy života (1884, 1885, 1897)
  • Ospravedlnění dobra (Moskva, 1896)
  • Tři rozhovory: O válce, pokroku a konci dějin
  • Legenda o Antikristu (1900)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimir Solovyov (philosopher) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Vladimir Sergeyevich Solovyov ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimir Solovjov
  • V. S. Solovjov, Čtení o boholidství. Refugium, Velehrad 2000
  • V. S. Solovjov, Duchovní základy života. Refugium, Velehrad 1996
  • V. S. Solovjov, Filosofické základy komplexního vědění. Refugium, Velehrad 2001
  • V. S. Solovjov, Idea nadčlověka. Olomouc 1997
  • V. S. Solovjov, Kritika abstraktních principů. Refugium, Velehrad 2003
  • V. S. Solovjov, Krize západní filosofie. Refugium, Velehrad 2001
  • V. S. Solovjov, Legenda o Antikristu. Refugium, Velehrad 1996
  • V. S. Solovjov, Ospravedlnění dobra. Refugium, Velehrad 2002
  • V. S. Solovjov, Rusko a univerzálna cirkev. Bratislava 2000
  • V. S. Solovjov, Teoretická filosofie. Refugium, Olomouc 2006
  • V. S. Solovjov, Tři rozhovory: o válce, pokroku a konci dějin; Legenda o Antikristu. Praha 1997, druhé vydání

Červený Kostelec 2011.

  • V. S. Solovjov, Vybrané stati I. Čína a Evropa. Refugium, Olomouc 2006
  • V. S. Solovjov, Vybrané stati II. Mytologický proces. Pohanství. Refugium, Olomouc 2007
  • M. Tenace, Úvod do myšlení Vladimíra Solovjova. Refugium, Velehrad 2000