LGBT práva v Jihoafrické republice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Duhová mapa JAR
Neoficiální duhová vlajka Jihoafrické republiky

JAR má komplexní a různorodou historii práv LGBT. Právní a sociální postavení leseb, gayů, bisexuálů a transgender osob je ovlivněné kombinací tradiční jihoafrické morálky, kolonialismu a pozůstatků období apartheidu, k jehož konci přispěl stále silnější vliv hnutí za lidská práva. Ústava Jihoafrické republiky přijatá po zrušení apartheidu se stala první na světě, která explicitně postavila mimo zákon diskriminaci jiných sexuálních orientací, a země jako taková je 15. na světě a první v Africe, jenž legalizovala manželství pro osoby stejného pohlaví. Páry stejného pohlaví mají přístup ke společné adopci dětí, jakož i k asistované reprodukci a institutu náhradního mateřství. I přesto se však zdejší LGBT komunita stále setkává s různými obtížemi jako jsou sociální stigmata, homofobní násilí, nápravné znásilňování a zvyšující se počet nakažených virem HIV/AIDS.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohlavní styk mezi muži byl v Jižní Africe nezákonný podle anglosaského práva jako zločin sodomie a smilstvo proti přírodě podle římsko-holandského práva.[1][2][3] Novelizovaná Sekce 20A Zákona proti amorálnosti (1957) zakazovala mužům angažovat se v jakémkoli intimním kontaktu, v němž je přítomno více osob než dvě.[4] V 70. a 80. letech 20. století se začal LGBT aktivismus stále více a více stávat jedním z hlavních témat boje za lidská práva spolu s dalšími skupinami zabývajícími se lobbingem a prosazováním práv sexuálních a jiných menšin. V r. 1994 byl pohlavní styk mezi muži legalizován, mezi ženami nebyl stejně jako v dalších britských koloniích nikdy nezákonný. V tu samou dobu byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku stanoven na 19 let bez ohledu na pohlaví zúčastněných. V květnu 1996 se JAR stala první zemí na světě, která přijala ústavní ochranu práv LGBT podle Sekce 9 odst. 3 Ústavy Jihoafrické republiky zakazující diskriminaci na základě rasy, pohlaví, sexuální orientace apod. Od 1. ledna 2008 byly oficiálně zcela zrušeny veškeré formy diskriminace, vč. stanovení nového věku způsobilosti k pohlavnímu styku na 16 let a odstranění všech forem nerovného zacházení z hlediska pohlaví v trestních zákonech.

Období apartheidu[editovat | editovat zdroj]

Vláda působící v období apartheidu byla známá svým odmítavým postojem k lidským právům LGBT Jihoafričanů. Homosexualita byla trestným činem s horní sazbou 7 let a často se jí užívalo k šikaně politických aktivistů a kriminalizaci shromažďování gay komunity.[5]

Navzdory represím začalo v Jižní Africe působit koncem 70. let několik LGBT organizací, konkrétně v době vlády Národní strany, která se v r. 1976 zasadila o posílení zákonů proti sodomii. Nicméně až do konce 80. let se organizace často rozdělovaly z rasových důvodů a stále přetrvávající otázky politiky rasové segregace. Gay asociace Jižní Afriky (The Gay Association of South Africa – GASA) založená v distriktu Hillbrow v centru Johannesburgu byla organizací složenou převážně z členů bílé pleti, čímž jí šlo považovat za oficiálně podporující politiku apartheidu, zatímco Rand Gay Organization známá svojí rasovou různorodostí byla otevřeně v opozici proti tomuto systému.[6][7] V r. 1987 podpořila GASA v rámci generálních voleb kandidaturu Leona de Beera za Národní stranu do vedení distriktu Hillbrow. Politická kampaň se stala také předmětem odporu ze strany LGBT akvitistů, kteří se chtěli připojit k ANC a svůj boj za LGBT práva sloučit s odporem proti rasové segregaci. V důsledku kampaně byla GASA rozpuštěná a na její místo nastoupila nová organizace Lesby a gayové proti útlaku (Organization of Lesbians and Gays Against Oppression – OLGA) s hlavním místem působení v Kapském Městě.[8]

V letech 1960–1980 byli gayové a lesby působící v Jihoafrických obranných silách nuceni podstupovat různé léčebné kúry za účelem změny sexuální orientace, včetně operativních změn pohlaví.[9] Léčení jihoafrických homosexuálních vojáků bylo zdokumentováno ve filmu z r. 2003 Ve vlastnictví státu.

