Ladislav Zápotocký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ladislav Zápotocký
Narození12. ledna 1852
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí16. prosince 1916 (ve věku 64 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánínovinář, odborář, politik, publicista a překladatel
Politická stranaSociální demokracie
DětiAntonín Zápotocký
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ladislav Zápotocký, pseudonym Budečský,[p 1] druhý pseudonym Mikuláš Haštalský,[p 2] (12. ledna 1852 Praha[1] – 16. prosince 1916, Praha) byl český novinář a politik, průkopník socialismu a spoluzakladatel české sociálnědemokratické strany. Byl otcem pozdějšího československého prezidenta Antonína Zápotockého.

Život

Mládí

Ladislav Zápotocký se narodil v Praze, v Haštalské ulici, pokřtěn byl v kostele sv. Haštala.[2] Jeho otec Antonín Zápotocký zemřel 10. června 1853[3] a matka Anna se znovu vdala za Antonína Jiskru. Ten byl Ladislavovým kmotrem a též v roce 1853 ovdověl; z prvního manželství měl, jako Anna Zápotocká, jedno dítě a společně měli manželé Jindrovi další tři děti.[4] S nevlastním otcem, který ho přivedl k zájmu o vzdělání, měl Ladislav dobrý vztah. Po dokončení obecné školy se vyučil krejčovským dělníkem.

Socialista

V jednadvaceti letech se Ladislav Zápotocký začal angažovat v otázkách dělnického hnutí. V roce 1873 spoluzaložil Vzdělávací besedu dělníků krejčovských, která existovala do zákazu v roce 1877.[5] V roce 1873 se též stal redaktorem čtrnáctideníku Dělnické listy.[p 3] Ve stejném roce ale redakci opustil a s dalšími socialisticky smýšlejícími redaktory založil periodikum Budoucnost. Často též přispíval do socialisty později obnovených Dělnických listů.[6]

Články v Budoucnosti[7] a Dělnických listech[8] podepisoval pseudonymem L. Budečský. Podle nekrologu v Dělnických novinách[9] měl za tuto práci plat tři zlaté týdně.[p 4]

28. září 1876 se Ladislav Zápotocký zúčastnil založení české zemské organizace rakouské sociální demokracie a byl zvolen do jejího užšího vedení.

7. dubna 1878 se v hostinci U Kaštanu v Břevnově (dnes Praha) konal tzv. Břevnovský sjezd. Na sjezdu byla ustavena Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku, Josef Boleslav Pecka a Ladislav Zápotocký byli hlavními osobnostmi tohoto sjezdu. Vznikla tak zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany. Krátce poté bylo zahájeno policejní vyšetřování pro přečin tajného spolčování. Ladislav Zápotocký byl odsouzen na dva měsíce těžkého žaláře. V roce 1882 byl pro svou politickou činnost znovu odsouzen a uvězněn, tentokrát na rok a půl. Po odpykání trestu v lednu 1884 byl vypovězen do domovské obce Zákolany u Kladna. Zde se vrátil na 16 let ke svému původnímu povolání krejčího.[9]

Po návratu do Prahy byl Ladislav Zápotocký zaměstnán v odborovém periodiku Železniční zřízenec.[10] Činnost v novinách ukončil 1906, kdy byl postižen mozkovou mrtvicí. Stále však přispíval do sociálně demokratického tisku.

Soukromý život

Ladislav Zápotocký se oženil 3. 2. 1880 s Barborou Dolejšovou[11] Ta pocházela z obce Malá Víska u Klatov.[12] [p 5] Svatby se nezúčastnila pouze rodina, ale i lidé ze socialistického hnutí.[6] Manželé spolu měli pět dětí; budoucí prezident Antonín Zápotocký (1884-1957) byl druhým z nich.[10] [p 6] Ještě jako vdova byla Barbora Zápotocká veřejně činná. V roce 1922 např. poslala pozdravný dopis sjezdu čsl. sociální demokracie.[13]

Zemřel v Praze, 16. prosince 1916, v ústavu choromyslných v Bohnicích (dnes Praha) na zánět plic a průdušek. Pochován byl na pražských Olšanských hřbitovech.[11] [9] Jeho hrob (hrob IV-06-392) je neoznačen; po roce 1989 byl pravděpodobně zrušen.[14]

Ladislav Zápotocký v dobovém tisku

Níže je uveden výběr zmínek o Ladislavu Zápotockém v dobovém tisku. Kromě toho existuje řada článků podepsaných Ladislav Zápotocký nebo L. Budečský.

