Leonid Kizim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leonid Děnisovič Kizim
Kosmonaut CPK
Státní příslušnost Sovětský svaz Sovětský svaz
Datum narození 5. srpna 1941
Místo narození Krasnyj Lyman, Doněcká oblast Ukrajinská SSR
Datum úmrtí 14. června 2010
Místo úmrtí Moskva, Rusko
Předchozí
zaměstnání
Pilot
Hodnost Generálplukovník
Čas ve vesmíru 374 dní, 17 hodin a 56 minut
Kosmonaut od 28. října 1965
Mise Sojuz T-3/Saljut 6,
Sojuz T-10/Saljut 7,
1. základní expedice (Mir) (Sojuz T-15/Mir/Saljut 7)
Kosmonaut do 13. června 1987
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonid Děnisovič Kizim (rusky Леонид Денисович Кизим, 5. srpna 1941 Krasnyj Lyman[1], Doněcká oblast Ukrajinské SSR14. června 2010 Moskva) byl vojenský letec a sovětský kosmonaut ukrajinské[2] národnosti. Do vesmíru letěl třikrát v letech 1980 až 1986 na sovětských kosmických lodích Sojuz, v Sojuzech a stanicích Saljut 6, Saljut 7 a Mir strávil ve vesmíru celkem 374 dní, 17 hodin a 58 minut.[3]

Voják a kosmonaut[editovat | editovat zdroj]

Leonid Kizim pocházel z ukrajinského města Krasnyj Lyman. Už jako chlapec byl okouzlen letadly, byl odhodlán stát se letcem a věnoval se leteckému modelářství. Měl dobrý školní prospěch a v sedmé třídě si podal přihlášku do Vorošilovské zvláštní školy vojenského letectva. Vzápětí poté byla zrušena, podal tedy přihlášku na jinou podobnou a v roce 1959 byl na Černihivskou vojenskou vysokou leteckou školu napodruhé přijat[4], až byl malé, drobné postavy. Studoval všechno co mohl o kosmonautice. Roku 1963 dokončil školu a byl zařazen k 168. gardovému leteckému pluku stíhacích bombardérů dislokovanému v Zakavkazsku.

V roce 1965 se dostal do Hvězdného městečka, kde byl s platností od 28. října 1968 přijat do oddílu kosmonautů ve Středisku přípravy kosmonautů. Základní výcvik ukončil a kvalifikaci zkušebního kosmonauta (космонавт-испытатель) získal v prosinci 1967.

V letech 1969–1973 působil ve skupině určené pro lety raketoplánem Spiral. Od ledna 1974 do ledna 1976 se v posádce s Vladimirem Aksjonovem připravoval na první let v nové verzi Sojuzu. Zprvu Sojuzu 7K-S, určeného pro samostatné lety s vojenským účelem, později Sojuzu 7K-ST (resp. Sojuzu T) upraveného pro lety na stanice Saljut. V lednu 1976 se posádka rozpadla, až v říjnu 1978 byl jmenován velitelem záložní posádky Sojuzu T-2, který vzlétl v květnu 1980. V červnu 1980 byl jmenován velitelem krátkodobé expedice na Saljut 6, jejímž hlavním cílem byla oprava termoregulačního systému stanice.

Lety do vesmíru[editovat | editovat zdroj]

Leonid Kizim na sovětské poštovní známce (uprostřed)

Spolu s Leonidem Kizimem v Sojuzu T-3 v roce 1980 letěli Oleg Makarov a Gennadij Strekalov. Letěli na orbitální stanici Saljut 6, zde strávili 14 dní plněním zadaných úkolů. Den před návratem se od stanice odpojila i nákladní loď Progress 11. Přistáli jako všechny Sojuzy v kabině na padácích v Kazachstánu.[5] Let trval 12 dní, 19 hodin a 7 minut.[3]