Konzervativní společenské postoje jsou patrné jak z řad bílé, tak i černé populace – tedy tradičně odmítavé k homosexualitě. Tyto trendy jsou také důvodem stále přetrvávajícího negativního klimatu ve společnosti i v post-apartheidním období.

Epidemie HIV/AIDS je v JAR do určité míry také důvodem, proč LGBT Jihoafričané v případě nákazy často čelí potížím se zajištěním dostatečného přístupu ke kvalitní léčbě a s ní souvisejícím bojem proti infekci.

Post-apartheidní období[editovat | editovat zdroj]

Lesbická svatba v Langebaan, 2007

V r. 1993 se Africký národní kongres snažil začlenit legalizaci stejnopohlavního manželství do Listiny práv[10] a zákaz diskriminace jiných sexuálních orientací do prozatímní ústavy. Tato ustanovení byla přenesená i do nové ústavy přijaté v r. 1996 z důvodu stále více rostoucího vlivu LGBT Jihoafričanů a podpory Afrického národního kongresu. Díky tomuto se JAR stala první zemí na světě, jejíž ústavní právo explicitně zakazuje diskriminaci jiných sexuálních orientací. O dva roky později rozhodl Ústavní soud Jihoafrické republiky ve prospěch Národní koalice za rovnost gayů a leseb (National Coalition for Gay and Lesbian Equality) v soudní při s ministrem spravedlnosti – tedy že zákon kriminalizující konsensuální soulož mezi dospělými v soukromí odporuje ústavnímu pořádku.

V r. 1998 byl parlamentem přijat Zákon o spravedlnosti v práci. Ten garantuje Jihoafričanům jiné sexuální orientace ochranu před diskriminací na pracovišti, a to ve všech sférách pracovněprávních vztahů.[11] V r. 2000 byla podobná ochrana rozšířená také na půdu veřejných služeb a ubytování po nabytí účinnosti Zákona o podpoře rovnosti a prevence nespravedlivého zacházení.[12]

V prosinci 2005 rozhodl Ústavní soud, že je neústavní znemožňovat párům stejného pohlaví uzavřít sňatek, když to samé je umožněno párům různého pohlaví, a dal parlamentu jeden rok na to, aby tuto chybu napravil, a přijal vyhovující legislativu. V listopadu 2006 hlasoval parlament v poměru hlasů 230:41 pro přijetí zákona umožňujícího párům stejného pohlaví uzavřít občanský sňatek, jakož i registrované partnerství pro nesezdané různopohlavní a stejnopohlavní páry. I přesto se však vyskytují případy veřejných činitelů a klerikálů odmítajících oddávat páry stejného pohlaví.[13] Ne všichni členové ANC hlasovali pro přijetí nového zákona. Tehdejší prezident Jacob Zuma byl nejvíc znám svým odporem proti novému zákonu se slovy: "Když jsem vyrůstal, Zulu (tímto termínem popsal homosexuála) přede mnou nikdy nestál. Kdyby ano, vykopl bych ho."

Občanská práva[editovat | editovat zdroj]

Ochrana LGBT práv v Jihoafrické republice je garantována Sekcí 9 Ústavy Jihoafrické republiky, která explicitně zakazuje diskriminaci na základě pohlaví, genderové identity nebo sexuální orientace a je platná jak pro veřejný, tak i pro soukromý sektor. Ústavní soud ustanovil, že sekce musí být aplikována i na zákaz diskriminace translidí.[14] Tato ústavní opatření jsou nadále posilována z intervence Ústavního soudu a legislativního procesu zdejších zákonodárců.

