Krásnoočka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Krásnoočka |
||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 schematické zobrazení krásnoočka
|
||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||
|
Krásnoočka (Euglenoidea, Euglenophyta, Euglenophyceae), také eugleny, je třída jednobuněčných eukaryot s bičíkem, řazená do říše Excavata, kmene Euglenozoa. Mohou být považovány za řasy, protože mnoho z nich má chloroplasty. Žijí ve sladkých vodách a vzácněji v moři. Typovým rodem je známé krásnoočko (Euglena).
Obsah |
[editovat] Popis buňky
Na povrchu buněk je u krásnooček pod cytoplazmatickou membránou tzv. pelikula, tedy množství spirálních proteinových pruhů, které slouží k změně tvaru buňky. U pohyblivých stádií nacházíme na povrchu buňky rovněž dva bičíky, upevněných ve vchlípené dutince (ampule). Někdy však jeden z bičíků zakrní a zůstává uvnitř ampuly (např. právě u rodu Euglena). Na povrchu volné části bičíku jsou dvě řasy vlásků, jedny delší (mastigonemy) a jedny kratší. V blízkosti ampuly je dále stigma, světločivná skvrna, která vnímá světlo.
Uvnitř buňky se nachází množství organel. Jednou z nich jsou mitochondrie, u krásnooček vybavené terčovitými kristami. Častou součástí jsou rovněž plastidy, konkrétně chloroplasty, získané sekundární endosymbiózou (viz endosymbiotická teorie). Obsahují chlorofyl A a B, karotenová a xantofylová barviva. Uvnitř chloroplastů je přítomen též pyrenoid, tělísko účastnící se fixace uhlíku. Zásobní látkou krásnooček je paramylon, který je chemicky shodných s chrysolaminaranem (ß-1,3-glukan).
[editovat] Výživa
Zatímco krásnoočka s chloroplasty jsou většinou autotrofní a fotosyntetická, druhy, které nemají chloroplasty, se živí chemoheterotrofně. Na pomezí pak stojí některé druhy s plastidy, které mohou uplatňovat oba způsoby výživy - to jsou takzvaní mixotrofové.
[editovat] Členění
Krásnoočka jsou tradičně řazena do šesti řádů (Kalina & Váňa, 2005):
- Eutreptiales (fotosyntetické);
- Euglenales (největší z uváděných řádů, zahrnující fotosyntetické rody Euglena, Phacus, Monomorphina, Lepocinclis, Trachelomonas, Strombomonas, Colacium, Cryptoglena, Discoplastis);
- Rhabdomonadales (osmotrofní bičíkovci bez chloroplastů);
- Sphenomonadales (heterotrofní druhy bez chloroplastů);
- Heteronematales (heterotrofní druhy bez chloroplastů);
- Euglenamorphales (heterotrofní endozoické eugleny).
[editovat] Literatura
- ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.] : Scientia, 2003. s. 797.
- Kalina, T. & Váňa, J. 2005. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Univerzita Karlova, Praha, 606 pp.