Od září 1981 se s Vladimirem Solovjovem a Francouzem Patrickem Baudrym připravoval v záložní posádce sovětsko-francouzského letu na Saljut 7, který proběhl v červnu 1982. Od září 1982 se Solovjovem a Igorem Volkem trénoval návštěvní let na Saljut 7, ale v květnu 1983 po neúspěšném letu Sojuzu T-8 byla jejich mise zrušena. Dvojice Kizim, Solovjov nyní přešla od krátkodobých expedic k dlouhodobým. Stali se náhradníky Vladimira Titova a Gennadije Strekalova, jejichž loď (Sojuz T-10-1) 26. září 1983 začala na startu hořet.[3]

Poté k dvojce Kizim, Solovjov přibyl lékař Oleg Aťkov a všichni tři se začali připravovat na svůj let jako členové 3. základní expedice na Saljut 7.[6] Let trval 236 dní, 22 hodin a 49 minut. Tehdy to byl světový rekord v délce letu, navíc okořeněný faktem, že v době letu se stal Leonid Kizim otcem dcery Taťány. Bylo to poprvé, kdy se narodilo dítě, když byl otec na oběžné dráze.[7] Během letu přijali celou řadu nákladních lodí Progress i několik dalších Sojuzů s kosmonauty. Se Solovjovem šestkrát vystoupil do vesmíru, celkem na 22 hodin a 50 minut.[3][8]

V roce 1986 letěl do vesmíru potřetí. Na kosmické lodi Sojuz T-15 odstartoval s Vladimirem Solovjovem k nové orbitální stanici Mir, kde oba kosmonauti pracovali jako první stálá posádka. Během pobytu se uskutečnil také historicky první přelet mezi kosmickými stanicemi. Oba kosmonauti 5. května 1986 v Sojuzu T-15 přeletěli z Miru k neobydlené kosmické stanici Saljut 7. Zde pracovali 50 dní a pak se vrátili zpět na Mir. Mise byla úspěšně zakončena 16. července 1986 přistáním v Kazachstánu.[9]

Během tří letů strávil ve vesmíru víc než rok života.

Po letech[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. června 1987 odešel z oddílu kosmonautů a zahájil studium na Akademii generálního štábu. Od roku 1989 sloužil ve Správě kosmických prostředků ministerstva obrany,[pozn. 1] od října 1991 jako zástupce náčelníka. V květnu 1993 se stal náčelníkem Možajského vojensko-inženýrské kosmické akademie[pozn. 2] v Petrohradu.[3]

V září 2001 odešel v hodnosti generálplukovníka (od 1995) do důchodu a přestěhoval se do Moskvy. Zde 14. června 2010 zemřel, pochován je na Trojekurovském hřbitově.[3][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V srpnu 1992 přejmenované na Vojenské kosmické síly Ruské federace
  2. Od roku 1998 Vojenské inženýrsko-kosmické univerzity.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Kosmonauti-piloti SSSR, s. 353. 
  2. UFARKIN, Nikolaj Vasiljevič. Герои Страны [online]. проект "Герои Страны" [cit. 2011-02-15]. Kapitola Кизим Леонид Денисович. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b c d e f IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2010-7-4 [cit. 2011-02-15]. Kapitola Кизим Леонид Денисович. Dostupné online. (rusky) 
  4. CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. Kapitola Opravářská brigáda, s. 143. 
  5. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Leonid Děnisovič Kizim, s. 111. 
  6. VÍTEK, Antonín. 1984-014A - Sojuz-T 10 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, rev. 2009-4-10 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online. 
  7. PŘIBYL, Tomáš. PO MĚSÍCI PŘIŠLA HVĚZDA. KOSMOS - NEWS. Červen 2004, čís. 55. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-16. 
  8. HOLUB, Aleš. Sojuz T-10 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-10-28 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online. 
  9. HOLUB, Aleš. Sojuz T-15 [online]. Malá encyklopedie kosmonautiky (MEK), rev. 2001-10-28 [cit. 2010-01-30]. Dostupné online. 
  10. Tisková služba Roskosmosu. Новости Роскосмоса [online]. Moskva: Roskosmos, 2010-06-15 [cit. 2010-06-15]. Kapitola Ушел из жизни летчик-космонавт дважды Герой Советского Союза Леонид Денисович Кизим. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-05-31. (rusky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]