V r. 2012 založil Kongres tradičních vůdců Jižní Afriky (Contralesa) petici za odstranění LGBT práv z Ústavy. Skupina předložila návrh o novelizaci Sekce 9 k Ústavní komisi při Národním shromáždění. V té době v komisi zasedal člen parlamentu Sango Patekile, který rovněž zastává funkci prezidenta Contralesy. Parlamentní výbor s vládnoucí většinou Afrického národního kongresu tento návrh zamítnul.[15]

Legalita stejnopohlavního sexuálního styku[editovat | editovat zdroj]

4. srpna 1997 rozhodl Nejvyšší soud Jihoafrické republiky v kauze S vs. Kampher v Kapské provinciální divizi ve prospěch žalujícího, a sice že zákon proti sodomii přijatý z anglosaského právního řádu je nekompatibilní s ústavou garantovaným právem na rovné zacházení a soukromí a to s retroaktivitou od přijetí Prozatímní Ústavy Jihoafrické republiky účinné od 24. dubna 1994. Každopádně tento rozsudek se týkal pouze trestného činu sodomie a ne dalších zákonů kriminalizujících soulož mezi muži, navíc se jednalo pouze o precedent platný pro oblast jurisdikce Kapského soudu. 8. května 1998 rozhodl Nejvyšší soud v kauze Národní koalice pro gay a lesbickou rovnost vs. ministr spravedlnosti v divizi Witwatersrand rozhodl, že zákony proti sodomii přijaté z anglosaského práva, jakož i činnost "komise pro záležitosti smilstva proti přírodě" a Sekce 20 odst. a) Zákona proti zločinům v sexuální oblasti jsou neústavní.[16] Ústavní soud toto stanovisko potvrdil 9. října téhož roku.[17] Rozhodnutí bylo aplikované s retroaktivitou pro pohlavní styky vykonané po přijetí Prozatímní ústavy 27. dubna 1994.[18]

Navzdory dekriminalizaci pohlavního styku mezi muži byl legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku v souladu se Zákonem proti zločinům v sexuální oblasti stanoven na 19 let pro homosexuální styky, ale na 16 let pro heterosexuální styky. Toto diskriminační ustanovení bylo odstraněno v rámci novelizace trestního zákoníku r. 2007, která z něj odstranila veškeré zmínky o pohlaví zúčastněných a sjednotila věk způsobilosti pro obě orientace na 16 let.[19]

V r. 2008 vyšlo najevo, že i přes účinnost nového zákona, je i nadále starého diskriminačního zákona využíváno v kauzách předcházejícím novelizaci. Proto bylo ihned na to rozhodnuto, že se například v kauze Geldenhuys vs. Národní ředitelství státního zastupitelství bude uplatňovat retroaktivita od 27. dubna 1994.[20]

Anti-diskriminační zákony[editovat | editovat zdroj]

Ústava zakazuje veškeré nerovné zacházení na základě pohlaví, sexuální orientace nebo genderové identity, spáchané ve veřejné i soukromé sféře. V r. 2000 přijal parlament zákon na podporu prevence nerovného zacházení, který v souladu s ústavními zákony zakládá speciální rovnostářské soudy pro záležitosti diskriminace v soukromé sféře. Zákon o rovnosti v zaměstnání z r. 1998 a Zákon o nájmu s retroaktivitou přímo zakazují diskriminaci v pracovněprávních vztazích a bydlení.