  • 1873 se obrátil na veřejným listem na krejčovské dělníky, aby se v jeho bytě poradili o svolání schůze krejčovských dělníků, "... bychom se mohli uraditi o svolání schůze dělníků krejčovských, na kteréž bychom o tížících nás svízelích porokovali a patřičné kroky k jejich odstranění podnikli".[15]
  • 1874 Ladislav Zápotocký obdržel (spolu s dalšími organizátory) zákaz konat veřejnou schůzi dělnictva[16]
  • 1876 Ladislav Zápotocký zatčen a držen ve vyšetřovací vazbě (spolu s Josefem Peckou a dalšími) pro účast na tajné dělnické schůzi[17]
  • 1877 rozpuštěn spolek Vzdělávací beseda dělnická jako důsledek ateistických proslovů Ladislava Zápotockého[18]
  • 1879 proběhlo soudní líčení proti účastníkům sjezdu Česko-slovanské sociálně-demokratické strany v Rakousku; [19] Ladislav Zápotocký byl odsouzen na dva měsíce tuhého žaláře[20] [p 7]
  • 1882 s dalšími sociálními demokraty odsouzen, protože "... jest vinen zločinem uražení Veličenstva, přečinem schvalování nezákonnitých skutků a co náčelník odsuzuje se k 18 měsícům těžkého žaláře."[21]
  • 1899 veřejné vystoupení na májovém shromáždění v Mlazicích u Mělníka[22]
  • 1901 kandidoval za sociální demokraty ve volbách do sněmu království Českého, ve volebním obvodu Vysoké Mýto-Skuteč-Hlinsko. Z 616 platných hlasů obdržel 15.[23] [p 8]

Dílo

Knižní publikace

  • Kapitál a práce :se zvláštním zřetelem ku poměrům dělníků hornických (pod pseudonymem Mikuláš Haštalský, vydáno v Budapešti, 1880)
  • Knihy vzpomínek Ze starých vzpomínek a K srdci lidu vydány posmrtně 1949 a 1954

Novinářská činnost

Články v Dělnických novinách a Budoucnosti

Ladislav Zápotocký v literatuře a filmu

  • O životě Ladislava Zápotockého pojednává román Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci
  • Román Vstanou noví bojovníci byl v roce 1949 upraven jako rozhlasová hra; Ladislava Zápotockého hrál Antonín Zíb[24]
  • Podle románu Vstanou noví bojovníci natočil Jiří Weiss v roce 1950 stejnojmenný film; Ladislava Zápotockého hrál Otomar Krejča
  • Televizní inscenace Čas lásky a naděje podle románu Antonína Zápotockého Rozbřesk, 1976, režie Stanislav Strnad, Ladislava Zápotockého hrál Jaroslav Satoranský
  • Televizní inscenace divadelní hry Ondřeje Vogeltanze Historie začíná pod kaštany vznikla v roce 1979; režie Antonín Dvořák, Ladislava Zápotockého hrál Viktor Preiss

Posmrtná uznání a ocenění

  • 1951 odhalena pamětní deska v Zákolanech[25]
  • 1952 odhalena pamětní deska byla na rodném domě v Haštalské ulici (umístěna v letech 1952-2011)[26]
  • Ulice Ladislava Zápotockého jsou v Kladně, Mladé Boleslavi a Bzenci
  • Od roku 1960 do počátku 90. let byla po Ladislavu Zápotockém pojmenována knihovna v Chebu a do roku 1990 zde byla umístěna pamětní deska[27]
  • Od roku 1977 byla před bývalými kasárnami (dnes věznice) v Kynšperku nad Ohří umístěna busta Ladislava Zápotockého; dnes odstraněna[28]

