Ketolátky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ketolátky - aceton, acetacetát a beta-hydroxybutyrát

Ketolátky, označované též jako ketonové látky, jsou v biochemii produkty rozkladu mastných kyselin za jistých metabolických podmínek, především během hladovění. Jsou-li v játrech mastné kyseliny degradovány rychleji, než se vzniklý acetyl-koenzym A může zařadit do Krebsova cyklu, jsou zpracovávány alternativní cestou, která vede právě ke vzniku ketolátek - tedy acetacetátu, beta-hydroxybutyrátu a acetonu. Vznikají pouze v játrech a jsou využívány extrahepatálními tkáněmi (játra ne) jako dočasný zdroj energie, využívá je hlavně mozek, který sám nedokáže získat energii z katabolismu mastných kyselin a jehož jedinou živinou je glukoza popř. tyto ketolátky

Acetacetát a aceton jsou skutečně ketony, betahydroxybutyrát je technicky vzato karboxylová kyselina. výchozí látkou je acetoacetát ze kterého hydrogenací vzniká 3-hydroxybutyrát a jeho dekarboxylací vzniká aceton.

Acetacetát a betahydroxybutyrát slouží jako zdroj energie pro tkáně. Jejich nevýhodou je ale to, že jsou kyselé a při vysoké koncentraci v krvi mohou narušit acidobazickou rovnováhu v organismu. Přebytečné ketolátky se vylučují močí a potem, aceton je vydýcháván v plicích - za určitých metabolických stavů však produkce ketolátek převyšuje možnosti tkání je zpracovat. Vyšší než normální hladiny ketolátek v krvi či moči se označují jako ketonemie, resp. ketonurie. Výsledný stav je pak ketóza, při narušení rovnováhy kyselin nastává ketoacidóza. Ketolátky se prokazují reakcí s nitroprusidem.

Nejběžnější příčinou ketózy je hladovění, nadměrný přísun tuků spolu s nedostatečným přísunem sacharidů, těžká, život ohrožující ketóza je běžným důsledkem dekompenzované cukrovky.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3.
  • MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 3. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2001. ix, 872 s. ISBN 80-7319-003-6.
  • MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 2. vyd. v ČR. Praha: H & H, 1996. ix, 872 s. ISBN 80-85787-38-5.

Lékařská biochemie