PEPUDA rovněž zakazuje projevy nenávisti a harašment páchané z motivu rasy, pohlaví, sexuální orientace, genderové identity apod. Jižní Afrika nemá žádné zákony požadující vysoké pokuty za zločiny z nenávisti, nicméně motiv homofobie v trestněprávní oblasti je chápán jako přitěžující okolnost.[21][22]

Muži mající sex s muži smějí darovat krev, nicméně za podmínky že ve zkušební lhůtě 6 měsíců nebudou provozovat pohlavní styk s více partnery jakéhokoliv pohlaví.[23]

Národní intervenční strategie pro LGBTI sektor[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2011 založilo Ministerstvo spravedlnosti National Task Team (NTT) za účelem statistiky zločinů z nenávisti proti LGBT osobám.[24] V dubnu 2014 spustil ministr spravedlnosti Jeff Radebe Národní intervenční strategii pro LGBTI sektor při NTT za účelem statistiky sexuálního a jiného násilí proti osobám jiného pohlaví nebo členům LGBTI komunity. NTT věnoval velkou pozornost nevyšetřeným případům, přičemž z důvodu vysoké odezvy reagoval spuštěním informačního letáku za účelem šíření otázek a odpovědí na téma LGBTI osob. Radebe stanovil, že Ministerstvo musí těmto záležitost věnovat náležitou a specifickou pozornost, aby bylo schopné postupem času spustit veřejnou debatu.[25][26][27]

Právní uznání stejnopohlavních svazků[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Stejnopohlavní manželství v Jihoafrické republice.

1. prosince 2005 rozhodl Ústavní soud v kauze Ministr vnitra vs. Fourie, že je neústavní znemožňovat párům stejného pohlaví vstup do manželství, a dal parlamentu jeden rok na to, aby toto právní vadu napravil.[28] 30. listopadu 2006 nabyl účinnosti nový Zákon o registrovaném partnerství a navzdory faktu, že ve svém názvu nepoužívá termínu manželství, umožňuje párům stejného i různého pohlaví uzavírat sňatek s tím, že oni sami se rozhodnou, zda jej nazvou manželstvím či registrovaném partnerstvím. Paradoxně i přes možnost volby názvu právního institutu soužití povoluje Zákon o manželství sňatek pouze osobám různého pohlaví.

Ještě před legalizací stejnopohlavního manželství soudy uznávaly trvalé soužití osob stejného pohlaví v různých záležitostech, nicméně nedávaly jim možnost svůj svazek úředně registrovat. Jednalo se o záležitosti daňové, vyživovací povinnosti, imigračních benefitů, zaměstnání a pozůstalostních důchodů, společné adopce, rodičovských práv k dětem pořízeným prostřednictvím asistované reprodukce a dědické.

Rodičovství a adopce[editovat | editovat zdroj]

Z několika soudních rozhodnutí je patrné, že sexuální orientace rodičů není žádným klíčovým faktorem, který by je omezoval ve výkonu rodičovské zodpovědnosti.[29] V r. 2002 rozhodl Ústavní soud v kauze Du Toit vs. Ministr práce a sociálních věcí ve prospěch žalujícícho a dal partnerům stejného pohlaví stejná adopční práva jako mají heterosexuální manželé, včetně možnosti společné adopce i přisvojení dítěte partnera.[30] Adopční zákon posléze nahradil nový Zákon o sociálně-právní ochraně dětí (2005), který garantuje manželům a partnerům žijícím ve společné domácnosti právo na adopci dětí bez ohledu na sexuální orientaci.[31]

V r. 1997 došlo k změně v oblasti asistované reprodukce, která bylo do té doby přístupná pouze vdaným ženám, a sice tak že se zpřístupnila i svobodným ženám a lesbickým párům.[29] V r. 2003 rozhodl Ústavní soud v kauze J vs. Ředitelství státního zastupitelství a Ministerstvo vnitra tak, že lesbická partnerka matky by měla mít právo být zapsána v rodném listě dítěte jako jeho druhý rodič.[32]

Vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

LGBT vojákům je umožněno otevřeně působit v Jihoafrických obranných silách. V r. 1996 přijala vláda oficiální dokument Bílý list národní obrany, ve kterém se jasně stanovuje, že: "V souladu s ústavním pořádkem země se zakazuje Jihoafrickým obranným silám diskriminovat své členy z důvodu jejich odlišné sexuální orientace".[33] V r. 199. přijalo Ministerstvo obrany plán Politika rovných příležitostí a afirmativních akcí, který zakazuje, aby se armáda zabývala sexuální orientace svých členů, jakož i jejich vzájemnými intimnostmi.[34] In 2002 the SANDF extended spousal medical and pension benefits to "partners in a permanent life-partnership".[34]