Zajímavost

Ustavující schůze sociální demokracie, kterou Ladislav Zápotocký v roce 1876 spoluzakládal, se konala na policejní stanici. Policie totiž konání schůze na původně plánovaném místě zamezila a účastníci strávili na policejním ředitelství dvě noci a den. Přes den byly jejich cely otevřeny a oni se mohli scházet.[6]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Hradiště Budeč se nachází na okraji Zápotockého domovské obce Zákolany
  2. ↑ Narodil se v domě v Haštalské ulici
  3. ↑ Tyto mladočeské Dělnické listy zanikly roku 1876; obnoveny byly socialisty roku 1877.
  4. ↑ Nespokojení brněnští typografové požadovali v roce 1888 pro pomocníky minimální týdenní mzdu 10 zl. 50kr.[1]
  5. ↑ O dětství a mládí Barbory Dolejšové-Zápotocké napsal Antonín Zápotocký román Rozbřesk a dětskou knihu Barunka.
  6. ↑ Po návratu ze Zákolan do Prahy, zůstala rodina Ladislava Zápotockého zjevně ještě nějakou dobu v domovské obci, jak uvádí policejní přihláška z roku 1900.
  7. ↑ Dva účastníci sjezdu byli odsouzeni na 4, někteří na 3 měsíce.
  8. ↑ Dvanáct hlasů podle Národních listů z 12.10.1901

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Haštala na Starém Městě pražském
  2. ↑ Matrika N-index, sv. Haštal 1635-1884, snímek 390[2]
  3. ↑ Matrika Z-index, sv. Haštal 1682-1875, snímek 470[3]
  4. ↑ Policejní přihláška Jindra Anton[4]
  5. ↑ Dělnické listy, 5.12.1873, s.436
  6. ↑ a b c UHER, Tomáš. Pohled dělnických vůdců na vývoj dělnického hnutí v českých zemích v letech 1870 – 1890 [online]. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin, 2015. Dostupné online. 
  7. ↑ Např. Budoucnost, 22.1.1879, s.1-2, Papež Lev XIII. proti socialistům a Obrázky obecního hospodářství
  8. ↑ Např. Dělnické listy 1.10.1879, s.1-3, Panství "intelligence" a majetku
  9. ↑ a b c Dělnické noviny, 18.12.1916, s.4
  10. ↑ a b Policejní přihláška, L. Zápotocký, 1900
  11. ↑ a b Matrika Z, Ústav choromyslných Bohnice, 1916-1917, s.89, (snímek 83)[5]
  12. ↑ Šumavský rozcestník, rodný dům Barbory Dolejšové
  13. ↑ Národní listy, 1.10.1922, s.2
  14. ↑ Pražská informační služba, Olšanské hřbitovy, Významné osobnosti, zastávka 55. www.pis.cz [online]. [cit. 23-10-2007]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23-10-2007. 
  15. ↑ Dělnické listy, 3.1.1873, s.242
  16. ↑ Dělnické listy, 6.2.1874, s.18
  17. ↑ Národní listy, 2.10.1876, s.2
  18. ↑ Pražský denník, 25.9.1877, s.1
  19. ↑ Dělnické listy, 5.2.1879, s.1
  20. ↑ Dělnické listy, 5.2.1879, s.2
  21. ↑ Národní listy, 5.2.1882, s.3
  22. ↑ Právo lidu, 5.5.1899, s.2
  23. ↑ Národní politika, 12.10.1901, s.3
  24. ↑ Panáček v říši mluveného slova, Vstanou noví bojovníci
  25. ↑ Mladá fronta, 26.6.1951, s.4 (dostupné online v NK ČR)
  26. ↑ Pamětní deska L. Zápotockého v Praze
  27. ↑ Sochařství, informační portál
  28. ↑ Sochařství, informační portál

Literatura

  • UHER, Tomáš. Pohled dělnických vůdců na vývoj dělnického hnutí v českých zemích v letech 1870 – 1890 [online]. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin, 2015. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ladislav_Zápotocký&oldid=16351524“