Kavim

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kavim
Logo
Logo
Autobus společnosti
Autobus společnosti
Základní údaje
Právní formaveřejně obchodovaná společnost
Datum založení2000
SídloCholon, Izrael
Adresa sídlaCholon, Izrael
Klíčoví lidéCion Pat
Charakteristika firmy
Rozsah působeníBejtar Ilit
Šaronská planina
Šefela
Identifikátory
Oficiální webhttps://www.kavim-t.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kavim (hebrejsky קווים‎) je izraelská autobusová společnost se sídlem v Cholonu. Společnost byla založena v roce 2000 a zajišťovala dopravu ve východní oblasti Guš Dan – města Kirjat Ono, Petach Tikva, Or Jehuda, Giv'atajim a další. V únoru 2005 začala provozovat linky na severu, konkrétně v Afule, Bejt Še'an a v oblasti Nazaretu. V roce 2006 se plánovaly další linky v Petach Tikvě a Roš ha-Ajin. Mnoho linek společnosti Kavim nahradilo linky společnosti Dan Bus Company. V roce 2011 se společnost Ilit spojila s Kavimem. V roce 2012 Kavim vyhrál výběrové řízení na linky v oblasti, jenž zahrnuje města Ramla, Lod a Modi'in-Makabim-Re'ut, a výběrové řízení na regionální linky v oblasti Netanji a Chadery. V obou těchto oblastech začala společnost provozovat linky v roce 2013. V roce 2015 byly linky společnosti Kavim v Afule nahrazeny linkami společnosti Superbus. V roce 2017 Kavim vyhrál výběrové řízení na linky v oblasti Nachal ha-Ela a Bejtar Ilit a v oblasti Bejt Šemeš.

Společnost zaměstnává 450 zaměstnanců a provozuje 300 autobusů.[1] Současným generálním ředitelem je Cion Pat.

Autobusy u Beilinsonovy nemonice v Petach Tikvě

Počet cestujících[editovat | editovat zdroj]

V roce 2017 měly jednotlivé úseky následující roční počet cestujících:[2]

Úsek Počet cestujících (v milionech)
LodRamlaModi'in-Makabim-Re'ut 34,1
El'ad 23,5
Bejtar Ilit 18,5
ChaderaNetanja 11,1
Autobus společnosti na cestě do Modi'in-Makabim-Re'ut

Kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Služby společnosti byly často kritizovány, zejména v Petach Tikvě. V dubnu 2008 navrhl Avi Blustein, člen městské rady, vytvoření výboru, který by kontroloval činnost společnosti ve městě. Kavim odpověděl, že Blustein „poškozuje svou dobrou pověst z politických důvodu“.[3]

V roce 2008 byl řidič společnosti zatčen za prodej drog na svých autobusových linkách. Kavim v odpovědi uvedl, že to nepoznamená společnost ani její řidiče.[4]

Dne 6. října 2010 bylo po policejní prohlídce vyřazeno z provozu 30 autobusů společnosti v Afule, a to kvůli závažným porušením bezpečnosti, od rozbitých sedadel po opotřebované pneumatiky.[5]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Organizace spojených národů zveřejnila 12. února 2020 databázi společností, které podnikají na Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, a na okupovaných místech Golanských výšinách.[6] Kavim byl do databáze zařazen kvůli aktivitám v izraelských osadách na těchto místech,[7] které jsou podle mezinárodního práva považovány za nelegální.[8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kavim na anglické Wikipedii.

  1. HODOROV, Irit. The Revolution is Already Here [online]. Jedi'ot achronot [cit. 2022-01-27]. S. 34. 
  2. תכנית התחרות – 2018 - 2030 [online]. Ministr dopravy Izraele [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  3. HAKMON, Alon. Kavim Moves to the Legal Approach [online]. [cit. 2022-01-27]. S. 42. 
  4. BEN-ZUR, Rannan. Tel Aviv bus driver suspected of drug dealing [online]. Ynet, 2008-08-18 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  5. MOSHE-DAVID, Akiham. פשיטה על חברת קווים: 30 אוטובוסים הושבתו [online]. Ma'ariv, 2010-10-06 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  6. Database of all business enterprises involved in certain activities relating to Israeli settlements in East Jerusalem and the West Bank (A/HRC/43/71) [online]. Organizace spojených národů, 2020-02-12 [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  7. UN rights office issues report on business activities related to settlements in the Occupied Palestinian Territory [online]. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva [cit. 2022-01-27]. Dostupné online. 
  8. S/RES/2334(2016) [online]. Rada bezpečnosti OSN, 2016-12-23 [cit. 2022-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-20. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]