Zákony o změně pohlaví[editovat | editovat zdroj]

Zákon o alternativní medicíně a o úřední změně pohlaví (2003) umožňuje osobám, které žijí v nespokojenosti se svým anatomickým pohlavím úředně změnit své pohlaví výdajem nového občanského průkazu i cestovního pasu a dalších identifikačních dokumentů. Zákon jim však ukládá povinnost podstoupit minimálně hormonální změnu pohlaví, jíž může, ale nemusí nadcházet i chirurgická změna.[35]

Životní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Účastníci pochodu Soweto Pride 2012 protestující proti násilí vůči lesbám s transparenty "Život za spravedlnost" a tričky s nápisem "Solidarita s ženami, které promluvily."

I přes ústavní a zákonnou ochranu, která číní JAR de jure zemí s vysokou životní úrovní LGBT menšiny, je zde akceptace ze strany společnosti všeobecně nízká, zejména ve venkovských oblastech východní části země. Výzkum z r. 2008 shledal, že 84 % Jihoafričanů považuje homosexuální chování za vždycky problematické v porovnání s 8 %, která jej nepovažují za problematické, ale pouze za určitých okolností.[36] V r. 2013 61 % respondentů odpovědělo, že by společnost neměla homosexualitu akceptovat.[37]

V r. 1998 předseda Národní strany popřel veškerá obvinění, že měl platit mužům za sex, s tím že se narodil jako Boerseun (farmářův syn), a že homosexualita by byla neslučitelná s jeho afrikánským původem. Jihoafrické LGBT organizace tehdy požadovali jeho omluvu.[38]

V JAR bylo zaznamenáno několik případů násilí, vražd a znásilnění lesbických žen.[39][40][41] Důvod je často přičítán pocitu tradiční mužské autority ze strany pachatelů.[42] Země nemá žádnou specifickou legislativu zabývající se zločiny z nenávisti a zdejší lidskoprávní organizace často kritizují policii za laxní přístup k vyšetřování trestných činů motivovaných předsudky. Tomuto fenoménu věnuje pozornost zejména nevládní organizace ActionAid dlouhodobě kritizující zdejší vládu a úřady z přehlížení problematiky vražd leseb z motivu jejich odlišné sexuální orientace, nápravného znásilňování, k němuž často dochází i ve školních kolektivech, a v rámci něhož se mužští násilníci snaží vyléčit dotyčné ženy z homosexuality.[43]

Životní úroveň[editovat | editovat zdroj]

Legální stejnopohlavní styk Yes (Od r. 1998 s retroaktivitou od r. 1994)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace Yes (Od r. 2007 s retroaktivitou od r. 1994)
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání Yes (1995)
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám Yes (1997)
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti) Yes (1997)
Stejnopohlavní manželství Yes (2006)
Neregistrované soužití Yes (1999)
Registrované partnerství Yes (2006)
Plná adopční práva, vč. možnosti společného osvojení i osvojení dítěte partnera Yes (2002)
Gayové a lesby smějí otevřeně sloužit v armádě Yes (1998)
Možnost změny pohlaví Yes (2003)
Rovný přístup k asistované reprodukci a náhradnímu mateřství pro všechny páry i jednotlivce Yes (2003)
MSM smějí darovat krev Yes (2014)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in South Africa na anglické Wikipedii.

  1. ↑ GOODMAN, Ryan. Beyond the enforcement principle: sodomy laws, social norms, and social panoptics. California Law Review. 2001, s. 643–740. Dostupné online [cit. 9 April 2011]. DOI 10.2307/3481180. 
  2. ↑ BURCHELL, Jonathan; MILTON, John. Principles of Criminal Law. 1st. vyd. Cape Town: Juta, 1991. S. 571–572. 
  3. ↑ MILTON, John. South African Criminal Law and Procedure: Common-law crimes. 3rd. vyd. Cape Town: Juta, 1996. ISBN 978-0-7021-3773-0. S. 223–228. 
  4. ↑ BOTHA, Kevan; CAMERON, Edwin. Sociolegal Control of Homosexuality: A Multi-Nation Comparison. Redakce West Donald J.. New York: Plenum Press, 1997. ISBN 0-306-45532-3. Kapitola South Africa, s. 23–26. 
  5. ↑ Gay rights win in South Africa. BBC News. 9 October 1998. Dostupné online [cit. 23 December 2014]. 
  6. ↑ Homosexuality under Apartheid.. www.boycottworldpride.org [online]. [cit. 22-12-2005]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-07-2006. 
  7. ↑ Homosexuality and Apartheid
  8. ↑ CONWAY, Daniel. Queering Apartheid: The National Party's 1987 'Gay Rights' Campaign in Hillbrow. Journal of Southern African Studies. December 2009, s. 849–863. Dostupné online. DOI 10.1080/03057070903313210. 
  9. ↑ Homosexuality and the Military
  10. ↑ Archivovaná kopie. www.anc.org.za [online]. [cit. 02-04-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-03-2015. 
  11. ↑ Homosexuality and Labour Laws in South Africa. www.labour.gov.za [online]. [cit. 01-07-2006]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-05-2008. 
  12. ↑ Promotion of Equality and Prevention of Unfair Discrimination Act. www.parliament.gov.za [online]. [cit. 02-09-2005]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-03-2007. 
  13. ↑ Same Sex Civil Marriage. www.dha.gov.za [online]. [cit. 2016-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-10. 
  14. ↑ DE VOS, Pierre. Christine, give them hell! [online]. 14 July 2010 [cit. 2011-07-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ ANC distances itself from gay comments. IOL News. 6 May 2012. Dostupné online [cit. 19 June 2012]. 
  16. ↑ South African Court Ends Sodomy Laws. New York Times. 8 May 1998. Dostupné online [cit. 28 June 2011]. 
  17. ↑ MCNEIL, Donald G. South Africa Strikes Down Laws on Gay Sex. New York Times. 9 October 1998. Dostupné online [cit. 28 June 2011]. 
  18. ↑ REBER, Pat. South Africa Court Upholds Gay Rights. www.glapn.org. 9 October 1998. Dostupné online [cit. 28 June 2011]. 
  19. ↑ TOLSI, Niren. Is it the kiss of death?. Mail & Guardian. 11 January 2008. Dostupné online [cit. 28 June 2011]. 
  20. ↑ Consent judgment welcomed. News24. 26 November 2008. Dostupné online [cit. 27 November 2011]. 
  21. ↑ HESS, Lauren. Activists happy with lesbian's killers' sentencing. www.news24.com. News24, 1 February 2012. Dostupné online [cit. 13 February 2012]. 
  22. ↑ Triangle Project: Zoliswa Nkonyana murder trial: hate and intolerance cited as aggravating factor in sentencing, tisková zpráva, [cit. 13 February 2012], Dostupné on-line.
  23. ↑ DEBARROS, Luiz. SA finally ends gay blood donation ban. www.mambaonline.com. Mamba Online, 20 May 2014. Dostupné online [cit. 20 May 2014]. 
  24. ↑ Team starts work on gay hate crimes. IOL News. 10 August 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-07-2014. 
  25. ↑ National Intervention Strategy for LGBTI Sector 2014 [online]. Department of Justice and Constitutional Development [cit. 2014-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-29. 
  26. ↑ Radebe launches LGBTI violence programme. IOL. 29 April 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20-07-2014. 
  27. ↑ DIALE, Lerato. Plan to combat gender violence. The New Age. 30 April 2014. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-07-2014. 
  28. ↑ Parliament ordered to allow gay marriage. Mail & Guardian. 1 December 2005. Dostupné online [cit. 10 July 2011]. 
  29. ↑ a b ISAACK, Wendy. Equal in Word of Law: The Rights of Lesbian and Gay People in South Africa. Human Rights. ABA Publishing, 2003, s. 19–22. Dostupné online [cit. 13 May 2013]. 
  30. ↑ Lesbians, gays can adopt children. News24. 10 September 2002. Dostupné online [cit. 15 August 2011]. 
  31. ↑ DONELLY, Lynley. A Media Guide to the Children's Act 38 of 2005 [online]. Centre for Child Law; Media Monitoring Project, 2008 [cit. 2011-08-15]. S. 40. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-19. 
  32. ↑ Lesbians' twins 'legitimate'. News24. 28 March 2003. Dostupné online [cit. 15 August 2011]. 
  33. ↑ White Paper on National Defence for the Republic of South Africa: Defence in a Democracy [online]. Government of South Africa, 8 May 1996 [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 16-06-2011. 
  34. ↑ a b BELKIN, Aaron; CANADAY, Margot. Assessing the integration of gays and lesbians into the South African National Defence Force. Scientia Militaria. Stellenbosch University, 2010, s. 1–21. Dostupné online [cit. 28 July 2013]. DOI 10.5787/38-2-87.  Archivovaná kopie. www.palmcenter.org [online]. [cit. 2016-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. 
  35. ↑ Changing your name and gender in your identity document: the Alteration of Sex Description Act 49 of 2003 [online]. Gender Dynamix [cit. 2013-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  36. ↑ SMITH, Tom W. Cross-national differences in attitudes toward homosexuality [online]. Charles R. Williams Institute, UCLA School of Law [cit. 2013-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  37. ↑ PEW RESEARCH GLOBAL ATTITUDES PROJECT. The global divide on homosexuality: greater acceptance in more secular and affluent countries [online]. Pew Research [cit. 2013-07-01]. Dostupné online. 
  38. ↑ National Party Member and Homosexual allegations. www.sodomylaws.org [online]. [cit. 26-05-2006]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-02-2012. 
  39. ↑ Only Protected on Paper, Behind the Mask, April 2011
  40. ↑ Thirteen-year-old the latest victim of ‘corrective rape’ Archivováno 13. 11. 2012 na Wayback Machine., Erna van Wyk, City Press, 5 May 2011
  41. ↑ Hannah Osborne. Johannesburg: Lesbian Duduzile Zozo Murdered With Toilet Brush in ‘Corrective Rape’ Hate Crime. International Business Times. 9 July 2013. Dostupné online [cit. 28 July 2013]. 
  42. ↑ Rape – New Weapon against SA Lesbians. www.sodomylaws.org [online]. [cit. 26-11-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-11-2007. 
  43. ↑ Archivovaná kopie. www.actionaid.org [online]. [cit. 06-05-2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-03-2009. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Frequently Asked Questions on Sexual Orientation & Gender Identity for Individuals, Families and Communities [online]. Department of Justice [cit. 2014-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-08. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

LGBT práva v afrických zemích
Mapa Afriky
Alžírsko • Angola • Benin • Botswana • Burundi • Burkina Faso • Čad • Konžská demokratická republika • Džibutsko • Egypt • Eritrea • Etiopie • Gabon • Gambie • Ghana • Guinea • Guinea-Bissau • Jihoafrická republika • Jižní Súdán • Kamerun • Kapverdy • Keňa • Komory • Konžská republika • Lesotho • Libérie • Libye • Madagaskar • Malawi • Mali • Maroko • Mauritánie • Mauricius • Mosambik • Namibie • Niger • Nigérie • Pobřeží slonoviny • Rovníková Guinea • Rwanda • Senegal • Seychely • Sierra Leone • Somálsko • Středoafrická republika • Súdán • Svatý Tomáš a Princův ostrov • Svazijsko • Tanzanie • Togo • Tunisko • Uganda • Zambie • Západní Sahara • Zimbabwe
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=LGBT_práva_v_Jihoafrické_republice&oldid=23550105“